Eva Brixi

Brouzdám boty listím
Šlapu si to ve zlatě
Investuji v čase
A táhne mi mlha pod gatě
Mé srdce píše v blátě otazník
Když na procházce
Je tvá náruč náhle dostavník
A moje pověst v sázce
Ten park je totiž nemravník
Bloudím ústy po tvém dechu
Ruka hladí tričko v mechu
Jak hravě dospělí teď randí
Snad nás nikdo zatím neviděl
Snad nám aspoň jiní slepí láskou fandí
Rozkoš nemlčí
Rodí se další z anonymních děl
Do kůry bílé břízy
Vstupuje písmo zvané ariel

Eva Brixi

Má báseň krouží po nebi
a modré k záhonům uplakaným snáší
U nohou zlato roste mi
a chudobky v trávě omylem tam plaší
Přibývá podzimu
Louky sklápí řasy
Těší se na zimu
Zahrady a lesy
volí příměří
Ptáci tlumí svoje hlasy
Slunce stydlivěji zachází za zemi
a vlastní stopy zametá si

Kamelot vítr listy roznáší
Do schránek tajemných
hází vzkazy
O touze žen milostná psaní
ale schovává si

Eva Brixi

Sednout na kopeček zmrzliny
A přikrýt sukni třešní
Jsou to ale blbiny
Nikdo mi tě nesní

Eva Brixi

Někdy bych chtěla slyšet letní ticho
Snad hudbu včel a ptáků
Rokenrol rosomáků
Mít slunce ve vlasech
A žádná auta po silnici
Vábit milostné dálky z pohádek
Na okno klepou
Zmlklá strašidla a němí loupežníci

Nohy čechrám v jeteli
A v dálce voní lípy
Sedím si na zahradě v neděli
A od souseda zvučí
Slastné trylky pípy

Jen tak jemný vánek
Šustí po mé tváři
Rok otočil se v kalendáři
Kapři a štiky ohlíží se z vody za rybáři

Nedělní horko
Vysušilo slova
Vím
Že nemohu jinak
Než začít lásku znova

Eva Brixi

Zelené kolo u hospody
Opřela jsem o dva schody
Vešla jsem
A nevím kam
Napiju se Neopiju
Vzpomínám

Na všechny krajky
Které jsem pro tebe nachystala
V nichž jsem ale
S jiným mužem spala
Šel život kdovíkam
Naschvál ti to neříkám
Pro tebe si utíkám

Našlápnu kolo zelené
A budu s tebou konečně
Sdílet každé poledne

Eva Brixi

Namáčím slova do medu
Sladká být někdy dovedu
Kvetou mi lípy nad hlavou
Tu já mám z lásky děravou
Která žena není
Prostořeká
Sny iluzí plynou
Jak čistá řeka

Namáčím slova do medu
Cukrárnu jednou povedu
Pusinky Laskonky Větrníky
Večer polibků osladím ti fíky

Namáčím slova do medu
Věrnější už být nesvedu

Eva Brixi

Slyším tvůj tvar
Cítím tvůj hlas
Bereš mne do dlaní
Jednou ještě znova A zas
Šeptáš polibky na polštář
Vím Co se děje
I když zrovna nejsi u mne
Rozpaky nemám Ani ty ne
Už se známe
Byť pohledem občas každý z nás někam uhne
Kolik let už uhýbáme
Vztah je kompromis
Neplatí jediný úřední spis

Zlom na mezi kopretinu
Otrhám ji sama
Ve svém klínu

(pro Hanu Krbcovou)

Josef Duben

Kdo uvidí v trávě kolébat se špačka
nechť své milé ruku rychle mačká:
Jsme svědky jarního zákona zase,
za chvíli políbit pod třešní má se!