Eva Brixi

Pod rozvášněným nebem
v procesí zahrad
Květiny zpívají jarní motlitby
Připíjím míchaným nápojem
z pampelišek, třešní a tulipánů
Jdu tiše
stále stejnou pěšinou
a neznám svoje jméno
Ztrácím se v parfému dne i noci
To jaro je ale bláznivé
Snad aspoň jedno rodné číslo
po mně zůstane

Eva Brixi

Na nebi blednou úsměvy
Erotický mráček ždímá slzy v déšť
Otři mi čelo
Z mé mysli nesejdeš

Andělé žhaví saxofon
V rytmu vášně
Pouštějí svou kletbu
Jak hazardéři tahem mariáše
A decibelů je víc než málo
Tvé srdce pro mé ještě nedohrálo

Když ráno sbírá svetry v křoví
Já se vracím z večírku
Ani dnešní půlnoc všechno nedopoví
Lásku mám zmuchlanou v papírku

a ty jsi
kdoví

Eva Brixi

V nebi zívají čerti
V pekle se perou andělé
Svět je vzhůru nohama
A vlastně se nic neděje

A až se začne dít
To se zase nám
Co žijeme v žertech
a s pokorou jak dýkou v srdci
Nebude už chtít
Něco vrátit
Lásky změnit
Do kina bez adresy odejít

Eva Brixi

V zahradě si kreslí zima
ostrá jak pánské obočí
A já sedím sama doma
Počítači rostou křídla
Mé odpoledne
si kolem prstu otáčí
Jsem internet s předpovědí počasí
Slunce mi svítí z kapsy
a mlha češe vlasy
Slovo sem a slovo jinam
Už ani nevím
kam miláčky své tajnosnubně skrývám
Na větve v mrazivé křeči
když se přes okenní brýle dívám
Kopečky zmrzliny
seschlé hortenzie pokryly
Se zahradníkem sochařem
teď čekám
až sněženky zazvoní
a jaro práskne do koní

Eva Brixi

Někdy se stmívá
za pravého poledne
A vítr ve valčíku
na chodníky usedne
S očima ve hvězdách
za bílého dne
krotím svůj stres
V kostýmku dam
tričko schovávám
To je můj dres
Já vím Je to děs
Průběžně zuřím velice
Obchodní schůzka Hrom a police
Proti principu hodinových ručiček jsem bezmocná
Jako blázen Jsem zdravá nemocná
a postižená časem
Neslyšitelně se hádám s vlastním hlasem
Jak ráda bych líbala vzpomínky
a ruce vlastní matky maminky
Ale minuty prchají
v hlavě pod polštářem
I když se budík zastaví
vteřiny v mobilu pro zlost stejně tikají
Kejklíř Čas Žonglér Sašek
náš věk vybalil prostě z tašek

____________________
pro Jiřinu Brixiovou

Eva Brixi

Nebe je tmavé jak zavřená krabice od bot
Na nose mi přistála první vločka sněhu
Dívám se vzhůru
A prosím tvoji něhu
O kousek hořícího ledu

Krajkovím prstů
Pohlaď mou zimu ve vlasech
Ať nedostaneš rýmu
Už zase
Na autobusové zastávce
Oslov mne tajemnou balerinu
A neboj se

Zavírá se rok
prosinec studí v ústech
Hledám odpovědi
Když tě slyším přicházet
A to ještě nejsem u zpovědi
Budu tě i nyní stále provázet
Jsem pěšák hvězdných válek
A v uších zní mi
Šepot láskyplných dálek
Přemysl oráč
Vrací rodnou hroudu
Možná že sejdeme se všichni u nebeského soudu
A budem mastit karty jako v pekle
Guláš s chlebem, slivovička, české pivo
Prostě bude zase živo

Protože polibky z mraků ještě nepadají
a sousedé mužům
ženy nelíbají

Eva Brixi

Brouzdám boty listím
Šlapu si to ve zlatě
Investuji v čase
A táhne mi mlha pod gatě
Mé srdce píše v blátě otazník
Když na procházce
Je tvá náruč náhle dostavník
A moje pověst v sázce
Ten park je totiž nemravník
Bloudím ústy po tvém dechu
Ruka hladí tričko v mechu
Jak hravě dospělí teď randí
Snad nás nikdo zatím neviděl
Snad nám aspoň jiní slepí láskou fandí
Rozkoš nemlčí
Rodí se další z anonymních děl
Do kůry bílé břízy
Vstupuje písmo zvané ariel

Eva Brixi

Má báseň krouží po nebi
a modré k záhonům uplakaným snáší
U nohou zlato roste mi
a chudobky v trávě omylem tam plaší
Přibývá podzimu
Louky sklápí řasy
Těší se na zimu
Zahrady a lesy
volí příměří
Ptáci tlumí svoje hlasy
Slunce stydlivěji zachází za zemi
a vlastní stopy zametá si

Kamelot vítr listy roznáší
Do schránek tajemných
hází vzkazy
O touze žen milostná psaní
ale schovává si