Ať chceme, nebo ne, stali jsme se součástí udržitelnosti. Tento vztah k životu se prolíná vším, co děláme. Stačí si to jen uvědomit, položit si pár otázek a hledat na ně odpovědi. Ať jde o nás samotné, tedy jednotlivce, nebo o firmy. Udržitelnost se stává jedním z hlavních motorů transformace podniků napříč odvětvími, nejen jako odezva na klimatickou změnu, ale také jako cesta k větší konkurenceschopnosti, inovacím a zajištění kvalifikované pracovní síly. Nový globální průzkum společnosti ManpowerGroup ukázal, že budoucnost práce bude formována nejen tradičními „zelenými“ profesemi, ale především širším spektrem rolí, tzv. Green+ a Turquoise, které propojují environmentální cíle s businessovou strategií. Ale 91 % společností má problém najít talenty, které by jim pomohly s udržitelnějším podnikáním, i proto plánuje 47 % společností v tomto roce navýšit investice na tyto aktivity.

Pokora, skromnost, ale i hrdost na svou profesi a výsledky, radost z toho, když se něco podaří. Záležitosti, o nichž většina příslušníků rodinných firem nemluví, i když se prolínají vším, co k jejich práci patří. Je to znát i ze slov Ing. Hany Jenčíkové, která reprezentuje již čtvrtou generaci lihovarníků. Firma, již vede, je známá: Jenčík a dcery. Zabývá se produkcí likérů, mezi nimiž je snad nejproslulejší Ďábelský krvesaj.

Kam nejraději směřujete po nepovedeném pracovním dni, po schůzce, která zmařila vaše očekávání? Komu potřebujete sdělit své dojmy, když se vám v podnikání podařilo něco famózního? S kým toužíte probrat starosti, které se hromadí nejen ve vztahu k firmě, již řídíte, ale také třeba s dospívajícími dětmi, jež netuší, jaká rizika na ně číhají třeba na sociálních sítích? Otázky a zase otázky. Odpovědi na ně však mají význam. Před nedávnem seznámil novináře finanční dům UNIQA s výsledky průzkumu na téma česká rodina. Vyplynulo z něj mnoho zajímavých informací.

Zná to patrně každá žena, která se rozhodla vstoupit do businessu. Ať již v manažerské roli, nebo jako podnikatelka. Zpočátku krásné plány a vize, touha něco dokázat, být úspěšná, být šťastná, budovat kariéru, firmu, zanechat stopu, jež bude vypovídat o smysluplnosti snažení. Posléze rozčarování, protože i potenciál člověka má své kapacitní limity. Nelze být úžasnou manželkou, přítelkyní, kamarádkou, kuchařkou, uklízečkou, vychovatelkou, matkou a ozdobou rodiny, a přitom zářit na hvězdném nebi podnikatelském bez ztráty kytičky. Nebo jinak – jde to, ale nepodaří se to každé, která se o to snaží. Která sny obrací ve skutečnost, která má energie na rozdávání. Která odvážně odráží jakoukoli nepřízeň osudu a mění ji v příležitosti, jež je krásné zdolávat. Jak tedy ty ideály o kariéře, seberealizaci, radosti a štěstí plnit? Na to musí přijít každý jedinec sám. Ale může si nechat poradit a může pro tu správnou cestu i sám mnohé udělat. Třeba otevřít knihu Praktický průvodce transformačním koučinkem a sebekoučinkem, kterou právě vydal Nakladatelský dům GRADA. Zvážit priority, přehodnotit původní zbrklost a nenahraditelnost. Položit si pár otázek a najít odpovědi. A jak se tedy ze všeho, co bychom chtěli, nezbláznit? Pravdy odkrývá autorka zmíněné publikace Radka Loja:

Přírodní kosmetika spojuje sílu bylinek s aktivními látkami, které mohou být rostlinného i živočišného původu. A zásadní roli hrají jak samotné zdroje, tak jejich doprava a zpracování. Na tom všem si zakládá i Tereza Nová, která stojí za značkou Florentine Cosmetics zaměřenou na kvalitní přírodní produkty za rozumnou cenu.

Zařadil se mezi setkání, na která se nezapomíná. MAKRO Czech Gastro Fest 2025, největší gastronomická událost v České republice, který se konal 4.–5. dubna, přilákal rekordních 16 000 návštěvníků. Na festivalu vystoupilo přes 200 odborníků a řečníků, zúčastnilo se ho více než 100 partnerů a vystavovatelů, a rozdaly se desítky tisíc degustačních porcí. Vyprodané O2 universum v Praze se díky tomu na dva dny proměnilo ve středobod české i světové gastronomie.

Perník k české kotlině patří. Své kořeny zapustil hluboko. A na milovníky perníků vsadila už před lety Jarmila Janurová. Do perníkového podnikání se pustila, aniž tušila, jaké to vlastně bude dobrodružství. Postupně rozšiřovala výrobní prostory, přibírala zaměstnance. Vystupovala na televizní obrazovce, několikrát ji mohli slyšet posluchači rozhlasu. Věhlas firmy JaJa Pardubice rostl, perníčky sbíraly ocenění v soutěžích. Paní Jarmila přidala k sortimentu vánoční cukroví i české buchty. Vítala četné návštěvy, exkurze i obchodníky. Když se objevil covid, byla to rána. Ekonomika se rozhoupala, zákazníci nevěděli, čí jsou. Osobní komunikace se zhroutila, mnohé akce se rušily. Musela začít propouštět. Samozřejmě s nelehkým srdcem. Vždyť firmu nejen založila, ale stále pořád s velkou vizí vedla, vychovala i mnoho zručných pomocnic. Nevzdala se. A vymýšlí nové a nové perníčky. Přesto, že čas jí napsal do letošního kalendáře věk, jemuž byste těžko uvěřili. Stále společnost řídí, stále nakupuje, účastní se výroby, maluje perníčky. Zásoba její energie je nevyčerpatelná.

Jana Pivoňková, specialistka na elektrické pohony a robotiku ze Schneider Electric, patří mezi nízké procento žen, které studují technické obory na českých vysokých školách. Při studiu magisterského oboru na VUT v Brně zároveň už skoro dva roky zvládá práci na plný úvazek ve jmenované mezinárodní společnosti, která se specializuje na řešení pro průmyslovou automatizaci a energetický management. Jaké to je mít povolání, které je v současnosti stále ještě považováno spíše za ryze mužskou záležitost? Stoupá prestiž ženy, jíž učarovala technika? Je víc zajímavá pro ostatní než třeba módní návrhářka? Stojí mnoho úsilí být dobrá v tak úzké specializaci? A má smysl se takovými otázkami vůbec zaobírat?