Eva Brixi

Jsi pro mne
Jedna báseň
Zrnko rosy
Líbám kosy
Když voní pivoňky
Mám první rande ještě ze školky
Červen vzbudil jahody
A plavky hodil do vody
Já si kráčím v horkém písku
Do notýsku z přesýpacích stránek
Kreslím náhody a jedovatý plánek
Zapni slunce do svetru
Až se setmí
Dej mi teplo tvoje letní
Políbím ho po větru
Kde jste moje lásky z internetu
Parfém volá vzpomínky
V kapse z loňské dovolené zbyly mi jen
Sladké kamínky

Eva Brixi

Když ráno ženy omylem a lehce
Snesou svá stehna nad peřinu
Když ráno ženy žádostivost
Ještě ze snu v sobě nosí
Pak tajemný bůžek hříchu jejich muže
Úpěnlivě prosí
Když ňadro ženy omylem a lehce
Vyběhne časně na polštář
Muž skládá zbraně
K jejím nohám na oltář
Víc už nechce
Když teplá ruka ženy ještě v polospánku
Začne hledat vedle v džbánku
Živou vodu na křest dne
Pro toho vedle ní
Je to k uzoufání nezbedné
Věta malá prostá lhaní
Ví někdo
Co se skrývá za ní
Slovíčka nerozumná
Růžový román
Stránka plná
S podpisem nekonečna
Z obrázku vystoupila další slečna

Eva Brixi

Nebe je temné
Mraky se bouří
Kočky předou nohama vzhůru
Loudám se v děravých teniskách
Kaluží nekonečnou
Palce mám v silnici
Okno vrzavé otvírá světnici
Pták letí kolem
Na něco přísahá
Tráva mi v příkopu už ani po pás nesahá
Popěvek hloupý notuji
Můj hlas je skoupý
Lásky se blokují

Nebe je temné
Ještě temnější
Nedej mi
Co tě potěší
Přemýšlím o tom
Co je vedlejší
Mám ráda všechno
Co je jiné
Ostatní nechápou
Je to stinné

Nebe je temné
Poštovní holub dosedá
Z obláčků hořkne kanape pro boha
A z listí ořešáků vane
Píseň pokory
Neplač pro to
Co přebolí
Obloha klesá k zemi
Matení světa není
To se jen v nevděčný okamžik milování
V peřinách čerti žení

Eva Brixi

Obilí je dospělé
A chleba zlátne z půdy
Před ložnicí zpívají mi andělé
Když kráčíš z práce domů právě tudy
Pozdě večer podél vzrostlých stromů
V jejichž kůře znamení lásek zůstalo
Jak vzpomínka nezbedných milenců k tomu
Nožíkem ostrým pravdy věčné na každém kmeni
To vzrušivé noční menu
Navždy vyryté jak poselství z bitev života a smrti
Když srdce ten druhý prvému jen drtí
Nevím
Zda poodhrneš záclonu
A zažehneš
Co neznám

Obilí je dospělé
Další roky jako andělé
Hledají tóny něžné a upíjejí kapky starorežné
Zatím jen šeptají legendu k té kořalečce
A ty usrkáváš z mé touhy probuzené měkce

V horkých vůních koupeš se a ztrácíš dech
Zrcadlíš se v mé melodii bez not schován
Vzorky nebes i pekla obdarován
Už neváháš a posléze z vesmírného běhu usedáš

Po čase prostírám k společnému stolu
Vedle pole sklizeného
Leží bochník štěstí půleného
A já odmítám se modlit k bohu

Eva Brixi

Já česká krajina
Já už nebudu jiná
Budu se ti rozpadat pod rukama
Budu se ti drolit
Až jednou budu stará
Budu ti vonět hloubkou
A dýchat jak mech
Když mi začneš kreslit po zádech
Svými ústy
A psát tajné vzkazy
Plné láskyplné zkázy
Já česká krajina
Přijdu ti naproti
A budu vonět létem z koření
Zahradami
Kde nevěsty se nežení
I švestkami
I dotykem
Budu brzdit kamínkem
Tvé rozjezdy
Jež padnou v noci pod hvězdy
A budu tě líbat
Přestože obecenstvo netleská
Sesouvám se s věkem
Platím prostořekým šekem
Jak světice nebeská

Eva Brixi

Slunce mi ťuká na čelo
I když ven se mi dnes nechtělo
Paprsky píší cosi ze vzpomínek
Já zakopla jsem o kamínek
Při cestě tobě naproti
Žádný z nás konečně už hádky nehrotí
Veselá jsem rozbouřená
Proměnlivá vůní plná
Už je mi lehce rozjařeně
Jako každé navrácené ženě
Na průšvih můj jsi zapomněl
A to je přesně
Co jsi měl

Eva Brixi

Když liják laská zemi
Když prší tričko z ramen
A den se s nocí mísí v jedno
Nechce se mi vstávat
Z lenošení u kachlových kamen

Když mraky vraští čelo
Když ve asnu svírají mi tělo
Do objetí blesků hromů
Vplétám se já
V jinotajném stesku do kořenů stromů
Proudy kapek ostře crčí
Podpisují pravdy do listí i do jehličí

Když nedočkavě kráčím navzdory
Omamnému diktování přírody
Svým lesem klikatým
Jsem kapsa nových vzpomínek
Vstříc náladám hebkým jak mech
Už projíždím ti dlaní po zádech
Déšť hojí tvoje rány
Ostatní kapitolky už byly totiž prolíbány

Eva Brixi

Jsou dny
Které minu
Jsou jiné
Plné hříchů měkoučkých jak mech
To stýská se mi po lidech
Jsou týdny a roky
Velké nic
Najednou letím na měsíc
V náruči mraků
V objetí všech těch bezejmenných nezbedných
Kteří mi kdysi ubírali smích

Já matka, milenka, manželka i vdova
Já duše staronová
Já buřič prostopášný
Já vyznavač vášní
Nepouštím se rovnic bezesných
Anděl tvůj se vkrádá mezi moje vrásky
A čechrá všechny moje lásky

Jedna vzpomínka je největší
Tu ale paměť dávno neřeší