Eva Brixi

Jazýček vah
Kolem tvých úst krouží
Přebíhám k sobě
Od tebe
A večer skáču louží
Po dešti proseb
Po smršti doufání
Já dýchám zhluboka
To tam je zoufání
Polibky schované
Ve skříňce důvěrné
Smývají rtěnky
Nedokončeného dne
Raduji se sama ze svých smutků
Z ticha beru řadu skutků
A stres je moje záloha
Když dělám
Co bych neměla
Když rozdávám
Co vzala jsem si od boha

Eva Brixi

Svět se točí obráceně
Svědomí je navždy v ceně
V technohrátkách utápíme fantazii
Schází prostor
Kde to žiji
Zdravý rozum v černé díře
Chybí trochu lidské víře
Člověk hledá nekonečno
Přitom
Stačilo by říci
Ahoj slečno
Úsměv pustit na procházku
A nepřijít o zakázku
Já nechci rychlý internet
Já nesmím všechno vědět hned
Já potřebuji prožívat své lásky
Smutky
Konat občas dobré skutky
Já chci si s tebou vyprávět
A potichu objevovat svět

Eva Brixi

Hvězdy napsaly mi potmě na čelo
Že budu plakat
Že bude i veselo
Že vstoupím tam
Kam se dříve nesmělo
Že nebudeš nic chtít
A poznáš
Kudy jít
Kdesi v půli cesty
Začal jsi mi hlavu plésti
Rozjařeně šli jsme totiž z večírku
Naše fotka společná na hladině v jezírku
Zhasla radši po úplňku
Když rozechvěl se vánek v žabím kuňku
Střípek noci
Čmáral cosi nečitelně
Dodnes pátrám po tvém jméně

Eva Brixi

Vítr začal foukat z podmraků
A slunce nasvítilo
Spousty zázraků
Stébla kymácivých trav
Našuměla pro poetu
Bolehlav

Tou hebkou spouští plnou harmonie
Louka vrací léta historie
Do mých chvilek samotných
Letní déšť průtrží
Hříchy neumyje
Snad hudbou příštích let
Napraví náš pád a vzlet
Kdy v chaosu se stáří
Ztrácí svět
A přibubnuje melodie
Které básníci potřebují přetrpět

Mám náruč plnou sena
Abych zrána
Otevřela
Řádky zase plné věna
Nebo ještě teď

Já mířím k domovu
A vyhlížím tě poznovu

Eva Brixi

Vítr začal foukat
Z podmraků
A slunce nasvítilo plno zázraků
Stébla trav
Odepsala básníkovi na pozdrav
Když slavil svůj další bolehlav
V hospůdce pod loukou
Nešla jsem za ním
Jeho myšlenky patřily
Tehdy asi už jiným paním
Tvrdohlavě sbírala jsem odvahu
Zůstat sama
Za humny
Tam na svahu
Přestože má lýtka v půli sukní
Notovala v harmonii luční hudby
Hledala jsem stopy noci po dni
Kdy v chaosu ztrácejí se melodie
A kaluže si kráčí pro árie
Kdy kytice vůní míří k domovu
V závěru příběhu jednou i poznovu
Po dešti i před ním
Maluje si cesta
Z pískoviště komín
Bábovičky dávné sny i vzpomínky
Kdy hladily nás maminky
Lesní jahody zdravívaly kdesi podél pěšiny
A šlehačka byla tehdy ještě bez viny

Dalo by se dlouho povídat
Ale i návraty
Musí své stránky zavírat

Eva Brixi

Hvězdy napsaly mi v noci na čelo
Že budu plakat
Že bude i veselo
Že vstoupím tam
Kam se léta nesmělo
Že nebudeš nic chtít
Že bouřka bude za mne bdít
Až začneš líbat
Až začneš světem hýbat
A mojí stopou
Rozhodneš se
Novou kapitolku otevřít

Eva Brixi

Svěží vánek našeptává
Tajné rýmovačky o tom
Co mi život právě dává
To nebude pak
Či potom
Čtu si mezi ozvěnami
O tichu
Které k mání není
O tvých nevěrách
A také o poznání jiném nežli z ráje
I v pekle rajská hudba při guláši zraje
Čtu si na tvém čele
O smyslech rozhoupaných
V půli slova
Když žena prosí znova
Jsem prostořeká řeka
Plná pstruhů
Jsem recept svého druhu
Jsem štír
Kreslím ti milostné scény
Na papír
Jsem v osmičce jednička
A pár let k tomu
Jsem žhavá lednička
V poblázněném shonu
Jsem nikde nic
Přesto mám co říct

Eva Brixi

Po koberci slávy
Kráčím vznešeně
A mé střevíčky si našlapují energii
V stéblech trávy
Ztřeštěně
Vůně zemité
Do záhonků zaseté
Svou tíží
Berou dech
Jako když smyslů zbaven
Pádíš po schodech
Jaro prýští zeleně
A já s ním
Protože už jsi tady
Vedle mě
To vím