Eva Brixi

Napsat báseň není jen tak

Pocítit je třeba
Ten chytrý tlak
A dotekem vášně
Učinit správný hmat
Kytaře sevřít krk
A brnknout na strunu
Odpověď nenechat osudu
Zakřič co máš ráda
Dnes nebolí mne záda
Slyším z tvého podsvětí a mého eldoráda
Tanečky kolem horké kaše
Pominuly
Vášnivé noci budou jenom naše
Mravokárci se nám už dávno omluvili

Napsat báseň není jen tak
Zvlášť když nám ještě neujel vlak
Láska kvete v každém věku
Záhon růží pod oknem ustlal deku

Ráno nám rozednívá vzpomínky
Jak z dívek stávají se maminky

Eva Brixi

Slunce mi ťuká na čelo
I když ven se mi dnes nechtělo
Paprsky píší cosi ze vzpomínek
Já zakopla jsem o kamínek
Při cestě tobě naproti
Žádný z nás konečně už hádky nehrotí
Veselá jsem rozbouřená
Proměnlivá vůní plná
Už je mi lehce rozjařeně
Jako každé navrácené ženě
Na průšvih můj jsi zapomněl
A to je přesně
Co jsi měl

Eva Brixi

Prstem kreslím na okno
Vzkazuji cosi ptákům v nebi
Mám tisíc přání v dlani
Ale nevím ani
Co by muži vlastně chtěli
Vzkazy píšu cestou domů
Cestou z duše ven
Na čelo si dávám verše obkladem
A potichu si zpívám
Smutné balady
Snítky lásek staré zahrady
Trhám jak listy diáře
Když se ti dívám do tváře
Oči vlévám deštěm do vody
Jakmile potkám tvoje náhody
Ptám se stromů
Kudy dostanu se vlastně domů
Kde budu mít klid
Až budu si chtít
Doopravdy snít

Eva Brixi

Zlatavý šálek plný podzimu
S chutí koření tobě teď naliju
Ohřej si ruce
Rozepni srdce
Nedělej hlouposti
Abys mi neupil z malé lítosti
Odchází den
Přibývá noc
Vezmi si mne na pomoc
Nečti nic z mobilu
Ale z dlaně
Rozlušti hádanku
Tentokrát o mně
Čisté pravdy bude tam svrchovaně

Eva Brixi

Listopad jak dlouhé nic
Padá listí
Co bych chtěla víc
Padá splín
Padá mlha
Možná padne měna
Padá moje báseň němá
A přesto je tu veselo
Mám už něco
Co mi dlouho chybělo
Neuhodneš
Co to je
Moje srdce tancuje

Eva Brixi

Ráj žlutých špendlíků
I modrookých trnek
Ráj knoflíků
I klíčových dírek
To jsou ta místa v konci Prahy
Příkopy a mělké svahy podél cest
Tam všude naše kroky měly vést
To jsou ty nepřekročitelné prahy
Ráj pocestných bez ostrahy
Zde přeskakuji
Příkopy netušených možností
A do dálky mávám
Svou vlastní věčností
Kdesi staví autobus
A rozjíždí se ulice
Můj každodenní showbusiness
Nesmělých a nevyspalých anonymních
pozdravů
Choulí se a brnká šeptem o hlavu
O kus dál popojíždím
Probuzený sen se míjí s křovím
Všechno je Praha
I žloutnoucí seschlá tráva
S vůní země
Můj podzim čte mě

Eva Brixi

Dálky přede mnou
A volný vítr kolem uší
Vím
Že mi to dneska sluší
Jedu za tebou
Už nedomýšlím
Na co všechno bych měla pamatovat
Jediné slovo hýbe světem
To zopakujem také naši dětem
Hádanku lidstva
S uzarděním vyřčenou
A přece tolik pravdivou

Trocha vůně české krajiny
To je můj stín bez viny
Lepí se mi do obálek
Když píši dopis jako dárek
Posílám drobnou radost na potkání
Protože na jednom místě už nemám stání

Má báseň ale ještě nekončí
Zatím totiž nezačala
Jsem tvojí slokou
Co s životem si nezadala

Eva Brixi

Letní nocí jdu
A přemýšlím
O ničem
A o jediném
Jak je to s tebou
Když vyhasíná den
A předměty se mění v živé divadlo
Nevím
Kdo byl z nás ten první
Koho tohle všechno napadlo
Nenazývat skutky pravým jménem
A nežádat ženu s věnem
Kráčím
Co noha nohu mine
A z úst se mi znělka plná tebe vine