Josef Duben

Lze zastavit plynutí času? Či prodloužit žití?
Když čas vlastně není, a existuje jen bytí?
Je možné jediné řešení, pohled do zrcadla…
Podívej se, když jdeš domů, když už „padla“…

Eva Brixi

Nálada březnová
Země voní
Člověk se raduje
Mobily ve frmách zvoní
DPH tancuje v peněžence
Myslet na to se nikomu moc nechce
Zlatý déšť prší pro včely
Milencům ruší neděli
Nebudou suší
Kolik nocí už probděli
V cizí posteli
Jo kdyby to věděli
Vlastně jen tuší
Co všechno podraží
Zavřeli kavárnu v nebeském podlaží
Jo to jsme nechtěli
Na rande zbyde prázdné nádraží
Kdoví však
Zda už nám neujel vlak

PS: Snad ne

Eva Brixi

Kočičí tlapka
Razítko ve sněhu
Pod lampou hádka
V šibalském úsměvu
Líbej mne a kašli dnes na něhu
Dej mi
Polibek větrný
Dravý i šetrný
Sama víc nesvedu
Na špičku jazyka
Rampouchem napíšu
Svou tajnou koledu
I to
co se neříká
Jsem někdy divoká

Eva Brixi

Vidím je já
Vidíš je ty
Opatruj ve sněhu náhodné šlápoty
Nakresli větvičku
Srdce cukrové
Společné otisky v čase rozpustné
Milovat se možná už za chvíli budeme
Tvá prosba jsem
Pralinka rumová
Na jazyku se rozplývám
Věrná tvé chuti nebývám
Stopy své ledové možná mi příště nakreslíš
Až budu hledat cestu
Jak ti být blíž

Eva Brixi

Listí jak zlaté dukáty
Chrastí pod jabloní
Cinkají v mrazu
Až mne to bolí
Za oknem prosinec
Podzim jde nakonec
Po nocích bezesných
Okno otvírám
Tvé ruky se pouštím
Milostné výkřiky nesvírám
Můj obraz v zádech máš
Dej si ho pod polštář
Včera jsi netušil
Kolik mi toho ještě dáš
Narostla ti křídla
Když jsem tě
Líbla

Eva Brixi

V pošmourných dnech
Listopad skládá účty
Přemítám
Co jsem ti nedala
Jsem to já
Co do pěti neumí napočítat
A která by se chtěla dnes už jenom líbat
Zapomněla jsem násobilku
Nauč mě ji Dej mi chvilku
Znám však pohádky z kalendářů
Jsou to pro mne fantazie snářů
Brouzdám se vpodvečer
Spadaným javorovým listím
Jak dětstvím na povel
A parfém podzimu upisuje
Melancholii schůzek do notýsků
Stejně mě máš přečtenou
Sbohem a šáteček posíláš za ženou
Zákazy přecházím na červenou
A navštěvuji místa
Kde mne ještě dokážeš najít

Eva Brixi

Slova píší básničky
Tvoje ruce přesmyčky
Slýchám cosi o příměří
To však není
Oč tu běží
Na citáty slavných nemám čas
Raději chci slyšet jen tvůj hlas
Už jsem přece jenom velká holka
Nebere mě dětská školka
Něco umím
Více neznám
Šikovná jsem Napovídám občas hvězdám
Tobě šeptám Že to nevzdám

Jenže Jak
Aby černé divadlo
Odhodilo frak
Asi to bude zase tak
Nějak

Eva Brixi

Kapky šlapaly mi po okenní tabuli
Hrály šachy a vítězství nesmyslně smíchaly
Písničku v objetí vyťukaly mi
Do rytmu deště
Hladil jsi mé vrásky potají
Když hromy blesky
Navzájem nám hrdla svíraly
Záclona ve větru vlála
A já se už nechovala jako malá
Bílý závoj muchlal se v šelestu
Tvůj pohled hledal nevěstu
Líbal jsi šepotem
I to
Co roste za plotem