Tomáš Kozák

Stíny hor
jsou chladné ve špici.
Mají svou bílou čepici.

Stíny domů
se spolu snoubí v ulicích.
Nesní o zlatých přilbicích.

Stíny lidí,
o ty se zas opíráš.
Každodenní mariáš.

Eva Brixi

Jeden otisk své dlaně
zanechám na tvých zádech pro štěstí
A pohled plachý
pošlu večer jak malé blues
Pod polštář schovám obálku
Bude to tichý pozdrav na dálku
Ještě dnes
dopíšu správnou adresu
V noci ti ji odnesu
do roztoužené schránky
A jeden otisk dlaně
místo poštovní známky
připojím

Eva Brixi

Obilí sklizené
Chleba na jazyku
Smočen troškou vzlyků
Je to snad síla zvyků
Nasládlých jak ústa žen
A slaných z míst
Kudy se vzdaluješ
A kde se vzdáváš neviděn
Když mladí muži tajně chodí oknem ven
Od svých nemanželských žen
Svět je nepatřičně pokořen
Obilí sklizené
Je po žních
A pekaři se usmívají
Bude zas chutnat
Jazýčky vah se rozkmitají
Pecen nakyne a touhou bude rozpraskaný
Ženy vstanou a teplou košili vysvléknou
Obilí sklizené
Snídaně doma i u souseda prostřené

Eva Brixi

Když cítíš srpen na kůži
Léto ti nic nedluží
Vrchovatá místa těla
Mají více nežli dostat měla
Mobil hladí laská křičí
Povzbudí a zaútočí
Slyšíš kohos právě chtěla
Když cítíš srpen na kůži
Chladný vánek z pole
Rozumí tvým posloupnostem
Krotí rozum City brousí
Varovný prst zvedá dole
K žízni cosi přistrojuje
To co vzlíná nezardousí
Zapomenout láskám nedá
Šustí večer pod okny i pod sukněmi
Pánové jsou jako němí
Vzývá ke hrám
Bouří Nutí Provokuje
Za člověka rozhoduje
Chladný vánek z pole
Když cítíš srpen na kůži

Eva Brixi

Jsem z tebe celá nesvá
V půvabu noci počítám písmenka
Tolik sms jako včera
Jsem za celý život nesepsala
Šiframi úhozů polibky tajné
Putují pomalu
K mobilu do tvých kapes
Sny o bezmoci pláču
Slovíčka něhy Příběhy bujné
Mé ruce prosí po půlnoci
Klávesnici o poslední tvoji zprávu
Ukolébavky neposíláš
Přesto je slyším Zpívám s tebou
Posílám ti zprávy z nebe
Sedím možná vedle tebe
Vstoupils do mne
Zůstaneme vedle sebe
Když budeš chtít

Eva Brixi

Venku slyším kapky deště
Neříkej mi
Co mám ještě
Udělat
I když chápu
Při domácích pracech
Máš mě rád
V televizi pějí ptáci
Taktika je pro legraci
Večer teplé menu
Na to asi zapomenu
Píšu básně v kavárničce
SMS je navigace
Pro tebe
Mrazák sporák mikrovlnka
Myčka pračka vysavač
Žehlička i skartovač
Maratónek mezi dětmi
Nevíš kde je lékárnička
Příště mi to mámo řekni

Píšu básně v kavárničce
Užívám si svého času
Objevuji vlastní krásu
Slov vázaných

Eva Brixi

Posílám ti celý svůj vesmír
Abys byl dlouho živ a zdráv
Aby ani déšť nesmyl stopy
Které jsi otiskl do mých veršů
Na aru v umělém spánku jsi na mne mrkl, to já poznám
Vyhraj nad špitálem, bojuj a nedej se
Já se modlit nikdy nenaučím
Ačkoli přicházím po začátku

Posílám ti celý svůj vesmír
Veselé hvězdy
A věčnou radost
Můj diář je najednou aréna
Která chce být prázdná
Aby naplnila tebe
Nikdy jsem ti to neřekla
Byls kousek mého nebe
Vzdorovala jsem všemu
Trochu jsi to nechápal
Byly to výzvy k dobývání
A pousmání škvírou v plotě
No, už je zavřeno
Zrezlé rolety počítají čas
Dávala jsem ti toho možná málo
A musela jsem toho stihnout příliš
Třeba se někde v dálce
S mojí slzou spojíš
Nevím jak se lidé potkávají
Když už je pozdě
Manželství je podivuhodná instituce
Definice tam neplatí
A ví jen pánbůh
Kdo koho dřív zatratí

Posílám ti dnes v půli května 2009 celý svůj vesmír
Děti tě hladí po vlasech
A já věřím
Že ti přibude kyslíku
A to zbabělé aro zůstane v chechtavém pytlíku

Posílám ti celý svůj vesmír
Protkaný vtípky nanečisto
Je to moje první milostná báseň pro tebe
I když tvá duše už letí do nebe

16. 5. – 26. 5. 2009
pro Jaroslava Šimka, manžela,
který zemřel 21. 5. 2009

Eva Brixi

Odkvetlé jaro
Na píšťalku píská
To je však málo
Koho si tím získá
V březovém háji
Jsou koně v stáji
Bělouš jak princ
Vykročil do světa
Koho je víc
Lásek či rozumu
Netuším a jsem popleta
Jiná už nebudu
Květen jde do léta
Z vrásek mi odlétá
Nic
Podzim si v předsíni zametá
Stopy zrzavé
Do vody zrcadlo už ani nespadne
Otevřené ráno
Na prsty hvízdá jak chladné ano
Melodii starší dámy
Něco se nevrátí
Přesto je s námi
Odkvetlé jaro