Pořád si říkám, že nám jízda vlakem nějak zevšedněla. Jako by čas běžel jen na online lince, jako by nabízel cosi mezi realitou a fikcí, jako by se ten na kolejích zastavil při nabídce kávy a bagety. Když jsme byli malí, taky vláčkem procházel „hospodský“ a nabízel horké párky, nanuky a pivo, navíc jsme se těšili na babičku celou cestu, vyhlíželi jsme každou stanici, jestli už na nás nečeká... Bývalo to dobrodružství plné prázdnin, sladkého dobrodružství. Teď jsme dospělí a cestování se stalo běžnou součástí dnů všedních i svátečních.