Mgr. Jitku Zajíčkovou jsem poznala na jedné tiskové konferenci značky Tchibo, kde předváděla malování kávou. Vůbec jsem netušila, že taková technika existuje. Když jsem autorku pozorovala, tušila jsem, že ji dříve či později pozvu na naše stránky. Protože to bude příležitost zeptat se na spousty věcí, třeba na to, proč se tato žena stala výtvarnicí, proč maluje a kreslí, proč jí učaroval akvarel a proč do jeho kouzel s chutí zasvěcuje další nadšence, a proč jí to dělá radost. A tak se také stalo:

Halina TrskováVztah ke společenské odpovědnosti a udržitelnosti nabývá v mnoha firmách a organizacích jasných podob. Už to není neznámý pojem ani tápání v tom, co udělat, aby to bylo prospěšné víc než jen pro daný subjekt. Přibývá nadčasových aktivit a krásných projektů, které pomáhají tam, kde je to nejvíce potřeba.

Martina MachováPandemie koronaviru změnila způsob práce a přinesla řadu nových věcí. „Vedle home office a hybridního způsobu práce, které mnoho lidí už nevnímá jako benefit, ale jako standard, se stále více diskutuje work life balance či well-being,“ řekla Martina Machová, personální ředitelka Sodexo Benefity. Co všechno měla na mysli, naznačila v rozhovoru:

Marie NavrátilováKdyž jsem si onehdy přečetla jednu tiskovou zprávu o ionizačních zubních kartáčcích, v níž se uvádělo, že převratná technologie je na světě už od roku 1889, nechtěla jsem tomu věřit. Taková úžasná záležitost a já o ní ještě neslyšela? Pro mé problémy s implantáty a jako řešení letité nešťastné komunikace s lékaři, kdy se mi doslova smůla lepila na paty (i na zuby), i když jsem se snažila pečovat o svůj chrup sebevíc, je doslova záchranou na poslední chvíli. Nyní už vím, že jsou takové kartáčky dva roky na českém trhu, a to zásluhou manželů Navrátilových, kteří značku IONICKISS zastupují v České republice a na Slovensku a kteří právě k tomu založili firmu ORTUS HEALTH s.r.o. Jednatelky Ing. Marie Navrátilové jsem se tedy zeptala:

Hory už dávno nejsou jen pro lyžaře. I Krkonoše si užívají Velikonoce, tedy jaro se sluníčkem. Velkou pozornost jim věnují také ve známém hotelu Horizont. Na tom, aby strávníkům chutnalo, se podepisují dvě osobnosti: šéfkuchař Jiří Švestka mladší a cukrářka Markéta Bačová.

Jitka ChizzolaTěch příběhů, kdy se jednotlivci nebo podnikateli děje příkoří, je nespočet. Buď nás míjí, anebo se nás bytostně týkají. Ne každý den totiž přinese jen dobré zprávy. Člověk se musí naučit v životě zvládat i ty méně potěšující, a hlavně průšvihy řešit. Ne vždy a za každých okolností má na to vzdělání, zkušenosti, odvahu. Proto existují organizace, instituce, firmy, na které je možné se v případě nouze obrátit. Výraznou značkou, která dokáže zjednat nápravu, je na našem trhu D.A.S.

Yveta SliškováKdyž jsme zahajovali v naší Madam Business letošní rubriku na straně 4, v níž se vyjadřují ženy podnikatelky a manažerky každý rok na určité téma (tentokrát je to zdravé stravování), jako první osobnost jsme do lednového vydání oslovili obchodní ředitelku Lázní Teplice v Čechách Ing. Yvetu Sliškovou, MBA. Zdaleka jsme netušili, že právě pro ni je vyvážený jídelníček velké téma, záliba i potěšení, že jsme zkrátka udeřili hřebíček na hlavičku. Slovo dalo slovo a zde je další příspěvek:

