Eva Brixi

Zahradou dešťů procházím
Za chvilku
Vlaštovkám své pozdravy
Zas rozházím
Přestože leden leduje
A stopy v sněhu sleduje
V srdci mám básně
Které nezebou
A léčí krásně
Každou duši bolavou
Když sbírám pod jabloní
Střípky svých vzpomínek
Tuším matně
Že život je jen drobný kamínek
Ve skládačce dění
I pod peřinou nebeského snění
Co ještě bych si přála
Z našeho lahodného mála
Těžko rozluštit
Po kapkách chytat z polibků tvé vášně
Splynout s tváří nebeskou
A chovat se zcela prostopášně
Na koncertu z bílých luk
Z rampouchů nám mizí zvuk
A z tebe je zas kluk
Pořád tě ještě večer vyhlížím
A umetám svůj stín
Sněhové vločky vyšlapaly cestu k jaru
Napsaly mi
Ať nebojím se ohňů
Milostného žáru
Z lásky pleteného slunečního daru