Václav Robert

Neptej se proč, neptej se jak?
Ale našel jsem tě pod malinovým keřem...
Zafoukal vítr a kuličky cvrnkaly do důlku na tvém těle.
Ústy, prsty, jazykem rychle vybírám, než utečou mi do trávy...
A malinová kapka běží ke koleni...
Inu, malinový šerbet...

Eva Brixi

Jak preclík na talíři
Jak báseň na stole
Všechny ženy jsou jen štíři
Promlouvají jak uklizené plátno po malíři
Jak noční košile
O něž se štětec otřel nevinně

Umění žije
Nikdo ho nevnímá
Každý mu nerozumí
Málokdo rozjímá
Jsou to všechno velké věci
Z malých se nestřílí
Chtěla bych si s tebou pohrát
Jen co tvá touha zesílí

Odpovídám stále dokola
Na mobilu nemáš ucho
V mailech se ti ztrácím
Netuším jak to napsat
Jak s myšlenkami na hřích přestat
Pás cudnosti není dalekohled
A smítko v oku není květináč

Ráda bych ti poslala mé cosi
Jen neumím zpaměti tvoji adresu
Nemáš ji na čele ani na dresu
Báseň nedám ti do dlaně
Snad na římse ti za chviličku holubice přistane

Eva Brixi

Po tvých stopách bych se chtěla vrátit
Tam Kde jsem už jednou byla
Kudy kráčet To já poznám
Po tvých stopách půjdu
Když otevřeš si nový seznam lásek
Budu tam jen jedna jediná
Múza Která líbá pouze tebe do klína
Jak ráda položila bych ti svět
Na kraj dlaně
Jenže se stmívá
Vítr táhne porouchané sáně
A já už nejsem tvá vyvolená žena z ráje
Mraky nad tvou tváří budou tu co nevidět
Vím Že už to nezachráním
Ale nechci brečet v dešti
Mezi tvými rty okusila jsem teď naposled
Jazyk
Který věští z nocí
Z nichž vypršelo štěstí
Nevím jen
Podle čeho tvoje duše vybírá

A přece bych to ještě zkusila
Já nejsem krámek
Který zavírá

Eva Brixi

Poslední tvoje slova
Jak z karet naděje
Já do toho půjdu znova
Vidím ten zelený mys naděje

Kam se má enegie poděje
Když nepřijde ke tvé duši
Vím
Jsem plamen Který slzy suší
Jsem vítr Co rozmetá vše
Co mi sluší
Jsem občas odveta a taky pěkná popleta
Udělej z těch slz moře
A ze vzpomínek nová přání
Věř
Že se budu snažit
Tvůj čas hladit tichem
Dám ti zemi krytou něžným hříchem

Budu čekat zvesela
Až potkám velvyslance anděla
Pošlu ti po něm písničku o tom
Že semínka zkušenosti
Jsem již zasela

A že to nevzdám

Tvá slaná vůně
Ve mně zůstala

Eva Brixi

Co říkají karty
To já vím
Co šeptáš ty
To opakovat neumím
Léto zraje horkým vánkem
Dovolenou nechci
Měla bych ji s vyschlým džbánkem

Slunce v zahradách
Hlídá moji malinovou vůni
Proč se muži jenom bojí žen
A proč jsou tolik nevědomky líní
A netouží mít to
Co nedostanou jiní

Proč zpovzdáli mi máváš
V duši zaražen mým já
Tolik slz jsem ještě neprolila
Tvé sms jak hřebíky lásky
Už ozdobily moje vrásky
Ozvi se prosím aspoň naposled
Rozloučím se tiše s tebou
Nebude to už žádný kabaret

Vím jen
Že zpovzdáli mi stále máváš
V duši zaražen mým já

Markéta Bartíková

Do rybářské sítě
chytili jsme tolik veršů
Nestačili jsme je však prodat
darovat
Ztratit ani polaskat

Lovili jsme dál nesmyslné kýče
na kýčovité návnady
A srdce měli prázdná
Stačilo přitom jen popojít
a třeba se utopit v moři

Stačilo riskovat
pro tu chvíli

Eva Brixi

Na špičce jazyka
Cítím tvé kostky ledu
Něco mi uniká
Dnes líbat nedovedu
Ke kůlu přibitá
Tuším, kudy tě vedu
Motýlek babočka sedí ti pod krkem
Ta se snů nedočká
Vezmeš mě útokem
Zavoněl květen
Zblázněný vcházíš do mých skříní
Mám pravdu
Nesedí v nich už jiní
Do úst vkládáš mi v pravé poledne
Slova, jimž nerozumím
Noty mám v krku
A písně křičím nezbedné
Milování s tebou
Tvář mám na kolenou
Držíš mne za pusu
Spolu dýcháme v poklusu
Nevím kolik se toho ještě dá
Stihnout ve tvé náruči
Snad tolik
Kolik nám život poručí

Eva Brixi

Jak vypadá krajina tvých snů
Růžový strom
Zelený pták
A úsměv za plotem
Altán staletí na svém místě
Vzpomínka odletí
Dopis vyhodíš do smetí
Vezmi mou dlaň do vlastnictví
A tam si ji chraň
Nabídnout mám
Co mohu
Já už nebudu
Stát v němém rohu
Jsem v krajině tvých snů
Uprostřed plevele
A to mě tak nebere
Jsem v rovině vrcholků
V klíně schovala jsem ti píšťalku
Mé nové jméno
Je tady zjevené
Za pohled ve 3D
Za obětí jediné
Za tisíc líbání
A skryté dojetí
Rozdám teď všechno
Co mám