Po světě chodí dva druhy lidí. Ne, nemám zrovna na mysli rozdělení podle pohlaví na muže a ženy. Rozlišuji je podle toho, zda vidí sklenici vody buď poloprázdnou, nebo z poloviny plnou. Mým měřítkem se stal optimistický nebo škarohlídský pohled na vše okolo nás.
Vím, že se nerodíme stejní. Někdo dostal do vínku krásu a šlechetnost, jiný se musí spokojit se slabšími nervy a nepřekonatelným sklonem k babským pověrám. Přesto vnímám realitu jako stejnou pro všechny. A lidé si mohou vybrat, jestli planetu začnou vnímat jako nejúžasnější místo na slunci, anebo slzavé údolí, jímž procházíme od jednoho karambolu k druhému.

Také máte někdy pocit, že toho pokroku už je na vás moc? Že se svět žene do neznáma šílenou rychlostí a vy už s ním přestáváte držet krok? Říkáte si, že už vás nebaví přizpůsobovat se novým trendům, být stále in a měnit za pochodu návyky vyšlé z módy?

Pro Pražana je víkendová chalupa jeho druhý, často vítanější a navštěvovanější domov. Sem se utíká, když už nelze snášet vymoženosti moderní civilizace, tady s radostí se žije primitivnějším, šťastnějším životem a zde se vrací k tradicím předků. Vaří se na kamnech, koupe se ve škopku a za potřebou navštěvuje se letitá kadibudka na dvorku. Bez jistého pohodlí se však přece jen nelze neobejít. Nerado se chodí pěšky i do nedalekého lesa, večery netráví se u petrolejky, ale ve svitu televizní obrazovky a koloniál chce se mít za humny, ne v sousedním městysi.

Okrajová část naší překrásné vlasti. Málo známá, tichá, ještě pořád nedotčená. Zavítá sem jen hrstka návštěvníků, ať už jsou z jiných částí České republiky, nebo ze zahraničí. Ale ti lidé tady! Možná by si člověk s dobrým vzděláním a dobrým zaměstnáním řekl: Och, jaká to bída zde? Ale ti lidé! Zvláštní, velice zvláštní. S podivuhodně zvednutým obočím by si je všechny prohlédl. A začal by se tázat. Jak tohle mohou vydržet? Kde se v nich bere ta odolnost, odhodlanost? A čím se zabaví, když jim život přinese volnou chvíli? Vždyť tu nic není. Ani peníze, ani honosné podniky. Snad jen ta příroda, kterou znají jak své boty.

Nejsem Pražan křtěný Vltavou, ale prachobyčejný venkovan. Patřím mezi ty, kterých je třináct do tuctu a kteří přicházejí do hlavního města za prací. Ve velkoměstě jsem i tři desetiletí žil, ale srdcem jsem zůstal člověkem z malých poměrů. Teď se počítám mezi přespolní v přeneseném i pravém slova smyslu. K autobusu chodím denně vyšlapanou cestou přes pole, na kterém dozrává ozim. A protože zemědělství byla moje druhá profese, na přírodu se dívám nejen jako její obdivovatel a ochránce, ale i jako hospodář vyhlížející dobrou úrodu.

S věkem prý přichází moudrost. Asi ne ke každému, ale jen k připraveným a ochotným naslouchat. Někdy může takové poznání nebo prohlédnutí náležitě překvapit. Přivede vás k proměnám tam, kde se člověk cítí doma. Řadu činností vykonává už od kolébky, dětských střevíčků a koho by napadlo, že v tom může být problém.

Každý má asi nějaké své místečko, kam se rád vrací. Nebo zpravidla to tak bývá – ale až ve věku, kdy mají lidé čas přemýšlet nad tím, co bylo, co ještě možná bude. Ti mladší zcela racionálně táhnou tam, kde jim je dobře, kde něco prima prožili, kudy šly jejich první lásky. Proč ne? Mnohokrát jsem se setkala s myšlenkou, že se svět zmenšil, takže není problém se z Evropy a jejího srdce pohnout tu na Sibiř, tu do Jižní Ameriky, jindy zas do Afriky či do Austrálie. A bez velkých plánů, filozofických úvah, či dokonce obav. Lusknete prsty a v kapse máte letenku do cíle snů. Možná to jde snadněji než třeba do Havířova nebo Písku z Prahy.

Říká se, že kdyby bůh chtěl, aby člověk kouřil, udělal by mu místo nosu komín. Silný argument proti kouření! Ale platí ve všech dalších případech? Že by ani nechtěl, aby létal, protože jinak by mu na zádech přidělal křídla? Bůh suď?! Jedno však vím jistě. Všem mužům (a některým ženám) vložil do srdce lásku k automobilům, motocyklům, výbušným motorům a rychlosti. Někdo by mohl argumentovat, že kdyby si stvořitel přál, aby lidé kolotali v neustálém pohybu z místa na místo doprovázeni velkým hlomozem a puchem ze spáleného benzinu a nafty, vytvořil by jim místo nohou kola s pryžovými pneumatikami a místo srdce čtyřtaktní osmiválec.

Aktuální vydání v PDF

Červen 2021

Otevřít PDF | Prosperita | Fresh Time

Newsletter

Zaregistrujte se do našeho newsletteru a dostávejte nejnovější vydání Madam Business emailem. Na základě registrace navíc můžete využít 20 % slevu na první inzerci v Madam Business.

Registrací souhlasíte s Podmínkami zasílání a použití služby.

 

Hlavní partneři:

cesky_porcelan_75_124 manner84_84

Partneři:

logo-eternity_web_119 jaja_logo2_108design4net_119_119 nadeje_logo88_882018 yourchance rgb color120
   smart press logo mleko vas zdravi2 dandelion98logo klub manazerek 150

Tip Grady

male kroky s velky ucinkem gradaMalé kroky s velkým účinkem
Minimálními změnami k maximální spokojenosti

Miriam Junge

V této knize vám autorka, která je zároveň psychoterapeutkou a koučkou, představí praktická cvičení, s jejichž pomocí dokážete změnit své návyky a dosáhnout cílů, které jste si vytyčili. Každý den bezmyšlenkovitě plníme hromady úkolů, jsme pod neustálým tlakem na výkon a všechno bychom měli mít hotové pokud možno již včera, a přitom ztrácíme svůj osobní cíl. Tím cílem může být cokoliv – štěstí, spokojenost, osobní rozvoj nebo náš úspěch.

 

Navštivte také

iprosperita RGB freshtimecz RGB