Eva Brixi

Má chůze je les v diáři
Myšlenka o ničem
Již člověk nahlas vyjádří
Fotka z mobilu v kapse
Nebe do přízně ti vetře
Jak malý zázrak
Plevel mezi růžemi
Krok co krok mi nese naději
Že konečně vím
Kdy a jak
Že neujel mi vlak
Můj lovče
Můj rybáři
Snad není ještě pozdě
Pro úsměv na tváři
Krajina sice mlží
Svírá víčka
Já nepláču
Už od malička
Jen tisknu dlaně
Dnes mi je právě požehnaně
Vzpomínky ukládám do šuplíčku
A nepodstatně svírám lžičku
Vedle šálku s hořkým dnem
Protože nemíním se
Smířit jen tak s osudem