Eva Brixi

Když v neděli ráno kokrhají kohouti
Jsem svěží
A nic mě nermoutí
Když ráno kokrhají kohouti
A člověka lehce budí
Je to jako po pouti
Něco ze vzduchu mne studí
Zdálky tóny kapel dohrávají
V příkopech zmožení hoši dospávají
Vesnice se modlí k zítřku
A ne k pánubohu
Šeptanda odpočívá
Na každičkém rohu
Já asi nejsem zdejší
Mám ráda léto obyčejné
Nejteplejší
Paprsky slunce zašívají tmu
I přání nechtěná
A kapky z nebe
Smývají pravdy
I když nezaprší
Záhady se vrší
V louži vyschlé zrcadlí se zahrady
A přátelí se s mojí duší