Eva Brixi

Pokaždé když léto bolí
Já se brouzdám zahradami
A svým svědomím
Po dešti
Když kopr voní
Milostné prstoklady odsouvám
Od ostružin radši pusu mám
I od malin
Vášně moje pěstitelské
Neznají prý slitování
Na klávesy vyhrává už vinobraní
Přednost dávám vláčné půdě
Semínkům a poselství
Sbohem patří vrtošivé nudě
Všechno zatím ještě klíčí
Do jara si trochu křičí
Všechno roste přestože
Z traktorů a kombajnů
Už seskočili věrní hosté
Písně z polí
Vábí podzim
Zatím tomu nevěřím
Slzičky lásek stýskají si
Když se dotknou vrásek
To já vím
Já ještě ale nejsem moudrá
Jen někdy vypiju si do dna
Pohár let blýskavý
U zubaře naříkám
Ortopeda nemám ráda
Ale to ti neříkám