Eva Brixi

Kolik věcí padá mi teď do náruče
Kolik věcí do klína
Srdce mi jen hlasitěji tluče
Když večer se sny usíná
Jsou chvíle
Na které se ale ráno
Víc než pěkně vzpomíná
Co všechno v hlavě utkví
Kolik napadaných větví
Moje cesty mlčky v parku protíná
Kolik křivek prošlapaných
Do kruhu se zavírá
Pohádky jsou krásné
A každá generace žasne
Nad dobrým koncem
Je to přeci jasné
Já chtěla bych tu být
Mezi světy
Nekonečně dlouho
A laskavě ti sloužit vesmíre
Dokud neuklidíš všechny křivdy
A ptáci znova nezašustí svými křídly
Do tichých nebes
A dokud píseň nerozezní
Píšťalkami svítání