Eva Brixi

Podzim bere za kliku
A já tuším ve svých vztazích okliku
Jdu naproti sama sobě
Kráčím v mysli proti tobě
To však nevadí
Rozkoše života
Je přání
Které se mezi nebem a zemí
Mihotá
Mlhavé ráno
Brzdí můj vlak
Milenec dávný
Obléká frak
A kráčí do kavárny
Jsem snílek
Bez oblak
Má víra je plná smyslnosti
Na špičkách stojím
Létám na zemi
Tváře si jasním sazemi
Všechno je jinak
Jsem možná na hraně
Ale nemyslím jen prohraně
Provokuji šípky plné zdraví
Ptačí budky
Hráče rokenrolu
Prý jsou to ti praví
A vím
Že za čas
Budeme zas spolu

Eva Brixi

Mám prosbu velikou
Neskromné přání
Ať mraky na obloze
Kreslí pořád svoje čmáry
Ať slunce pozoruje kytky
Na zahradách
A obilí ať dává chleba
Ať krajina dělá
Co je třeba
Ať chvíli ještě cítím
Vůni deště
Ať mi ruce slouží
Když čistím boty z louží
Ať se svět točí
Ve stále stejném módu
I když sejde z očí
A občas zvonkem
Přidá povel rozjívenému kolotoči
Přetajný kód
Naší schůzky plné randění
Už vím
Kde se večer potkáme
A že to bude na zemi
Ve které cukrárně
Zmrzlina ochladí naše tváře
Nastartuje dlouhatánské líbání
Odhodí svatozáře
Já snílek
Sbírám sladké lži
Života bez konce
A nikdy nepřiznám
Co bys rád věděl

Eva Brixi

Podvečer plný smrákání
A otisky myšlenek mezi větvemi
Barví se jak víno
Prostírají mi
Na stole hodovním
Tajné září
Prosvítá korunami
Na duši malý stín
Pravdy nelžou
Jen se tváří
Jak podivín
Více radosti než nostalgie k tomu
Roste ale z každého stromu
Zavírám dveře vlastního domu
Do kavárny mířím
S kamarádkou
Vyprávěná dobrodružství vítězí
Dnes nad pohádkou
Podzim se sklonil ke konci roku
Poslal mi přání
K svižnému kroku
Otevřel kalendář
A napsal pár slov
Slunce z rozervaného vesmíru
Začalo tisknout svoje řádky
Posvítilo si na dávné hádky
Mých tajných schránek uzamčených
Vzpomínkami na míru

Eva Brixi

Ráda pozoruji
Když se slunce pere s mraky
Chtěla bych to umět taky
Když se chystá bouřka
Tajemná řeč pekla
Nedočkavě krajina si klekla
Je to na spadnutí
Z okapů visí stín
Žádný příběh neznám
A nevím
Co s tím
Náhle však
Blesk si sáhnul na ruksak
A platí zlatou mincí
Kapky deště kouzlí v keřích zázraky
Zrcadélka vody
Omývají vášně
Já se ale rouhám stále stejně
Prostopášně
Voda za okamžik zchladí
Moje hříchy
Nové cesty ladí
Jiný směr
Uličnicky se teď směji
Vím
Že jsi to tak chtěl

Eva Brixi

Léto se loučí s jahodami
A mění zasedací pořádek
Já vinšuju ti jenom zdraví
Skládám přání
Píšu ob řádek
Že se mám dobře
Někdy lépe
A že vím
Proč podzim záhy na kalendář
Klepe
A sako z věšáku
Oprašuje rýmy
Proč na zápraží
Cinkám jehlicemi
Svetry pavouk plete
Proč zůstávám u okna dokořán
A vášeň na zápěstí
Prudce tepe
Je to tak prosté
Když k jedničce si
Druhou dám
Možné je všechno
Proč by ne
Jen ty lásky
Zůstávají záhadné

Eva Brixi

Káva mezi pivoňkami
Šálek hořký
Zachutná mi
Když si přivoním
Chvilka moje
Parfém zraje
Roztěkaně zahrává si
S časem dávno minulým
Procházím se
Sama v sobě
Hlava prázdná na okamžik
Hebká krása podvečera
Hladí šrámy
Bolístky
A já už jsem vyprodaná
Teď nemám ani na lístky
Přesto kráčím do divadla
Káva mezi pivoňkami
Růžová mi neuvadla
Doufám v čtyřlístky

Eva Brixi

Malé smutky
Velké vášně
Na zemi je pořád krásně
Když tě vidím přicházet
Klaní se ti
Celý svět
Tvoje oči
Otočí mi
Směr
Ztrácím slova
Nacházím se znova
V půli cesty
Déšť vesele si plete noty
Jako malé vyznání
Obouvám si pevné boty
Zahrada už nečeká
A dělí záhony
Zasévá sny i přání
Jsem zahradnicí
Vlastní paní
Ruce mi zjara
Voní šalvějí
V říši plné kouzel
Sbírám odvahu a naději
Když tě vidím přicházet

Eva Brixi

Vánek otevírá stránky
Mého osudu
Jaro ještě nezačalo
Já už venku
Věším prádlo
Slastné okamžiky mého bytí
Rysky slunce
Zlato z nebe svítí
Vysévám mrkev a ředkvičky
A čtu si o záhadách krajiny
Na okraji lavičky
V zahradách českých
Energie tvoří novoty
A já velký teoretik
V předstihu už
Sklízím dobroty