Eva Brixi

Na sklonku léta
Žhavé polibky
A horké dlaně
Teď budem jenom spolu
A odevzdaně
Už jenom cesty v naději
Splétáme ze vzpomínek raději

Eva Brixi

Vkrádá se do mých zimních zahrad
Po nocích
A z tvých věčných záhad
Spřádá osud nespících
Ten můj osud rozehraný
Bolavé srdce žhne
Napříč létem
A popletená hlava
Z růží vystrkuje růžky
Do úsměvu používá nůžky
Pod titulkem z bulváru
Slyším dávné zkazky o sváru
Věčných lásek
Ale já to uhraju
I bez tvých vrásek
Ze školy si pamatuji
Jenom naše bůžky košilaté
Pod šípkovým keřem
Tváře rozehřáté
Symbol nepoznaný
Jenž je vzpomínkami střežen

Eva Brixi

O něco dřív
Ze schůzky
Odcházím
Za hlavu své lásky
Ale neházím
Další a další
Nacházím
Na cestě s poutníky
Po sahaře snů
A stále věřím
Pohádce z karet
Chladnému horoskopu
I tvým mlčenlivým rtům
Klestím jim cestu z erotických shopů
A chci se dívat přes rameno
Do kavárenských stropů
Dlužím odpověď
Románu z dlaně
Numericky pročítané
A okvětním lístkům kopretiny
Dávno již pravdami otrhané

Eva Brixi

Jak klenotník úlomky zlata hledáš
Při skládání prstenů
Do šperkovnice věků
Zvedáš mi sukni
Plnou příběhů
Když kráčíš v podhůří vrcholků
A zaplétáš se do stenů
Opatrně tiše a pomalu
Recituješ sloky o životě
Jak harlekýn v půli cesty
Zastavíš se
Už nepřipomínej
Co jsi ještě nepochopil
Vrátil ses mi
Se stejným telefonním číslem
Z dávných dalekých mil
Abys opět mé srdce pokropil
Slznatou rosou soužení
V šuplíku fotka a dopisní papír
Třeba to myslíš vážně
K stáru jak blouznění
Možná zas v touze odcházíš
Mně v hlavě víří svatební holubi
A krouží výš
Než dalekohled smyslů

Eva Brixi

Má chůze je les v diáři
Myšlenka o ničem
Již člověk nahlas vyjádří
Fotka z mobilu v kapse
Nebe do přízně ti vetře
Jak malý zázrak
Plevel mezi růžemi
Krok co krok mi nese naději
Že konečně vím
Kdy a jak
Že neujel mi vlak
Můj lovče
Můj rybáři
Snad není ještě pozdě
Pro úsměv na tváři
Krajina sice mlží
Svírá víčka
Já nepláču
Už od malička
Jen tisknu dlaně
Dnes mi je právě požehnaně
Vzpomínky ukládám do šuplíčku
A nepodstatně svírám lžičku
Vedle šálku s hořkým dnem
Protože nemíním se
Smířit jen tak s osudem

Eva Brixi

Troška úsměvu
I když ti není do zpěvu
To se hodí
Troška úsměvu
Do koutku úst
Polibek není půst
Radost je veselí
Rodí se v posteli
Sudičky energií
Kolíbku vystlaly
A moudrá kniha
Která stránky
Jen tak neotvírá
Čte naši duši
Radost je v nás
Jen si ji najít
Přijít zas
Znát její čas

Eva Brixi

Pošmourně krásný den
Z běžného klokotu starostí občas vyřazen
Já si ho vymaluji
Až bude políben
A tobě ho podaruji

Potěšení na mé straně
Šířím dál
Možná k všeobecné haně
Prostopášná slova o radostech vezdejších
Vyzpěvuji
Nabízím všechno
Co mi život dal

Eva Brixi

Zima se dnes vdává
V bílém hávu
Znát mi dává
Že pro mne už nic neschovává
Já nedělám si z toho ale hlavu
Běžím v tempu plném stresů
Životem si dál
Osud zpečetěný s sebou nesu
Krokem tanečním a v náladě plesů
Ostatně kdo by v tom nepokračoval

Možná někdo prosí
Ať nesmějí se kosi
Když lítost hloupá
Na větvi se houpá
Někdo má dáti
Jiný už si vzal
Manželství s peklem
Se teď nosí
Všichni jak milenci bosí
Drmolí si cosi
O lásce ve jménu nevěry
Dobro jsou prý pověry

V prostoru plném hříchů
Pokora právě straší pýchu
Hazard tělem i duší stoupá
V údivu nekonečnem
Venku mráz rozdává pokuty
Je bosý a není obutý
Můj dopis bude
Něha z krajkoví
Lázeň z líbání
Která nebolí
Jsem fotka dřív než se rozední
Ladné Ne
A to se nezmění

Já totiž nejsem kdokoli
Uhýbám pohledem
A zítřek vracím s nadhledem