Eva Brixi

Ráj žlutých špendlíků
I modrookých trnek
Ráj knoflíků
I klíčových dírek
To jsou ta místa v konci Prahy
Příkopy a mělké svahy podél cest
Tam všude naše kroky měly vést
To jsou ty nepřekročitelné prahy
Ráj pocestných bez ostrahy
Zde přeskakuji
Příkopy netušených možností
A do dálky mávám
Svou vlastní věčností
Kdesi staví autobus
A rozjíždí se ulice
Můj každodenní showbusiness
Nesmělých a nevyspalých anonymních
pozdravů
Choulí se a brnká šeptem o hlavu
O kus dál popojíždím
Probuzený sen se míjí s křovím
Všechno je Praha
I žloutnoucí seschlá tráva
S vůní země
Můj podzim čte mě