Eva Brixi

Šípky píší houževnaté vzkazy
Vařím totiž marmeládu
Ničím svoje namožené vazy
A kuchyň měním v dílo zkázy
Příroda je moudrá velitelka
Rudé tečky sází nakonec
Až všechno řekneš
Místo abys mlčel
Keře ostré jako ženský jazyk
Kvítky jarní mění v kletbu pichlavou
Sliby krouží právě nad hlavou
Srdcervoucí citoslovce
Derou se mi na rty
Když cákanec si na zeď
Cestu hledá
Marmeláda horká láva
Všude bublá
Stále vzlíná
Je to léčka
Na mé zdraví
Která přesto leccos spraví
Šípkové červánky podél polí
Přivírají oči
Já vím
Co při procházce nejvíc bolí
Jak se vášeň dokolečka točí
Šípkové blahorodí z trnů poskládané
Určuje koloběh mých kapitol
Tahá za nitky babího léta
Holčičím smutkům
Nastoluje právo veta
Marmeláda nese
Svá tajemství do sklepa
Píše historii slastných pokusů
V zapomnění navždy zakleta