Minimalismus je trend, který přijímá za svůj stále více lidí. Lze to pochopit. Mne děsí. Neumím si představit, že bych se zbavila některých knížek, obrazů, přebytečných obalů na květináče, množství oblečení, jímž si dělám radost ve chvílích, kdy buď přiberu, nebo shodím pár kil. Ve skříni se vždy něco najde, co opětovně vstoupí do módy, objevím tam kousky, které mi před lety nesedly, ale teď se v nich cítím výborně, naleznu kvalitu, která už nyní skoro neexistuje. Na druhé straně se začínám zbavovat obuvi, k níž mám sice vztah plný emocí, ale vím, že z pragmatických a zdravotních důvodů si už vysoké podpatky prostě nemohu dovolit. Slzy mi tečou, když připravuji čas od času luxusní lodičky všech možných barev do kontejnerů pro charitu, když se loučím s kabelkami, které zestárly dříve než já. Co naplat, život je stálá změna. K mým změnám však bude patřit i to, že budu i nadále hromadit předměty, s nimiž mi je dobře, které mne povbuzují, byť o ně doma skoro klopýtám. Autorka knihy o minimalismu, Helena Prausová, by ze mě asi radost neměla. Publikace, již právě vydal nakladatelský dům GRADA, se jmenuje Šťastný život s málem. Rozhodně stojí za přečtení, ať se už popsanými přístupy k životu začnete řídit, nebo ne.