Eva Brixi

Malé smutky
Velké vášně
Na zemi je pořád krásně
Když tě vidím přicházet
Klaní se ti
Celý svět
Tvoje oči
Otočí mi
Směr
Ztrácím slova
Nacházím se znova
V půli cesty
Déšť vesele si plete noty
Jako malé vyznání
Obouvám si pevné boty
Zahrada už nečeká
A dělí záhony
Zasévá sny i přání
Jsem zahradnicí
Vlastní paní
Ruce mi zjara
Voní šalvějí
V říši plné kouzel
Sbírám odvahu a naději
Když tě vidím přicházet

Eva Brixi

Vánek otevírá stránky
Mého osudu
Jaro ještě nezačalo
Já už venku
Věším prádlo
Slastné okamžiky mého bytí
Rysky slunce
Zlato z nebe svítí
Vysévám mrkev a ředkvičky
A čtu si o záhadách krajiny
Na okraji lavičky
V zahradách českých
Energie tvoří novoty
A já velký teoretik
V předstihu už
Sklízím dobroty

Eva Brixi

Když se loučíš
Slzy na krajíčku zůstávají stát
Jako tečky vět
Jež nekončí
Krajkoví vzácných tvarů
Ve větvích vztahů
Utkaly pavučinu z mravů
Na tváři
Vzpomínky šimrají
A za plotem je svět
Když se loučíš
Není to okamžik
Snad věčnost v minulosti
A žádný trik času
Se nekoná
Odvážné prázdno
Prožívá dívka nehodná
Růžově skotačí a sbírá krásu
Nebeských pláten
Němý film promítá naději
Já se ale neohlížím raději
Neodjížděj a nevracej se zpět
Tvé místo
Je tady a teď
Když se loučíš

Eva Brixi

Když zima rýsuje
Kubistické já
Kolem noci plné světla
Procházím se sama
V tichu tam
Kde včera ještě
Sněhová vločka nerozkvetla
Kreslím v mysli
Loňský kousek léta
Nostalgie vládne rychleji než čas
Kapičky léčivé
Do očí se derou
A není to mráz
Už nechlubím se já
Ale svojí dcerou
Představuji syna
A hrdost stáří
Ze vzpomínek jemně vzlíná

Eva Brixi

Nebe píše verše v sněhu
Krajky vloček rozdávají
Zkřehlou něhu
Přinášejí povzbudivé vzkazy
Za oknem si kreslí cosi
Namodralé mrazy
Pokukují nevěřícně kosi
Sáňky šustí
V stopě přesné
Bílé plátno na zemi
Chytá lelky
Do kabelky
Když mě líbáš
Na přejezdu
Nespustili závory
Podvečer si hlídá
Světodějné rozpory
Moje srdce provokuje
Tvoje ego poskakuje
Vážné chvíli navzdory
Už se stmívá
Měsíc zpívá
Svým milencům koledu
Mraky odcházejí spát
Dobrou noc mi dát
Aby se mi přání nesplněná
Zase mohla zdát

Eva Brixi

Já vím přesně
Kolik prodala jsem let
Svému času
Po pěšině svůdné
Míjím vlastní tóny
Někdy veselé a jindy zase nudné
Usrkávám hořký čaj
Tvé duše
Sušenky zní trochu suše
Listí píše
Vonné vzkazy malířům
Barví nížiny
I strmé srázy
Tiše snáší
K zemi klid
V dálce zmizeli už letní ptáci
V rybníce se znova zabydleli raci
Podzim v barvách káže létu
To se ztrácí pod nohama z květů
Zimní kabát s plavkami si pletu
A nevím
Zda to všechno správně chápu
Předbíhám hodinkové ručičky
A dívám se prostopášně
Na ty naše chviličky
Na ty poodkryté vášně
Vrstva půdy sládne měkce
Na pokraji polibků
Sil mi ještě neubývá
I když kdoví
Korálky navlékám si ze vzlyků

Eva Brixi

Listí píše vonné vzkazy
Barví nížiny i strmé srázy
Tiše snáší k zemi klid
A počítá s tím
Že stromům bude líp
V dálce mizí ptáci
Já na zahradě marně hledám práci
Podzim v barvách káže létu
To se ztrácí
Pod nohama šustí paleta
Nevím
Jestli všechno chápu
Mlha příběh o neznámých rozplétá
Vůně půdy sládne
Moje duše ale mládne
Čas mi ještě neubývá
Já vím přesně
Kolik let mi zbývá
Mým přáním
Po pěšině času
Je sbírat jenom
Probarvenou krásu

Eva Brixi

Zahrady přikryté nebem
Odpočívají ve vůních konce léta
Bylinky jedna za druhou
Každá stále ještě vzkvétá
Staly se mým druhým chlebem
Nikde jinde takové
Jako u nás doma
Nerostou
Šalvěj, heřmánek, majoránka, máta
A ještě tymián a mateřídouška
Dobromysl a libeček
A taky pivo
To je dědeček
Připomněla se přeslička
To je zase babička
Co je to mířit domů
Co je to srůstat s korunami stromů
Hrdlo se mi svírá
Naděje a víra
Ulehají i vstávají se mnou
Zapomenuté přihrádky
V chaosu dnů
Od pondělí do pátku
Přemýšlím pozpátku
Levandulí dopisuji
S dobrým koncem
Pohádku