Eva Brixi

Zlatavý šálek plný podzimu
S chutí koření tobě teď naliju
Ohřej si ruce
Rozepni srdce
Nedělej hlouposti
Abys mi neupil z malé lítosti
Odchází den
Přibývá noc
Vezmi si mne na pomoc
Nečti nic z mobilu
Ale z dlaně
Rozlušti hádanku
Tentokrát o mně
Čisté pravdy bude tam svrchovaně

Eva Brixi

Listopad jak dlouhé nic
Padá listí
Co bych chtěla víc
Padá splín
Padá mlha
Možná padne měna
Padá moje báseň němá
A přesto je tu veselo
Mám už něco
Co mi dlouho chybělo
Neuhodneš
Co to je
Moje srdce tancuje

Eva Brixi

Ráj žlutých špendlíků
I modrookých trnek
Ráj knoflíků
I klíčových dírek
To jsou ta místa v konci Prahy
Příkopy a mělké svahy podél cest
Tam všude naše kroky měly vést
To jsou ty nepřekročitelné prahy
Ráj pocestných bez ostrahy
Zde přeskakuji
Příkopy netušených možností
A do dálky mávám
Svou vlastní věčností
Kdesi staví autobus
A rozjíždí se ulice
Můj každodenní showbusiness
Nesmělých a nevyspalých anonymních
pozdravů
Choulí se a brnká šeptem o hlavu
O kus dál popojíždím
Probuzený sen se míjí s křovím
Všechno je Praha
I žloutnoucí seschlá tráva
S vůní země
Můj podzim čte mě

Eva Brixi

Dálky přede mnou
A volný vítr kolem uší
Vím
Že mi to dneska sluší
Jedu za tebou
Už nedomýšlím
Na co všechno bych měla pamatovat
Jediné slovo hýbe světem
To zopakujem také naši dětem
Hádanku lidstva
S uzarděním vyřčenou
A přece tolik pravdivou

Trocha vůně české krajiny
To je můj stín bez viny
Lepí se mi do obálek
Když píši dopis jako dárek
Posílám drobnou radost na potkání
Protože na jednom místě už nemám stání

Má báseň ale ještě nekončí
Zatím totiž nezačala
Jsem tvojí slokou
Co s životem si nezadala

Eva Brixi

Letní nocí jdu
A přemýšlím
O ničem
A o jediném
Jak je to s tebou
Když vyhasíná den
A předměty se mění v živé divadlo
Nevím
Kdo byl z nás ten první
Koho tohle všechno napadlo
Nenazývat skutky pravým jménem
A nežádat ženu s věnem
Kráčím
Co noha nohu mine
A z úst se mi znělka plná tebe vine

Eva Brixi

Jsem žena plná života
Jsem velké nikdo
Malé nic
Úsměv je má odplata
Jsem tvoje pěstička zaťatá
Jednota a boj protikladů
Když zastavím se u výkladů
Butik sem a butik tam
Sama sebe nesvlékám
Jsem košík s ovocem
A s vůní náhody
Vkládám do tvých úst
Zralé jahody

Eva Brixi

Hledám tvé pohlazení
Hledám tvou duši
Která není
Přichází den k rozednění
A kohout kokrhá
V nebesích zapomnění

Eva Brixi

Co vítězí v mých smyslech květnových
To já stále nevím
Snad šeřík, konvalinky, pivoňky
A temně růžová nápověda
Ještě nezrajících malin
Nebo tvá voda po holení
Jež provází naše polibky
Vždy k rozednění
V paměti ji mám jak falzifikát duše
Navždy uloženou
A sama se ve vzpomínkách už nevyznám
Protože předmanželská smlouva je jedinou ochranou
Před láskou prohranou
Ač to zní spravedlivě
O to víc suše

Tvá vůně
Ulpěla na zvonku u vrátek
Ještě dnes časně zrána
Když jsi odcházel
Můj milenče věčný i dávno minulý
Chtěl ses vrátit pro jeden pohled
Letmý a nehraný
Ovonět kousek mé zahrady