Eva Brixi

Na mapě tvého těla
Jsem něco chtěla
Najít
Už jsi spal
Udatně bojoval s dračí hlavou
A lovil prsten ze studánky
Prý už pominul čas na líbánky
Moje ruce šly dál než bývá slušně zvykem
Po pěšince vrásek
Rozhodla jsem se projít
Utáhnout ti pomyslný pásek
V džínách
Kdysi přece skončily už v kopretinách
Bála jsem se dotknout
Čehokoli ve tvém ztichlém hlase
Přesto jsem u tebe ty ve mně a zase
Chuť doteků jsem si přivolala
Jsem to já i nejá
Něco o lásce jsem šeptala do ucha hrnku na čaj
A odpověď na nevyřčené otázky jsem nevypila
Přála jsem si odemknknout tvé rozjívené sny
Obehrát tě v kartách
Byls nedobytný
Jak led na rybníku

Roztápím raději ohně a vůně na rendlíku

Eva Brixi

Co víc si přát
Než to
Co mohu dát
Co ochoten jsi přijímat
Snad pohled sametově provinilý
A posezení v mechu
Aby nás žádní neviděli
Když šeptáme
Něco o tom
Co ještě neznáme
A co přijde potom

Eva Brixi

Každý den ráno
Se utvrzuji v tom, že svítá
Že kvete jaro v sedmikráskách
A že jsi neztratil směr
Probouzí mne tvé smsky
Z cizokrajných míst Prahy
I. P. Pavlova Ovocný Trh Černý Most
Podle toho, kde toho máš už dost
A kam tě služební noc přisoudila
Každé ráno čekám
Na poselství budíčku
Hledám tvé myšlenky
V kódech času
A vždycky přizvu nepojmenovanou krásu
Potřebuji tvé zkratky bezesné
A čekám až se odpoledne
Jeden druhého pak dotkneme

Eva Brixi

Slunce se tříští o zrak
A mráz mi řeže zuby
Je průsvitná sobota
Kdesi virtuálně dlíš
Já kmitám v kuchyni
A naplňuji spíž dobrou vůlí
Já žena Ty muž
Večer se potkáme
Konečně už
Prošla jsem zahradu
Nemám na jaro návnadu
Keře mezi polibky
Ještě nevstaly
Petrklíče Čemeřice si pro jistotu přispaly
Jak hodit sítě Jak najít si tě
Ve tvých vlastních stopách
To mi poraď
Ošálit mohu jen sama sebe
Když mne i rukavice zebe
Rozlitý bylinkový čaj
Zalévám horkým dechem
Má dlaň je termoska

Píši ti do mraků vzkaz
Vločkami něhobílými
Jak nevěsta před svým ano
Jsem dospělá jak velké ráno
Bude to poprvé
Co nenastalo pravé poledne

Zazvoň Zavoň a Zaťukej
Neztrácej slova Mne se dotýkej

Eva Brixi

V mých ústech jedno přání
Plná jsou díkůvzdání

Polibek ze sladké vaty růžové
Prší své nitky medové
V mých ústech tvoje pusa
Na špičce jazyka koření
Setři tu rtěnku vábení
Říkáš si o mne
Tvé dotyky nelení
Ale já znám už tvoje sklánění
Básníci naříkají jinak
Než popeláři
Ale světe div se
Stejně jsou všichni muži jenom žháři
A pálí mosty
Které ještě nestojí
Jen aby v srdci náhodou
Nenosili kamení

Václav Robert

Neptej se proč, neptej se jak?
Ale našel jsem tě pod malinovým keřem...
Zafoukal vítr a kuličky cvrnkaly do důlku na tvém těle.
Ústy, prsty, jazykem rychle vybírám, než utečou mi do trávy...
A malinová kapka běží ke koleni...
Inu, malinový šerbet...

Eva Brixi

Jak preclík na talíři
Jak báseň na stole
Všechny ženy jsou jen štíři
Promlouvají jak uklizené plátno po malíři
Jak noční košile
O něž se štětec otřel nevinně

Umění žije
Nikdo ho nevnímá
Každý mu nerozumí
Málokdo rozjímá
Jsou to všechno velké věci
Z malých se nestřílí
Chtěla bych si s tebou pohrát
Jen co tvá touha zesílí

Odpovídám stále dokola
Na mobilu nemáš ucho
V mailech se ti ztrácím
Netuším jak to napsat
Jak s myšlenkami na hřích přestat
Pás cudnosti není dalekohled
A smítko v oku není květináč

Ráda bych ti poslala mé cosi
Jen neumím zpaměti tvoji adresu
Nemáš ji na čele ani na dresu
Báseň nedám ti do dlaně
Snad na římse ti za chviličku holubice přistane

Eva Brixi

Po tvých stopách bych se chtěla vrátit
Tam Kde jsem už jednou byla
Kudy kráčet To já poznám
Po tvých stopách půjdu
Když otevřeš si nový seznam lásek
Budu tam jen jedna jediná
Múza Která líbá pouze tebe do klína
Jak ráda položila bych ti svět
Na kraj dlaně
Jenže se stmívá
Vítr táhne porouchané sáně
A já už nejsem tvá vyvolená žena z ráje
Mraky nad tvou tváří budou tu co nevidět
Vím Že už to nezachráním
Ale nechci brečet v dešti
Mezi tvými rty okusila jsem teď naposled
Jazyk
Který věští z nocí
Z nichž vypršelo štěstí
Nevím jen
Podle čeho tvoje duše vybírá

A přece bych to ještě zkusila
Já nejsem krámek
Který zavírá