Eva Brixi

Má báseň krouží po nebi
a modré k záhonům uplakaným snáší
U nohou zlato roste mi
a chudobky v trávě omylem tam plaší
Přibývá podzimu
Louky sklápí řasy
Těší se na zimu
Zahrady a lesy
volí příměří
Ptáci tlumí svoje hlasy
Slunce stydlivěji zachází za zemi
a vlastní stopy zametá si

Kamelot vítr listy roznáší
Do schránek tajemných
hází vzkazy
O touze žen milostná psaní
ale schovává si