Eva Brixi

Možná jsem duše víc než prostá
A vidím jiné dálky
Než jen blesky hromy
A manželské války
Možná jsem šálek čaje
A hořká káva k tomu
Snad mám i klíče od zavřeného domu
Jen musíš vědět sám
V jakou hodinu
Teď odmykám

Možná jsem nepřečtené nebe
A netuším
Jak oheň zebe
Možná jsem prostoduchá hádanka
Někdy i ze slz v kapesníku
Kostkovaná skládanka

Mám v sobě tisícero slov
Která nikdo nezná
Možná jednou probudím vykřičníky
A zakážu otazníky
Možná jednou potají
Pohladím slabiku
Z níž se ticha skládají

Eva Brixi

Prší mi láska z nebe
Potřebuji k tomu ale tebe
Zmoknem spolu
U jednoho stolu
Ty a já
Oba dva
Obejdem se bez ložnice
Budeme chtít něco více
Ty a já
Na obloze na peřince
Pohoupáš mne s chutí sice
Ale já se radši chopím rýče
A založím maliniště
Rybíz ostříhám
A oříšky pro Popelku posbírám

Prší mi láska z nebe
Polibkem umlčím já
Za okamžik tebe
Odmlouvám
Hledám totiž sama sebe
Sázím kytky
Beru hlíně vlastní dlaně
Prší mi láska z nebe
Prší na mě

Eva Brixi

Věra a nevěra
Kde jsou a nejsou hranice
Vážka na vodě
A na suchu převrácená pramice
Všichni se potkáme v bodě G
A cestou necestou
Se mineme

Když pošeptám
Že tě chci
Tak mi nevěříš
Když zakřičím
Ať jdeš k šípku
Tak se přiblížíš

Věra a nevěra
Kde je práh
Každý má jiné dno
Kam si sáh´
Korálky stříbrné utopila jsem
Mezi kapesníky
A tobě odepsala s uplakanými díky

Básničku střihnu od boku
Ať vidíš
Že tě mám ráda

Eva Brixi

Na mapě tvého těla
Jsem něco chtěla
Najít
Už jsi spal
Udatně bojoval s dračí hlavou
A lovil prsten ze studánky
Prý už pominul čas na líbánky
Moje ruce šly dál než bývá slušně zvykem
Po pěšince vrásek
Rozhodla jsem se projít
Utáhnout ti pomyslný pásek
V džínách
Kdysi přece skončily už v kopretinách
Bála jsem se dotknout
Čehokoli ve tvém ztichlém hlase
Přesto jsem u tebe ty ve mně a zase
Chuť doteků jsem si přivolala
Jsem to já i nejá
Něco o lásce jsem šeptala do ucha hrnku na čaj
A odpověď na nevyřčené otázky jsem nevypila
Přála jsem si odemknknout tvé rozjívené sny
Obehrát tě v kartách
Byls nedobytný
Jak led na rybníku

Roztápím raději ohně a vůně na rendlíku

Eva Brixi

Co víc si přát
Než to
Co mohu dát
Co ochoten jsi přijímat
Snad pohled sametově provinilý
A posezení v mechu
Aby nás žádní neviděli
Když šeptáme
Něco o tom
Co ještě neznáme
A co přijde potom

Eva Brixi

Každý den ráno
Se utvrzuji v tom, že svítá
Že kvete jaro v sedmikráskách
A že jsi neztratil směr
Probouzí mne tvé smsky
Z cizokrajných míst Prahy
I. P. Pavlova Ovocný Trh Černý Most
Podle toho, kde toho máš už dost
A kam tě služební noc přisoudila
Každé ráno čekám
Na poselství budíčku
Hledám tvé myšlenky
V kódech času
A vždycky přizvu nepojmenovanou krásu
Potřebuji tvé zkratky bezesné
A čekám až se odpoledne
Jeden druhého pak dotkneme

Eva Brixi

Slunce se tříští o zrak
A mráz mi řeže zuby
Je průsvitná sobota
Kdesi virtuálně dlíš
Já kmitám v kuchyni
A naplňuji spíž dobrou vůlí
Já žena Ty muž
Večer se potkáme
Konečně už
Prošla jsem zahradu
Nemám na jaro návnadu
Keře mezi polibky
Ještě nevstaly
Petrklíče Čemeřice si pro jistotu přispaly
Jak hodit sítě Jak najít si tě
Ve tvých vlastních stopách
To mi poraď
Ošálit mohu jen sama sebe
Když mne i rukavice zebe
Rozlitý bylinkový čaj
Zalévám horkým dechem
Má dlaň je termoska

Píši ti do mraků vzkaz
Vločkami něhobílými
Jak nevěsta před svým ano
Jsem dospělá jak velké ráno
Bude to poprvé
Co nenastalo pravé poledne

Zazvoň Zavoň a Zaťukej
Neztrácej slova Mne se dotýkej

Eva Brixi

V mých ústech jedno přání
Plná jsou díkůvzdání

Polibek ze sladké vaty růžové
Prší své nitky medové
V mých ústech tvoje pusa
Na špičce jazyka koření
Setři tu rtěnku vábení
Říkáš si o mne
Tvé dotyky nelení
Ale já znám už tvoje sklánění
Básníci naříkají jinak
Než popeláři
Ale světe div se
Stejně jsou všichni muži jenom žháři
A pálí mosty
Které ještě nestojí
Jen aby v srdci náhodou
Nenosili kamení