Eva Brixi

Své verše prostírám
Na tvém stole
Přála bych si
Abychom seděli vstoje
U šálku čaje
Někde za pecí
A z vůně vařící
Spřádali sny
Bez shonu a bez věcí
U štrůdlu s rozinkami
S mámivou skořicí
Aby každý z nás
Ochutnal konečně
Společný čas

Eva Brixi

Když jednou zahřmí
Ještě nemusí přijít bouře
Po hádce vesmírné
Bez make upu a bez hřebene
Proč by ne
Žár do mých úst se žene
Raději však už mlčím
Dívám se potají na tebe
Jako že nic
A tužka po papíru klouže
Když kreslím budoucnost
Z mých slz ještě po chvíli brečí louže
Na tričku
Emoce fidlají písničku
Pár řádek si hraje na schovávanou
Zkouším znova náš společný podpisový vzor
Já tě líbám
Jestli o tom nevíš
Tak už se mi upiš
Polibkem šeptej vášnivěji
Nežli umíš

Eva Brixi

Večer poslouchat déšť
Jak kapka s kapkou plyne v souvětí
To se mi líbí
V hlavě mám školní léta
Ale bez dětí
Není to šedá lež
Nejsou to stinná zákoutí
Jen nebes objetí
Vesmírný ráj
Otvírá duši
Průsvitná trička
Při tom suší
Vodníci
Na břehu mokra
Hrají mariáš
Já mezi tím doopravdy zmokla
Tady mě máš

Eva Brixi

Mezi pampelišky sedli jsme si
Z výšky akademické
A zjistili jsme
Že je louka žlutě puntíkatá
Plná medu
Objev století
Všechno třeba sepsat
Dřív než nám včely uletí

V dálce tě vidím přicházet
Mám dvojitý svět
Na nic myslet nedovedu
Sladké nicnedělání
Teď svedu
Ty svaté řeči
Plynou rychleji než čas
Prosycené sladkou křečí
Ozvou se jen párkrát a pokaždé si protiřečí
Sotva zapomenu
Jsou tu zas

Zlatavý koberec
Prostřel se nám pro lásku
A já tančím sólo žluťásků

Eva Brixi

Mezi pampelišky sedli jsme si
Z výšky akademické
A zjistili jsme
Že je louka žlutě puntíkatá
Plná medu
Objev století
Všechno třeba sepsat
Dřív než nám včely uletí

V dálce tě vidím přicházet
Mám dvojitý svět
Na nic myslet nedovedu
Sladké nicnedělání
Teď svedu
Ty svaté řeči
Plynou rychleji než čas
Prosycené sladkou křečí
Ozvou se jen párkrát a pokaždé si protiřečí
Sotva zapomenu
Jsou tu zas

Zlatavý koberec
Prostřel se nám pro lásku
A já tančím sólo žluťásků

Eva Brixi

Jakési nic
A přece velké něco
Píšu si deník o štěstí
Přeji si přitom leccos
Třeba se mi to někdy poštěstí
Pošeptat ti 
Co není lež
Ale co není ani pravda
Život je houpavý kompromis
Osud nečte jen krasopis
Hříchy k sobě sladce vdává
Pár zčervenalých slov
Bez nadsázky
Obracím tajné stránky
Které mám tak ráda
Mé rtěnky na tvých dotecích
A tichá dohoda
Jež účty skládá

Eva Brixi

Veselé baletky pražských parků a nábřeží
Vstupují do vášní mužů
Jak dopis hledající adresáta
Jak nepoznaný chtíč
Který chvátá
Ke kořenům hloub
K pravdám blíže
A kousek dál pokořený psík
Neznámý společník
Rány z rvačky líže

Vědí pak ty vrby zpovědnice
Když chvějí se nad řekou
Co chtějí ženy
A co by rády dostávaly více
Když nikomu nic neřeknou

Smuteční vrby jak plačící něha
Jež sama k sobě lehá
Ty víly spravedlivých strážkyň spánku
Když láska má už
Na kahánku
V zrcadle příběhů
Ševelí cosi na břehu

Jen já vím
O čem to všechno je
Kde utopila se
Má předposlední naděje

Eva Brixi

Přes větve se stmívá strom
A uspává mne k noci
Z okna se nakláním
Vybírám mezi vzkazy nebes
Jen pravdivé emaily
A dvojsmyslné esemesky
Abych si zapsala
Tvého srdce šelest
Pěkně zdvořile a hezky
A vzala nohy na ramena
Sama před sebou
Dokud je čas mou úlevou
Dnes domů asi nepřijdeš
Už to vím
Ačkoli pošťák teprve sedá na kolo
A já podvědomě kroužím okolo
Jeho dobrodružné duše

Zbyly mi jen němé verše
V knihovně vzpomínek
A hudba prázdných šatních ramínek
Možná…