Eva Brixi

Když za mnou
Takhle přijde červenec
A ptá se
Jak se mám
Netuším vůbec
Jakou odpověď mu dám
Malinovou nebo třešňovou
Zmrzlinovou nebo plavkovou
Co já vím
Na sluníčku
Chytám lelky
Šminky zavřela jsem do kabelky
Pánové teď totiž čučí na prdelky
Na pláži
I v davu města
Modelují tvary jako z těsta
A já sním
O návratu roztoužených chvil
Tehdy jsi mne
Veršem z ničeho nic políbil
Romantiku kreslím do večerů poté
Co se vracím sama k sobě
Ve stárnoucí době
A myšlenky převeliké
Nechám plavat
V dávné vodě
Přesto
Klíčem tajným zkouším zase
Otevírat zámky
Které patří jenom tobě

Eva Brixi

Anonymní káva
To se někdy stává
Šálek voňavý
Náladu ti napraví
V kavárničce útulné
Na adrese neznámé
S kámoškou a u dortíku
Jak by taky ne
Tajemství se neříkají
Ženy někdy v slzách lkají
Zbytečně si odříkají
Vůně stojí
Nehýbá se
Odhaluje tajemství
Kreslí vánek
V křivkách myslí
V magii jsme nezávislí
Kamarádky vzpomínají
Na nesmysly
Patálie
To je zmije
Přijde číšník
Hodí očkem
Rázem konec splínu
A zákusek přemístil se
Do ženského klínu

Eva Brixi

Když se rozednívá
A ptáci ztrácí
Své vlastní ozvěny
Je to příběh
Čekající na změny
Je to příběh pro ženy
Já naslouchám si
V okně potichoučku
Jak vznikají tóny nebes
Kdesi v konci polí
Pijí srnky na paloučku
Kapky svítání
A vzpomínky nepatrně bolí
Den mne míjí do začátku
Jsem tvé vítání
Noc přehnula se přes zatáčku
A ze snu už nic není

Eva Brixi

S rukama za hlavou
Vzývám své sny
A loňskou zahradou
Chodím si bezstarostně
Za lepší náladou
Chytám se stébel slunce
Přesto paprskům nevěřím
Vyčaruji si zítra
Svého prince
Dnes ještě sama
Večeřím
Mezi záhony kroužím
Jak slunečnice
Ruším své výčitky
Neříkám nic
Lepší je doufat
Věřit je víc

Eva Brixi

Vykouzlil jste
Pane majiteli
Atmosféru nad jiné
Město přestalo být usmrkané
Smutnit není povinné
Večer má svou vernisáž
V kapse poukaz na radosti
To je fakt
Ne kamufláž
Historické dávno vane
Z debaty mých bohů
Místo je to mimořádné
Kavárnička v rohu
A tak chvála tomu
Kdo sem zahne
Pruhované tričko
Hlídá večer
Na koberec hostů
Pokládám ti fíčko
Galerie plná barev
Knihy voní
Káva také
Do hrnečku slzy roní
Básníci se klaní
Malíři jsou vdaní
Vesmír je tady skrytý naruby
Nahý v přísném módu
Umění tu přemýšlí
A filozof hledá shodu
Kavárnička se stolky
Servíruje sodu
Andělé z pastelek
Vykroužily nedopravní prostředek
A vábí sem anonymně
Na kus řeči diváky
Světe div se
Na plátno přijely si tříkolky
A nebe z křídel odhodily poštolky

Eva Brixi

Trochu prší
Trochu sněží
Na chodníku tvoje stopa leží
Já vím přesně
Oč tu běží
Slova hledám na nábřeží
Poražená ve tvém stínu
Pod čepicí
Nabírám si moudro lžicí
Moje já mi stále patří
A milovat umím za tři
Nevzdávám se pro nic za nic
Přijdu na to
Proč namazanou stranou
K zemi padá krajíc
Proč odcházíš
Místo abys zůstal
Bude dobře
Až svět se zbaví výmluv
A pokvetou fialky
Pro Marušku z pohádky

Eva Brixi

Den začínám otazníky
Končím dvojtečkami
Nesplnila jsem a nestihla
K ničemu to stejně není
Tohle velké světodění
Někdy třeba pohladím své malé ego
Nechám všeho
Sevřu ticho do náruče
Jako babka bylinářka
V hmoždíři když
Vůně tluče
Vždyť bydlím přece v ráji
Kde třešně v zimě zrají
Jsem u všeho
Co dává smysl
Jsem sůl i koření
Jsem tvé tvoření
U kávy si sedím tiše
V prostořekém prostoru
Nevím ještě
Co svědomí si píše
Vedle u stolu
Každý řádek
Pro pořádek
Skládám sobě do hádanek
A klídek do mých vášní
Prý jen skřítci vnáší

Eva Brixi

Vánoce už mají na kahánku
Já obracím si další stránku
Čas prý není
Oddávám se tedy snění
O dárcích a cukroví
Každý e-shop vyhoví
Ale to mi nestačí
Já chci život jinačí
Brouzdat světlem ve tmě
Naslouchat a zticha být
Tvá chlapská slova
V kapse mít
Hýčkám si své chtění
Jak večer plný rozednění
Vystupuji na špičky
Tvé oči jsou lampičky
U nočního stolku
Zázraky se konají
Hříchy dneška do náruče svírají
Já užívám si světa
Nejsem škarohlíd
Jen šibalský vtipálek
A jiskra barevná jak kanárek
Mám hojnost všeho
Přesto mi nic nestačí
Čekám nepatrně odevzdaně
Co tvé dlaně
Naznačí