Eva Brixi

Vzduch voní první trávou
Protkanou krokusy
Jaro je jako moje
Dávné chemické pokusy
Země prolitá lávou
Nehasne
Točí se rychle
A je to úžasné
Upíjím z písní teskných
A necudné myšlenky
Se mi honí hlavou
Kalendář stránky otáčí
Mým citům zdaleka nestačí
Ještě tam budem
Netuším
Proč vznikl duben
Zamilovaní vidí krásno
Z mraků se však klube
Filozofické polojasno
Pampelišky odvážně
K tomu svítí
Včely už servírují med
Ochutnám hned
Na rtech mám otázku
Odpověď lichá
Prý je už pozdě na lásku
Když neslouží věk
Odmítám babské rady
Vsadila jsem se do zahrady

Eva Brixi

Když první jarní talovíny
Vytahují energii růstu z hlíny
Je tak nějak posvátně
A lehce
Domů se mi nechce
Když mráz mizí v stínu vlastní kresby
A odchází poražen
To je ale den
Já slyším za sebou
Prostopášné věštby
Pusu v smíchu nezvládám
Jsem od ucha k uchu
A ještě k tomu dokořán
Zkrotit potřebuji trochu
Jarní vánek vyzvídá
Jestli je violka vonná
Ještě stále nevinná
Na procházce už ji totiž
Ten roztančený divotvůrce nevídá
Sám milostnými kroky
Počítá mi roky
Když ruce padají mi do klína
S větříkem omotaným kolem prstu
Se dobře usíná
Zavírám obálku
A posílám ti psaní
Že voním březnem na dálku
A nic mi jedno není

Eva Brixi

Jsi má rumová pralinka
Jsi žena
Která není vzpomínka
Nezměrná příchuť života
Jenž mi v žilách klokotá
Jsi hrst plná vzrušení
Aniž o tom máš tušení
Jsi žena
Plná rozjívené něhy
Jak v kabelce povolené stehy
Jsi žena
Co pozvedne mi náladu
A padá naznak dozadu
Chtěl bych tě zase hýčkat
Chtěl bych ti zpívat
Nedopsanou baladu
Mám rád tvoje tóny
A nelákám tě v parku na bonbóny
Hledám tvoje já
Na dálku ti šeptám
Ověřené pravdy verše
Historii nutím do rešerše
Jsi má tajná modlitební knížka
Ty jsi čtení pro pány
Nebojíš se večer ani klekání
Jsi erotická píšťalka
Holka malá
Nedbalka

Eva Brixi

Ty vůně dávna
Milují zemi dodnes
Líbaly se od pradávna
Se všemi živly
Které přivál čas
Dokázaly magické skříňky odemykat
A člověk nemusel za nic pykat
Romantické cosi
Šlapalo pěšinku kdysi
Pro lásku studentskou
Mezi lesy
Zpívali kosi
Maličké peklo pohádek
Umělo udělat v duši pořádek
Když vzduch večerní
Lechtá v nohách ostré kamínky
Držím se pořád
Sukně maminky
Kouř plný síry a uhlíků
Otevírá tajnosti šuplíků
Z rukávu sypu vzpomínky
Ve svetru a bez čepice
Přibližuji k tvojí tváři svoje žhavé líce
Chtěl bys ale více
To se pozná
A osud všechno dozná
Můj princi bez koně
Nechej mráz v zádech
Přitakat náhodě

Eva Brixi

Nad polem se v dálce sklání
Z mlhy svět
Setmí se co nevidět
Půda se vlní dýchavičně
Přesto zůstane tu věčně
Brouzdám se
V zahradách klikatých snů
A pošetilost vizí
Nad propastí zkušeností
Potichoučku mizí
Prostopášné vášně
V sukních spletené
Pomlouvají sousedky mých let
A nebojí se o nich pět
Balady smutné
Proč je všechno tohle nutné
Zpovědnice bezbožné
Upíjejí čaj lipový květ
A vracejí se přebytečně zpět
Já je pořád ještě nechápu
Snad proto
Ve tvých přáních netápu
Když k vycházkám zve zase
Pod oknem schoulený den
A budoucnost věští roztomilou
Těším se
Až zase soumrak
Pobídne vzrušení
A potvrdí mé čarokrásné tušení

Eva Brixi

Podzim bere za kliku
A já tuším ve svých vztazích okliku
Jdu naproti sama sobě
Kráčím v mysli proti tobě
To však nevadí
Rozkoše života
Je přání
Které se mezi nebem a zemí
Mihotá
Mlhavé ráno
Brzdí můj vlak
Milenec dávný
Obléká frak
A kráčí do kavárny
Jsem snílek
Bez oblak
Má víra je plná smyslnosti
Na špičkách stojím
Létám na zemi
Tváře si jasním sazemi
Všechno je jinak
Jsem možná na hraně
Ale nemyslím jen prohraně
Provokuji šípky plné zdraví
Ptačí budky
Hráče rokenrolu
Prý jsou to ti praví
A vím
Že za čas
Budeme zas spolu

Eva Brixi

Mám prosbu velikou
Neskromné přání
Ať mraky na obloze
Kreslí pořád svoje čmáry
Ať slunce pozoruje kytky
Na zahradách
A obilí ať dává chleba
Ať krajina dělá
Co je třeba
Ať chvíli ještě cítím
Vůni deště
Ať mi ruce slouží
Když čistím boty z louží
Ať se svět točí
Ve stále stejném módu
I když sejde z očí
A občas zvonkem
Přidá povel rozjívenému kolotoči
Přetajný kód
Naší schůzky plné randění
Už vím
Kde se večer potkáme
A že to bude na zemi
Ve které cukrárně
Zmrzlina ochladí naše tváře
Nastartuje dlouhatánské líbání
Odhodí svatozáře
Já snílek
Sbírám sladké lži
Života bez konce
A nikdy nepřiznám
Co bys rád věděl

Eva Brixi

Podvečer plný smrákání
A otisky myšlenek mezi větvemi
Barví se jak víno
Prostírají mi
Na stole hodovním
Tajné září
Prosvítá korunami
Na duši malý stín
Pravdy nelžou
Jen se tváří
Jak podivín
Více radosti než nostalgie k tomu
Roste ale z každého stromu
Zavírám dveře vlastního domu
Do kavárny mířím
S kamarádkou
Vyprávěná dobrodružství vítězí
Dnes nad pohádkou
Podzim se sklonil ke konci roku
Poslal mi přání
K svižnému kroku
Otevřel kalendář
A napsal pár slov
Slunce z rozervaného vesmíru
Začalo tisknout svoje řádky
Posvítilo si na dávné hádky
Mých tajných schránek uzamčených
Vzpomínkami na míru