Eva Brixi

Šeříky kropí chodníky
A vůně bere dech
Navlékám z představ korálky
Kroky mé tlumí vedle v lese mech
Ošálit zkouším tě parfémem
Květinovým harémem
A srdcem plným ohně
Nikoli pozlátky a slovy žen
Které nejdou rovně
Splétám osudem svou zem
Protože jenom tady jsem
Prostopášně bloudím mezi keři
A ví pánbůh
Kdo mi věří
Když světu vyprávím své pohádky
O vztahu prostém
O píšťalkách
Jež stýskají si do dálky
Podél cest
Pošťáci fialoví
Milencům nepoznaným
Právě předávají obálky

Eva Brixi

Jabloňové zahrady v plném květu
Čmelák brzdí v letu
Milenci se líbají
A kráčí k létu
Ledová srdce brzy roztají
Zajíci se mají k světu
Hříšníci před kamerou pánaboha
Zpívají a prosí o to
Co ztratili a co nemají
S očima dokořán
Průsvitné nebe rozkoše otvírám
Vítám se s kosy i slavíky
Listuji osudem mámivým
Dveřím vrzavým padají kliky
Čaj popíjím potichu sama
Přichází totiž poselství
Pro naše urousaná rána
Chleba s máslem
Tady jsem doma
Kmín sype cestu českým krásnem
Laskavost vlhkého svítání
Pobízí posléze k polibkům i snídani
Voňavé stéblo trávy ve váze
Houpe mé vzpomínky
Na rady maminky
A našeptává mi
Že jsi možná ten pravý

Eva Brixi

Proč ztrácí čas naději
A velká slova sílu
Když svět si kráčí
Jen
V zvěrokruhu štírů
Když fialky máčené v čokoládě
Místo polibků
Vkládám do úst při náladě
Pod psa
Aniž tuším
Jak svůj příběh dopsat
Chtěla bych dostihnout
Dávno ztracené minuty
Čarovné nic
Stříbrnou hůlkou kouzelníka
Přivolávat víc
Okamžiků osudu
Přestože vím
Co je mezi řádky psáno
Co se stane
Až zavelí ptáci ráno
A já budu mít vyvstáváno

Eva Brixi

Do pořádku dávám
Každou řádku polibků
Již na tvou tvář teď vkládám
Pod širým nebem
Černým jak paprsek noci
Zajídám chlebem
Tvé avantýry
Jsem obyčejná ztřeštěná a bez pomoci
Hvězdy sčítají
Naše hříchy
Když odpustky roztají
A my začínáme znova
Od konce jsem jako nová
Měsíc brblá cosi o morálce
Slova jeho tichnou ale
Kdesi v dálce
Míchám si kávu hořkosti
Andělé tropí hlouposti
Vím
Jak to zítra bude
Vášeň tvoje zmizí
Já sama sobě
Zůstanu už cizí

Eva Brixi

Když zahrada má
Potichoučku otvírá
Sněženkami svoje vrátka
Moje chůze skřípe
A je vratká
Probouzím se do jara
Jak nebetyčná zkratka
Procházím se mezi poli
Rozhoduji o čemkoli
Nevím
Co bych nyní
A co potom
Chci toho teď víc
Než káže bontón
Vítěz vůní
Přistál v bodu zlomu
Prý chemie
Nahradila zemskou tíži
Láskyplně ve výšinách zraje
Co ti patří
Andělé mi k tomu právě
Zamávali z ráje

Eva Brixi

Mám chuť vonět stále stejně
A netvářit se unuděně
Zbortit tvoji náruč
Potřebuji
Já tvoje statečná
I bojovnice netečná
Jsem divoženka
Ztracená peněženka
S kreditkami
Jež partičku na lavičce magicky
A noblesně si rozdávají
Jsem žena
Co si ráda hraje
I když neříká to zkraje
Jsem výzva
Která zraje
Jsem číslo
Vysypané z ráje
Kamínek
Který se neztrácí
Já nejsem atrakcí
Jež se čas od času
Do tvého srdce navrací

Má duše ale právě strádá
Má paměť laskavé dávno
I další léta rozverná
Do šťastných dnů přivolává

Eva Brixi

Když se rok už chýlí
K svému konci
A kalendář své listy
Rychlorychle ztrácí
Jsme si všichni milí
Zpívají nám k tomu zmlklí ptáci
Já našlapuji doma po špičkách
Život mi dal totiž pěknou práci
Abych mohla pozvat
Tvoje touhy dál
Okamžik ukrojit ten krajíc
Však ještě nenastal
Za oknem mráz kreslí fresky záhad
Sbírám stále s chutí poklady mých zahrad
Nakupovat chodím schválně pěšky
Jednotlivé kroky v tichu střádat umím
Stopy ve sněhu jsou věčné
Potřebují srdce zahřát
Tam na zastávce někde
Na konečné
Vzpomínky dávají se do běhu
Doba vánoček
Hrozinek a mandlí
Rozvoněla čas
Má prostopášná duše zase randí
Kdesi v nebesích
Dobro oslovilo nás
Nerozhodně připíjím si slzičkami
Kdo jsem
Nevím ani

Eva Brixi

Ten čas je denně nový
Stále mi je v patách a nesleví
Někdy příliš smolný
A jindy zase dotěrný
Můj příběh lehce zestárnul
Ale stále voní
Laboratoř hříchů snáší z nebe své anděly
Ptám se jich prozaicky
Co vařit v neděli
V deníčku našla jsem poznámku
Že si mám koupit růžovou kabelku
Všeho je moc
Od každého kousek
Pár týdnů do Vánoc
Chvíle snění
Jak hodiny zapomnění
Krůček k lehkosti bytí to není
Utíkat chce se mi
Od denních pořádků
A od řešení
Místo toho jdu pozpátku
Na píšťalku hraju
A cosi naivně
Muchlám si v pozlátku
I když čas ještě nezačal
Pospíchám dál