Eva Brixi

Právě se den choulí v svetru z mlhy
Hledám si slunce
Jež v létě bliká jen tak z duhy
Když je ráno
Šedé nebe zotvíráno
A vlhko se dá krájet
Snad mohl bys dnes za mnou zajet
Podzim nalije ti šípkového vína
Z mého klína
Tvá mysl se jistě rozvzpomíná

Nevěříš
Přestože má nebe podbarvené říz
Listopad mlží
Ačkoli nechce lhát
Relativní pravda převrácená nastokrát
Už jsi ji slyšel tolikrát
Chci si na dospělou hrát

Kdo napoví komu v tom bělomokrém shonu
Jak se usmívat
Kdy pavučina z vrátek k domu
Přilne k duši jako k stromu
A s tympánem nebeského hromu
Seznam lásek
Ještě jednou pošle nám oběma k tomu

Eva Brixi

Nostalgie podzimu
Ušitá mi na míru
A tichá vůně všeho
K ďáblu chystá moje tělo
Ložnice praská ve švech
Chci být věčná
Nejšťastnější ze všech
Nekonečná

U krbu nám voní dřevo
Plamen nedbá na manželské krédo

Nostalgie podzimu
A vlahé kapky mlhy
Zrcadlí mé touhy
K tomu tvoje vlohy
Sklonky dne i noci
Šeptají si o pomoci
Listí padá
Šustí moje záda
Když tajně za kostelem randím
A hříchy ctím
Jak vodu svěcenou
Líbám tě svou nevěrou

Eva Brixi

Když liják laská zemi
Když prší tričko z ramen
A den se s nocí mísí v jedno
Nechce se mi vstávat
Z lenošení u kachlových kamen

Když mraky vraští čelo
Když ve snu svírají mi tělo
Do objetí blesků hromů
Vplétám se já
V jinotajném stesku do kořenů stromů
Proudy kapek ostře crčí
Podpisují pravdy do listí i do jehličí

Když nedočkavě kráčím navzdory
Omamnému diktování přírody
Svým lesem klikatým
Jsem kapsa nových vzpomínek
Vstříc náladám hebkým jak mech
Už projíždím ti dlaní po zádech
Déšť hojí tvoje rány
Ostatní kapitolky už byly totiž prolíbány

Eva Brixi

Prudké deště v půli léta
Prýští z mraků do zázraků
Po slunci je veta
Z lásek zůstala mi v srdci
Teta Naděje
Jinak OK
Nic se neděje

Ze svahů proudy vod utíkají
Jak mládenec
Jehož se nevěsty dotýkají
Sprchlo
A otázky rostou jak houby po dešti
Nač se však ptát
Když hosti odešli

Bosýma nohama
Kráčím ve tvých stopách
A ačkoli se bráním
Jsi mi stále v patách

Eva Brixi

Když kvetou lípy v naší ulici
A kolem chodí do hospůdky zedníci
Když k tomu pozdě večer
Z pekařství se line vůně chleba
Dva odstíny Čech jiné místo nemá
Jen ty kvítky
Skýva chleba
Bez řečí a beze slov
Myslím jenom na domov
K tomu zvláštní ticho zalévaných zahrad
Hlína vlhká pro semínka plná záhad
Máta a léčivá meduňka
O kousek dál u rybníka žába zažbluňká
A vodník nad topolem káže láskám kolem

Neznám sladší chvíle
Ani naděje
Obejmi mne v tomto světě
Připij šálkem šalvěje
Popřej vůni
Která kvete
V každém srdci bez repete

Eva Brixi

Jsem jaká jsem
A jiná nechci být
Jsem hrom a blesk
Když snažíš se mne zastavit
A samet v náručí
Co za oponu proher neručí
Jsem kouzelnice slov
A z lesních jahod show
Jsem fantazie odnikud
A úsměv jako sen
Nad šálkem čaje z bylin čaruji
Tvé úmysly teď varuji
Když vzdušné zámky stavíš
A o mé duši v kapse děravé
Zatím nic moc ještě nevíš

Eva Brixi

Po kapkách sbírám déšť májový
Líbám tvé němé slzy v závoji
Když jen z mobilu se na mne směješ
Prý neodejdeš
Sen naivní
V kabelce zmuchlaný
V zrcátku schovaný
Rtěnkou do úst vepsaný
Tisíckrát za noc slíbaný

Osud svou taktovkou
Dnes jinak velí
Fotky mám rozložené po posteli
Nebe jak vystřižené z papíru
Hraniční čára rozkoše propíjí zemi
Můj pohled za tebou ušila jsem ti na míru
A teď stýská se mi
Kytky ve váze už nekvetou
Okno do zahrad zakázaného ovoce
Zatáhlo se roletou
Květen je divný nad míru
Tvá touha a moje kuropění
Jdi si
Kam míříš
Už není v názoru rozdílu
Už zbylo jen rozuzlení…

Eva Brixi

Pošmournou krajinou
Vleče se stín nebe
Obloha padá níž
A já už nevidím ani sebe
V podvečer je jarní rande stále blíž
Ornice přespolní mi po kotníky sahá
Nedočkavostí jsem už nahá
Noc je chladivý obklad
Přesto vlahá
Na pomoc vyrostla mi pod nohama tráva

Země se otvírá
Vystupují hosté
Láska nás pokouší
Růžové pokrmy noste
Životní partie ve výškách smrků
Sehrána bude až za sto let
Nechci být moudrá
Nechci zarostlé záhony plet
Ano i ne je na vážkách
Jenže jaro hromadí se právě v podléškách

Utíkám obejmout
Co ještě není moje
Harfa smrkových větví mi
K tomu hraje