Eva Brixi

Krajinou kráčím bosonohá
Čas plyne
Jak noha nohu mine
Z bílé pokrývky
Zavře zimu ušpiněná voda
Mráz ornamentem plýtvá
Umělec u zábradlí škytá
Nepláču obehraná
Města jsem sytá
Šípky svítí
I v zimě
Zapomenutý keř
Odpočívá živě
To mi věř
Semafor vitamínů
Nalévá víno do tramínů
Nebe plápolá
Červánky nikdo nevolá
Vichr se žene sám
A čistí město plné fám
Od slova fáma
To já znám
A nemám to ráda
A také ti to neříkám
Krajinou obezděnou odcházím
Po stopách uhrančivých
Svůj klid právě nacházím
Je pondělí plné sněhu
Schovám si pod něj
Do jara
Tvoji něhu

Eva Brixi

Tužka plná písmen
Klikatí se po papíru
V hlavě maže černou díru
Kapkám v dlani plné pomerančů
Pije zlost
Svět se zbláznil
Ale voní
Pořád nemá dost
Navštívil jsi jednu paní
Jen prý pro radost
Inkoust ale řekl
Žádná čára ani most
Konec obav
Konec strachu
Dej mi jasnou zprávu
Umaž obrácené stopy v šedém prachu
Už chci jenom kytky u dveří
Být ženou
Jíž osud uvěří
Zůstaň jako výjimečný host
Který přečte nedopsané řádky
Obrácenou abecedu
Háčkem dolů vyjmenuje znaky dospělosti
Znals mě jako neposedu
Zalistuj si třeba zpátky
Moje slova budou zpívat
Když se začneš
Jinak dívat

Eva Brixi

Dolů
Napsalo mi
Že jsem blázen
A pár rad k tomu
Proč prý s uplynulým podzimem
Hladím čerstvé vrásky stromů
Rok chci totiž vrátit
Aspoň na chviličku domů
Dějiny však podepsaly leden
Aby vládl znovu
Vesmír letí v sladkém údivu
Mráz si kreslí všelijaké šifry
Prosinec sbalil skoro všechny kufry
Zapomínám dýchat
Když si přeji
Aby ptáci přestali být podezřelí

Vítám další rok
Ale v tom starém ještě brouzdám
Od ničeho k ničemu

Sny mám divoké
A sama sebe stále neznám
Moje sukně široké
Šijí kapsy na vzpomínky
Věřím
Že nebe kápne božskou
A napoví mi
Abych vykročila
Kudy třeba
Abych se už naučila
Skládat karty osudu
A nedělat světu ostudu

Eva Brixi

Zlato padá na zem
Slunce sklání hlavu
Já jsem z toho blázen
Taky měním barvu
V anonymním davu
V hrstce hlíny
V mlze
Kdy padají mi splíny
Do kabelky dosti drze

Podzim ještě nekončí
Vlaječkami listí mává
Trochu chladu
Do hrnečku s čajem vlévá
Náladu mi spolehlivě jistí
I když touhy nepřidává

Šípek v mezi nestydatě
Zdravou červeň rozdává
Kopíruje dávné věky
Výkupné si nežádá

Stromy předvádějí striptýz v chvatu
Vítr fouká z holých polí
V malém srdci něco trošku bolí
A pohádky v ohmataných knihách života
Vrní jak ta duše kolovratu
Jenž se v robotickém věku ostýchá
Kázat cosi o návratu
O hříchu i pokušení
Když jablko z ráje ještě zralé není

Eva Brixi
Váže své uzly zapomnění
A na létu všechno mění
Říjen opadal
Přála bych si vědět
Co vlastně bude dál
Listí tuhne
Vrací oplakané historky
Když chodívala jsem si pro štěstí
A z ruky zobaly mi sýkorky
Vizitky stromů
Jak lístek na vlak
Posílají pozdrav kamsi domů
Vagóny studentských let
Dobíhají stanice
A já se všemu stále divím velice
Verši kropím po ránu tvé silnice
Když odcházíš z mé ložnice
Podzimní vánek
Sbírá chuť čerstvého chleba
Já tuším
Co bych ještě chtěla
Pekaři brzy zrána
Krmí naši pošetilost
A hnětou vlastní těla
Hlad po hvězdné noci
Ošatky už kdysi nasytily
Nostalgie plete nyní šály
Barevné a pruhované magistrály

Eva Brixi

Když září posílá své první lístky
Psané letní vzpomínkou
Ráda brouzdám tajemstvími
Po loukách tam kdesi v dálkách
S maminkou
Když září snáší z lísky
Ořechové mámení
Veverky dávají si
Podvečerní chundelaté znamení
Když září maluje svůj západ slunce
Trochu nostalgie má už v ruce
Teplo pouští do daleka
Jako draky po nebi
A svetry hladí dlaněmi
Podzim blízký
Šušká tichem
Budem všichni jedním hříchem
Pod jabloní plné plodů
Ale pozor
Z procházek se stěhujeme radši domů
V zahradách se válí mlha
Podobizna vyzývavá
Nejsem žádná
Nejsem jiná
Po kapsách mi voní září
Šípky pokoušejí všechny svaté na oltáři

Eva Brixi

Tolik chyb jsem udělala
Nevím zda mohou být odpuštěny
Chybovat je lidské
Jenže polovina světa
To jsou ženy
Kdysi dávno jsi recitoval
Jedinou kytku teď zasadím
Místem bude tvůj klín
Kostelní zvony propůjčily sílu nebi
Ozvěny hromů
Zahnaly nás domů
A já napsala ti
Na němou stránku noci
Kde líbat smíš
A co se stane
Když ticho překročíš
Že mé srdce není tvoje břicho
A že tě nechci
Proč miluji své ticho
V mé duši zrají zahrady plné trav
Zelené háje
A za loukou našeho kraje
V kapkách dešťů splav
To všechno po praporcích nebem vlaje
A teď
Odhodlávám se napravit
Co bylo
Třeba se objevíš
A oslovíš mne jako kdysi
Otazníkem po slabikách
Pak odpověď si budem
Po večerech číst si

Eva Brixi

Kuchyň mi voní jahodami
Zavařuji džemy
A sklenky zdobím minutami
Krájenými uspěchaným dechem
Milující ženy
Svými myšlenkami
Kreslím vzkazy na víčka
Pod čarou jsem tvoje Evička
K tomu řídím firmu
Jen tak mimochodem
Mezi dnem a nocí
Když se chutě vrací

Marmelády svítí
Červenými praporky
Mávám pozdravem
A kvetu jako záhonky
V rukách muchlám proslazené utěrky
Já madam business
Kuchařinka
Sklem a ovocem to pěkně cinká

Každá chvíle jahodová
Vyhrává mi pod nosem
Servíruji ti svá ano
Na vedlejšák se stříbrným podnosem