Eva Brixi

Ten čas je denně nový
Stále mi je v patách a nesleví
Někdy příliš smolný
A jindy zase dotěrný
Můj příběh lehce zestárnul
Ale stále voní
Laboratoř hříchů snáší z nebe své anděly
Ptám se jich prozaicky
Co vařit v neděli
V deníčku našla jsem poznámku
Že si mám koupit růžovou kabelku
Všeho je moc
Od každého kousek
Pár týdnů do Vánoc
Chvíle snění
Jak hodiny zapomnění
Krůček k lehkosti bytí to není
Utíkat chce se mi
Od denních pořádků
A od řešení
Místo toho jdu pozpátku
Na píšťalku hraju
A cosi naivně
Muchlám si v pozlátku
I když čas ještě nezačal
Pospíchám dál