Eva Brixi

Ten čas je denně nový
Stále mi je v patách a nesleví
Někdy příliš smolný
A jindy zase dotěrný
Můj příběh lehce zestárnul
Ale stále voní
Laboratoř hříchů snáší z nebe své anděly
Ptám se jich prozaicky
Co vařit v neděli
V deníčku našla jsem poznámku
Že si mám koupit růžovou kabelku
Všeho je moc
Od každého kousek
Pár týdnů do Vánoc
Chvíle snění
Jak hodiny zapomnění
Krůček k lehkosti bytí to není
Utíkat chce se mi
Od denních pořádků
A od řešení
Místo toho jdu pozpátku
Na píšťalku hraju
A cosi naivně
Muchlám si v pozlátku
I když čas ještě nezačal
Pospíchám dál

Eva Brixi

Pokaždé když léto bolí
Já se brouzdám zahradami
A svým svědomím
Po dešti
Když kopr voní
Milostné prstoklady odsouvám
Od ostružin radši pusu mám
I od malin
Vášně moje pěstitelské
Neznají prý slitování
Na klávesy vyhrává už vinobraní
Přednost dávám vláčné půdě
Semínkům a poselství
Sbohem patří vrtošivé nudě
Všechno zatím ještě klíčí
Do jara si trochu křičí
Všechno roste přestože
Z traktorů a kombajnů
Už seskočili věrní hosté
Písně z polí
Vábí podzim
Zatím tomu nevěřím
Slzičky lásek stýskají si
Když se dotknou vrásek
To já vím
Já ještě ale nejsem moudrá
Jen někdy vypiju si do dna
Pohár let blýskavý
U zubaře naříkám
Ortopeda nemám ráda
Ale to ti neříkám

Eva Brixi

Staré hrušně kolem cest
Veselé rozverné stařenky
Rostou tu s námi
Pro láhev veselé pálenky
Příběhy v každé větvi lásky
Raší pupeny a rodí tmavovlásky
Vítání jara i občánků
Na každém rodném listu
Oslavy hruškovice u stánků
Naděje srolovaly šátek z čela
Je potřeba radovat se dnes i včera
Když pole začínají tesknit
Po létě
A dnům ještě není konec
Hrušně jak rozpraskané ruce
Objímají vesmírné dobrodiní
Vrásky a letorosty zpod kapuce
Sklání se moudrostí
Nás všechny vyprávěním pohostí
Věk zapisuje
Vratká léta
Ze slečny se najednou
Stane povídavá teta
Až přijde čas
Bude to v nás
Ty sloky plné pověstí
Které nic dobrého nevěstí
Ale také
Plné sladkých chutí
Jak milenci
Kteří líbají se
Svlečení i zutí

Eva Brixi

Když léto běží
Jak v diáři nebes pánbůh naplánoval
Jsem svěží
Angrešt dobrou náladu mi podaroval
Brouzdám se trávou
V podvečer
A poslouchám unavené ptáky
Tebe taky
Do lýtek mne zebe rosa
A to ještě nejsem bosa
Maliny jak víno zrají
Na ženy se v roští usmívají
Borůvky zkoumám bez brýlí
Potají hladím křídla motýlí
Jak dojemné
Jak magické
Jak úžasné až dramaticky tragické
Ta volnost pohybu
Zbytnost všech krajek v oděvu
Já stojím v údivu
Spoutaná do vášně a vůní
Odkvetlého plevelu
Na krajíčku prázdnin
Hoří barvy v slunci ohňů
Polibkem plným
Smývám hříchy dne
Podpis stéblem trávy na tvých zádech
Všední překrásný a hravý
Potvrdil mé škádlení a pravdomluvné lhaní
Mé vzkazy jsou teď průhledné
Díky vzdávám zahradám
S pěšinami osudů
Zeleň uklání se k spánku
Já ruším schválně
Nedočkavě rozepínám
Na vrcholku naše stráně

Eva Brixi

Když za mnou
Takhle přijde červenec
A ptá se
Jak se mám
Netuším vůbec
Jakou odpověď mu dám
Malinovou nebo třešňovou
Zmrzlinovou nebo plavkovou
Co já vím
Na sluníčku
Chytám lelky
Šminky zavřela jsem do kabelky
Pánové teď totiž čučí na prdelky
Na pláži
I v davu města
Modelují tvary jako z těsta
A já sním
O návratu roztoužených chvil
Tehdy jsi mne
Veršem z ničeho nic políbil
Romantiku kreslím do večerů poté
Co se vracím sama k sobě
Ve stárnoucí době
A myšlenky převeliké
Nechám plavat
V dávné vodě
Přesto
Klíčem tajným zkouším zase
Otevírat zámky
Které patří jenom tobě

Eva Brixi

Anonymní káva
To se někdy stává
Šálek voňavý
Náladu ti napraví
V kavárničce útulné
Na adrese neznámé
S kámoškou a u dortíku
Jak by taky ne
Tajemství se neříkají
Ženy někdy v slzách lkají
Zbytečně si odříkají
Vůně stojí
Nehýbá se
Odhaluje tajemství
Kreslí vánek
V křivkách myslí
V magii jsme nezávislí
Kamarádky vzpomínají
Na nesmysly
Patálie
To je zmije
Přijde číšník
Hodí očkem
Rázem konec splínu
A zákusek přemístil se
Do ženského klínu

Eva Brixi

Když se rozednívá
A ptáci ztrácí
Své vlastní ozvěny
Je to příběh
Čekající na změny
Je to příběh pro ženy
Já naslouchám si
V okně potichoučku
Jak vznikají tóny nebes
Kdesi v konci polí
Pijí srnky na paloučku
Kapky svítání
A vzpomínky nepatrně bolí
Den mne míjí do začátku
Jsem tvé vítání
Noc přehnula se přes zatáčku
A ze snu už nic není

Eva Brixi

S rukama za hlavou
Vzývám své sny
A loňskou zahradou
Chodím si bezstarostně
Za lepší náladou
Chytám se stébel slunce
Přesto paprskům nevěřím
Vyčaruji si zítra
Svého prince
Dnes ještě sama
Večeřím
Mezi záhony kroužím
Jak slunečnice
Ruším své výčitky
Neříkám nic
Lepší je doufat
Věřit je víc