Eva Brixi

Zlato padá na zem
Slunce sklání hlavu
Já jsem z toho blázen
Taky měním barvu
V anonymním davu
V hrstce hlíny
V mlze
Kdy padají mi splíny
Do kabelky dosti drze

Podzim ještě nekončí
Vlaječkami listí mává
Trochu chladu
Do hrnečku s čajem vlévá
Náladu mi spolehlivě jistí
I když touhy nepřidává

Šípek v mezi nestydatě
Zdravou červeň rozdává
Kopíruje dávné věky
Výkupné si nežádá

Stromy předvádějí striptýz v chvatu
Vítr fouká z holých polí
V malém srdci něco trošku bolí
A pohádky v ohmataných knihách života
Vrní jak ta duše kolovratu
Jenž se v robotickém věku ostýchá
Kázat cosi o návratu
O hříchu i pokušení
Když jablko z ráje ještě zralé není

Eva Brixi
Váže své uzly zapomnění
A na létu všechno mění
Říjen opadal
Přála bych si vědět
Co vlastně bude dál
Listí tuhne
Vrací oplakané historky
Když chodívala jsem si pro štěstí
A z ruky zobaly mi sýkorky
Vizitky stromů
Jak lístek na vlak
Posílají pozdrav kamsi domů
Vagóny studentských let
Dobíhají stanice
A já se všemu stále divím velice
Verši kropím po ránu tvé silnice
Když odcházíš z mé ložnice
Podzimní vánek
Sbírá chuť čerstvého chleba
Já tuším
Co bych ještě chtěla
Pekaři brzy zrána
Krmí naši pošetilost
A hnětou vlastní těla
Hlad po hvězdné noci
Ošatky už kdysi nasytily
Nostalgie plete nyní šály
Barevné a pruhované magistrály

Eva Brixi

Když září posílá své první lístky
Psané letní vzpomínkou
Ráda brouzdám tajemstvími
Po loukách tam kdesi v dálkách
S maminkou
Když září snáší z lísky
Ořechové mámení
Veverky dávají si
Podvečerní chundelaté znamení
Když září maluje svůj západ slunce
Trochu nostalgie má už v ruce
Teplo pouští do daleka
Jako draky po nebi
A svetry hladí dlaněmi
Podzim blízký
Šušká tichem
Budem všichni jedním hříchem
Pod jabloní plné plodů
Ale pozor
Z procházek se stěhujeme radši domů
V zahradách se válí mlha
Podobizna vyzývavá
Nejsem žádná
Nejsem jiná
Po kapsách mi voní září
Šípky pokoušejí všechny svaté na oltáři

Eva Brixi

Tolik chyb jsem udělala
Nevím zda mohou být odpuštěny
Chybovat je lidské
Jenže polovina světa
To jsou ženy
Kdysi dávno jsi recitoval
Jedinou kytku teď zasadím
Místem bude tvůj klín
Kostelní zvony propůjčily sílu nebi
Ozvěny hromů
Zahnaly nás domů
A já napsala ti
Na němou stránku noci
Kde líbat smíš
A co se stane
Když ticho překročíš
Že mé srdce není tvoje břicho
A že tě nechci
Proč miluji své ticho
V mé duši zrají zahrady plné trav
Zelené háje
A za loukou našeho kraje
V kapkách dešťů splav
To všechno po praporcích nebem vlaje
A teď
Odhodlávám se napravit
Co bylo
Třeba se objevíš
A oslovíš mne jako kdysi
Otazníkem po slabikách
Pak odpověď si budem
Po večerech číst si

Eva Brixi

Kuchyň mi voní jahodami
Zavařuji džemy
A sklenky zdobím minutami
Krájenými uspěchaným dechem
Milující ženy
Svými myšlenkami
Kreslím vzkazy na víčka
Pod čarou jsem tvoje Evička
K tomu řídím firmu
Jen tak mimochodem
Mezi dnem a nocí
Když se chutě vrací

Marmelády svítí
Červenými praporky
Mávám pozdravem
A kvetu jako záhonky
V rukách muchlám proslazené utěrky
Já madam business
Kuchařinka
Sklem a ovocem to pěkně cinká

Každá chvíle jahodová
Vyhrává mi pod nosem
Servíruji ti svá ano
Na vedlejšák se stříbrným podnosem

Eva Brixi

Už zase píšu básně
Už zas mi patří svět
Už kupuji si rtěnky
Abych tě mohla svádět hned
Už je mi trochu krásně
A červenec se po cestičce
V louce pase
Stébla trávy vepisují do mých tenisek
Tenké linky plné přání
Dárkové pozvánky do cukrárny
Naplněné otvírání
Pralinky hořké od kořaly
Plné pravdy
Na lžičce erotický pamlsek
Sládne jako díkůvzdání
Jako ten nejčerstvější prohřešek
Západ slunce tiskne
Šifrované polibky
V nebesích se houpou kolíbky
Neslyším nic
Z tvých strohých vět
Kdysi na rozchodnou
Já vysnila jsem
Mezi odmlkami
Domek z karet
Provoněný jahodami

Eva Brixi

Obloha zabouřila
Ze mne se stala
Pěkně rozzuřená víla
Nad zemí blesky hromy
Má duše zůstává bez pohromy
Když se vzpírám
Natřásám svá kila jinam
Směšná jsem
A k nakousnutí zcela jistě nebudu
Dračice bezejmenná
Dobývá si trapně svého jména
Pěstičky zatnuté
V hněvu tričko kávou polité
Úsměv ten tam

Vrátil se ale nečekaně
Po tvé nahrávce
Jsi diplomat a vlastně na mé straně
Po tvém dokonalém smeči
Má vzpurná povaha teď skřípe zubama
A ječí
Jak chytře to tvá intuice zařídila
Já zkrocená
Už nejsem žádná síla
Láska mámivá
Reality plaché do šálku mi nalila
Unikám z magnetických obláčků
Jak pára nad hrncem
Osudy splétám
Miláčkům
A na truc pro ně jsem

Eva Brixi

Kolik věcí padá mi teď do náruče
Kolik věcí do klína
Srdce mi jen hlasitěji tluče
Když večer se sny usíná
Jsou chvíle
Na které se ale ráno
Víc než pěkně vzpomíná
Co všechno v hlavě utkví
Kolik napadaných větví
Moje cesty mlčky v parku protíná
Kolik křivek prošlapaných
Do kruhu se zavírá
Pohádky jsou krásné
A každá generace žasne
Nad dobrým koncem
Je to přeci jasné
Já chtěla bych tu být
Mezi světy
Nekonečně dlouho
A laskavě ti sloužit vesmíre
Dokud neuklidíš všechny křivdy
A ptáci znova nezašustí svými křídly
Do tichých nebes
A dokud píseň nerozezní
Píšťalkami svítání