Eva Brixi

Zima se dnes vdává
V bílém hávu
Znát mi dává
Že pro mne už nic neschovává
Já nedělám si z toho ale hlavu
Běžím v tempu plném stresů
Životem si dál
Osud zpečetěný s sebou nesu
Krokem tanečním a v náladě plesů
Ostatně kdo by v tom nepokračoval

Možná někdo prosí
Ať nesmějí se kosi
Když lítost hloupá
Na větvi se houpá
Někdo má dáti
Jiný už si vzal
Manželství s peklem
Se teď nosí
Všichni jak milenci bosí
Drmolí si cosi
O lásce ve jménu nevěry
Dobro jsou prý pověry

V prostoru plném hříchů
Pokora právě straší pýchu
Hazard tělem i duší stoupá
V údivu nekonečnem
Venku mráz rozdává pokuty
Je bosý a není obutý
Můj dopis bude
Něha z krajkoví
Lázeň z líbání
Která nebolí
Jsem fotka dřív než se rozední
Ladné Ne
A to se nezmění

Já totiž nejsem kdokoli
Uhýbám pohledem
A zítřek vracím s nadhledem