Eva Brixi

Mám chuť okouzlit
Tvou duši
Jen nevím
Jestli se to sluší
Zda budeš rád
A nechceš se zas ptát
Na to
Co se neříká
Když se muž ženy
Jemně dotýká

Eva Brixi

Jaro kouzlí vůně z polibků
A hříchů je kolem dnes plno
Křížovku luštím z cizích doteků
A jiných dlaní mámivějších paní
Postáváš zbytečně opodál
Jak zaříkávač
Abys neprohrál
Já jsem z toho mimo
Přitom stačilo by málo
Co by tě to stálo
Stěží i to kolo
Cos mi kdysi dal
Abych ujížděla dál
Moje oči běží
Na souboj pod Petřínskou věží
Protni tam dvě rovnoběžky
Vybásním z nich koloběžky
Jednu pro nás dohromady
Druhou za plot do zahrady
Abys věděl
Kudy cesta milence si vodí

Eva Brixi

Zima se na nás sesypala
A místo slunné písně jara
Jsou z nás sněhuláci
Velcí černí ptáci
Z nebe snášejí se na stromy
Z nás i sebe udělali fantomy
Tajemství ztichlo
A víc už nic
Jen vzduchem poletuje mámení
Sousedova vrba přikyvuje škádlení
Jdu kolem a čekám tě
Havrane v nočním kabátě
Třeba se přidáš
Třeba ne
Pak moje věčnost zůstane

Eva Brixi

Jen tak se pousmál
Klobouk nesmeknul
Stál pořád opodál
Ten stín můj vlastní
Pod palbou rozzuřených lamp
A naposled přede mnou pokleknul
Na křivce chodníku
pouliční chlap
Kráčím kolem městských zahrad
O dům dál
Sólo si teď nechám zahrát
Prostři mi úsměv od úst k ústům
Jako bys o život stál
Já ale stejně nepočkám
Opojný sen pravdě pohárů nalévám
Spěchám si po svém jinam
Jak to bylo mezi námi
Lavičky mi pošeptaly
Když jsi zmizel za vílami
Moje duše zpustla
Mužskými nevěrami

Eva Brixi

Jen tak mi přistála z nebe prvního prosince
Sněhová vločka na nose
Prý dopis milence
A zchladila mé ego pohádkové královny
Čekám teď na tebe na prince
Jsi můj nehodný
Mé prsty ledové vzkazy rozpouští
A srdce hloupé věčně odpouští
Píšu ti rampouchem
Erotické zkratky na pocukrovaný chodník
Pak už jen vykřičník
Do tvé hrudi
Byli jsme bohatí a budeme chudí
Dobíhám vlastní dech
Morálka nehřeje
Raději studí
Pro milence se otvírají
Dnes za tmy závěje
Na řasy nabírám šibalské zpoždění
Ačkoli nejsem vlak
Zametám tvoje stopy u vrátek
A opilec zpívá si nocí
Že je to tak
Romantika jak film pro pamětníky
Za televizním oknem leží
Hlasitost bezbřehá na každém programu běží
Ve snu vrůstám do tvé dlaně
A kdyby jen to
Je toho ode mne požehnaně
Lásce dávno odzvoněné
Objednávám ty nejrychlejší sáně…

Eva Brixi

Jestlipak víš
Že básní mám plný notes
A srdce ještě vřelejší
Jenže
Co je dnes platné
Je zítra včerejší

Eva Brixi

Na jazýčku vah
Míhá se můj život plný snah
Proč to je a kdo to spískal
Kdo mne má rád
A kdo mi vlasy před minutou vískal
Kdo mne proklíná
A kdo vedle mne už nevzlíná
Spíš usíná
Po mapě zážitků bloudím očima
A skener vzpomínek
Tvé kšandy napíná
Chtěla bych popsat něco
Co se rýmuje
Ale seš slušňák
Tak jen něco
Co štymuje
Třeba dopisní známka vzhůru nohama
To budu tvoje ne už dnes od rána

Eva Brixi

Nestýskám si
Bude jinak
Mé jméno u zvonku na plotě
Už neplatí
Stačí se dotkout
Obejmout
Naposled ztišit tě
Vždycky to bylo o tom
Co se stalo
Jenže to je to trapné málo
Slzičky spouštím po tváři
Pánové se na to moc netváří
Je mi líto
Cos udělal
Ale můj kočár
Jede dál
Parfémem volám vzpomínky
Pravdu mají asi jen maminky
Co vítr přinesl
Zase jsi vzal