Eva Brixi

Mezi pampelišky sedli jsme si
Z výšky akademické
A zjistili jsme
Že je louka žlutě puntíkatá
Plná medu
Objev století
Všechno třeba sepsat
Dřív než nám včely uletí

V dálce tě vidím přicházet
Mám dvojitý svět
Na nic myslet nedovedu
Sladké nicnedělání
Teď svedu
Ty svaté řeči
Plynou rychleji než čas
Prosycené sladkou křečí
Ozvou se jen párkrát a pokaždé si protiřečí
Sotva zapomenu
Jsou tu zas

Zlatavý koberec
Prostřel se nám pro lásku
A já tančím sólo žluťásků

Eva Brixi

Mezi pampelišky sedli jsme si
Z výšky akademické
A zjistili jsme
Že je louka žlutě puntíkatá
Plná medu
Objev století
Všechno třeba sepsat
Dřív než nám včely uletí

V dálce tě vidím přicházet
Mám dvojitý svět
Na nic myslet nedovedu
Sladké nicnedělání
Teď svedu
Ty svaté řeči
Plynou rychleji než čas
Prosycené sladkou křečí
Ozvou se jen párkrát a pokaždé si protiřečí
Sotva zapomenu
Jsou tu zas

Zlatavý koberec
Prostřel se nám pro lásku
A já tančím sólo žluťásků

Eva Brixi

Jakési nic
A přece velké něco
Píšu si deník o štěstí
Přeji si přitom leccos
Třeba se mi to někdy poštěstí
Pošeptat ti 
Co není lež
Ale co není ani pravda
Život je houpavý kompromis
Osud nečte jen krasopis
Hříchy k sobě sladce vdává
Pár zčervenalých slov
Bez nadsázky
Obracím tajné stránky
Které mám tak ráda
Mé rtěnky na tvých dotecích
A tichá dohoda
Jež účty skládá

Eva Brixi

Veselé baletky pražských parků a nábřeží
Vstupují do vášní mužů
Jak dopis hledající adresáta
Jak nepoznaný chtíč
Který chvátá
Ke kořenům hloub
K pravdám blíže
A kousek dál pokořený psík
Neznámý společník
Rány z rvačky líže

Vědí pak ty vrby zpovědnice
Když chvějí se nad řekou
Co chtějí ženy
A co by rády dostávaly více
Když nikomu nic neřeknou

Smuteční vrby jak plačící něha
Jež sama k sobě lehá
Ty víly spravedlivých strážkyň spánku
Když láska má už
Na kahánku
V zrcadle příběhů
Ševelí cosi na břehu

Jen já vím
O čem to všechno je
Kde utopila se
Má předposlední naděje

Eva Brixi

Přes větve se stmívá strom
A uspává mne k noci
Z okna se nakláním
Vybírám mezi vzkazy nebes
Jen pravdivé emaily
A dvojsmyslné esemesky
Abych si zapsala
Tvého srdce šelest
Pěkně zdvořile a hezky
A vzala nohy na ramena
Sama před sebou
Dokud je čas mou úlevou
Dnes domů asi nepřijdeš
Už to vím
Ačkoli pošťák teprve sedá na kolo
A já podvědomě kroužím okolo
Jeho dobrodružné duše

Zbyly mi jen němé verše
V knihovně vzpomínek
A hudba prázdných šatních ramínek
Možná…

Eva Brixi

Rozchody věčné a na památku
Pro básníky a herce
Připravil život nosnou látku
Cestičky naproti
Dláždí náhody a dokonce i roboti
Návody jak mít vztahy zázračné
Nic z toho nikdy stejně nezačne

Měsíc jak půlkolečko citrónu
Provoněl limonádové nebe
Po silvestrovské oslavě
Mám předsevzetí
Je to výzva a další přání nesplněné
Módní slovník
Týká se i tebe

Je nový rok
A já už zase bořím mýty
Je mi hej
A ty osude pěkně hrej
Karty ještě dnes mi zamíchej
Ať to stojí za to
Když nejsem tvoje investiční zlato

Poslední řádky píši ti
Vítr mě teď nechytí
Kapesníčkem končím
V koutku oka
Přesto ani jedna slza
Nezůstane suchá

Eva Brixi

Když podzim píše
Svoje řádky
A doma dbáme na pořádky
Je nebe lehce růžové
Jak naše touhy bláhové
Okvětní lístky tramvají
Mezi kabáty se míhají
A mlhy v městě padají
Cik cak mezi kavárenské chvilky
Počasí láme touhy nepoznané
Ví kdo
Co se mi honí v hlavě
A což teprve v srdci
Věčné mámení
A kontinenty nepoznané
Plískanice magické
To není až tak tragické
Statné duby ztrácí listí
Nad vodou už drží zemi v hrsti
My pláčeme deštěm
Zatím nezrozeni
Obálka bílá ztracená na chodníku
Věští rozuzlení
Otvírám ti ústa
Plná výmluv
Ulice zšedlá ale není pustá
Dálkové ovlávání nebes
Už sype vanilku a skořici
A my dva milenci
Tvoříme zas ideální dvojici

Eva Brixi

Když padají vanilkové rohlíčky z nebe
A božský cukrář rozhazuje sladké mámení
Chci líbat jenom tebe
A potom mlsat cukroví
Vánoční pohádky vyprávět
A mít už jenom oříškový svět

Když zaharaší říjen suchým listím
A z ořešáků k zemi
Snáší vítr chytré plody ve skořápkách
Cestuji už jenom podél břehu v starých bárkách
Dnešek jako smyslů zbavený
Hledá kouzla pospolitá
V kuchařských knihách moje srdce čítá
Recepisy po babičce zrají
Alchymie cukrářek renesanci prožívají
Vlašské ořechy svou kresbou
Ukazují směr
A mapy světa míří na sever
Zima má již slzy na krajíčku
Sype cukr pro štěstí a na chviličku
Domácí perník prostírá teplo hřejivé
Já myslím na chutě plné koření a škádlivé
Sbírám ořechy v údivu a nemám dost
V kapse mi chrastí loučení podzimu pro radost
Dostala jsem víc
Než jsem chtěla
Přiblížila se i naše těla

Louskám si ty ideály
Kypré dokulata tvary
Rozum zůstal stát
A já nevím
Co dalšího pánubohu věnovat

Staré větve ještě starších stromů
Vábí lidi pod střechy a domů
Ujídám těsto z válečků
Z nichž tvaruje se duše vanilkových rohlíčků
Za dveřmi cítím Štědrý den
Který je dárky milostnými dopředu již vykoupen