Žijí s námi, a přece tak trochu někde jinde. Rodin, pro něž autizmus není jen abstraktní pojem, ale každodenní realita, přibývá. Každá pomocná ruka je pro ně „zázrakem“, důležitou oporou při zdolávání úskalí při spolužití s touto poruchou. Nadace ProCit patří k těm, kteří autistům otvírají náruč. Rozhovor s Irenou Vítovcovou, zakladatelkou nadace, Ženou regionu pro Plzeňský kraj 2018 a nositelkou ocenění APLAUS,
NAUTIS Praha – Čestné uznání v kategorii Dospělí 2016, řekne víc.

Čím vás oslovilo téma autizmu? Byla to vaše osobní zkušenost, nebo jen touha pomoci těm, kteří poruchou trpí?

Autizmus se pro mě stal součástí života v okamžiku, kdy byl u mého staršího syna před 13 lety diagnostikován. V ten moment se změnil život nejen mně, ale i celé rodině. Pomoci zkvalitnit život nejen Matyášovi, ale i dalším rodinám s „jinými“ dětmi, se stalo mým posláním.

Dětí i dospělých s poruchou autistického spektra přibývá. Rodiny a společnost si často nevědí rady, jak s nimi žít. Co je podle vás nejdůležitější udělat?

Důležité je člověka s autizmem přijmout, nevyčleňovat ho ze společnosti, ale naopak těžit z jeho jinakosti.

Proč a s jakým cílem vznikla vaše nadace ProCit?

ProCit byl založen v ro-
ce 2010 s cílem vytvořit bezpečné prostředí pro setkávání rodin s dětmi s autizmem. Postupem času se zprofesionalizoval natolik,
že kromě sociálních služeb pro celé rodiny s dětmi od 1 do 26 let organizuje spoustu kurzů, besed, seminářů, výstav, volnočasových aktivit, charitativních akcí, ale i letní a zimní pobyty. Ve spolupráci s městem Plzeň jsem začala letos v létě pracovat na studii a projektu domu pro dospělé s autizmem a problémovým chováním, kde by mohli žít a vzdělávat se za pomoci odborného dozoru. Půjde o specializovaný dům, v němž bude každý mít svůj samostatný pokoj, a počítá se s 24hodinovou pečovatelskou službou.

Co vám v nadaci dělá radost a co je v ní nejtěžší?

Mám velkou radost z týmů ProCit. Jsme skvělá parta, která od začátku pro děti dělá maximum. Aby se „jiným“ dětem žilo lépe, aby se cítily šťastné, pochopené a zažívaly radost z běžných aktivit, které by třeba bez ProCitu ani nezkusily, nepoznaly. Šťastnou mě dělá i pocit radosti ze setkání rodin, kterým se stal ProCit pomyslnou druhou rodinou, jak rádi říkají.

Jak se vám psala kniha O autizmu, která shrnuje deset let práce a zkušeností v nadaci?

Nápad na sepsání našich zkušeností, příběhů a zážitků přišel už před dvěma lety. Některé texty jsme vytáhli z šuplíku, oprášili, doplnili a další sepsali. Vznikla tak ucelená odborně naučná publikace, ve které se čtenáři dočtou spoustu užitečných, úsměvných příběhů. Nejtěžší bylo sehnat finanční prostředky

k vydání. Vše se ale díky podpoře Západočeské univerzity, Katedry pedagogiky
a Sociálních služeb města Plzně povedlo a my už vyprodáváme druhý dotisk. Byla by velká škoda nechat si pro sebe naše poznatky na základě času stráveného s dětmi s autizmem a jejich rodinami, ale i příběhy
viděné okem asistentů, lektorů a rodičů. ProCit je tady totiž už celé desetiletí, a proto jsem šťastná, že narozeniny můžeme oslavit vydáním knihy.

mnoho úspěchů vám, nadaci
i zmíněným rodinám popřál Pavel Kačer