Eva Brixi

Obloha zabouřila
Ze mne se stala
Pěkně rozzuřená víla
Nad zemí blesky hromy
Má duše zůstává bez pohromy
Když se vzpírám
Natřásám svá kila jinam
Směšná jsem
A k nakousnutí zcela jistě nebudu
Dračice bezejmenná
Dobývá si trapně svého jména
Pěstičky zatnuté
V hněvu tričko kávou polité
Úsměv ten tam

Vrátil se ale nečekaně
Po tvé nahrávce
Jsi diplomat a vlastně na mé straně
Po tvém dokonalém smeči
Má vzpurná povaha teď skřípe zubama
A ječí
Jak chytře to tvá intuice zařídila
Já zkrocená
Už nejsem žádná síla
Láska mámivá
Reality plaché do šálku mi nalila
Unikám z magnetických obláčků
Jak pára nad hrncem
Osudy splétám
Miláčkům
A na truc pro ně jsem