Monika NebeskáJestli si někdo umí představit život bez cibule, nebo bez zeleniny jakéhokoli druhu, tak je mezi námi velkou výjimkou. Mrkev, mangold, libeček, celer, kapusta, hrášek, špenát, brokolice... Vždyť to jsou pochoutky, které nás provázejí každý den, ať o tom přemýšlíme, či nikoli. K tomu se nyní silněji než kdy dříve přidaly debaty nad soběstačností v produkci rostlinné i živočišné, samozřejmě s ohledem na to, co u nás je schopno růst, pást se, být ve stáji či chlévě. Mnozí z nás si začali uvědomovat, že zemědělství je obor, který si zaslouží úctu i podporu. 

Mít na talíři, čeho je třeba, je přece jen dost velkou jistotou. Ing. Monika Nebeská, předsedkyně představenstva Zemědělského družstva Všestary, léta dokazuje, že image i výkonnost českého zemědělství může stoupat. Jak? To už se dovíte z následujících řádků:

Prosluli jste unikátní Všestarskou cibulí, k ní nyní přidáváte pěstování brokolice. Uvažujete do budoucna o dalším rozšíření sortimentu zeleniny?

Je pravda, že jsme v Zemědělském družstvu Všestary během posledních tří let poměrně významně změnili sortiment produkce. Začali jsme na zkoušku pěstovat brokolici. Prvním rokem jsme zkoušeli pět hektarů, následně 35 hektarů a letos jsme plochu jejího pěstování opět rozšířili. Z největšího producenta cibule jsme se tak stali největším českým producentem brokolice a významným producentem i v evropském měřítku. I když je to hodně náročná plodina, daří se nám. Potřebuje hojnost slunce, a to u nás v posledních letech bylo. Když bych to měla přirovnat k šachové partii, prostě jsme vyměnili střelce za věž. Zavedli jsme také ve významném měřítku pěstování špenátu... Prostě pěstujeme to, čemu se momentálně a za daných klimatických podmínek daří a po čem existuje zákaznická poptávka. Myslím si, že to je správný přístup k měnícím se klimatickým podmínkám – přizpůsobit se a pojmout to jako příležitost. Takže ani další změnu v sortimentu do budoucna nevylučuji.

Na jaké výměře tento zázrak plný antioxidantů máte? Jde o rané, či pozdní odrůdy? Kdy budete sklízet a kde si můžeme vaši brokolici koupit?

Brokolici již máme třetím rokem a letos je to zhruba na 100 ha půdy. Opakuji, že je to hodně náročná plodina. Je závislá na počasí, potřebuje hojnost slunce, ne nadarmo jsou hlavními jejími producenty v Evropě Španělsko a Francie. Ale pokud např. nadměrně vysoká letní vedra nastoupí bezprostředně po výsadbě brokolice, zabrzdí se vývoj růžic, které nemusí dospět do tržní zralosti před nástupem podzimních mrazů. Je taky citlivá na nepříznivé povětrnostní dění. Vyžaduje prostě specifické podmínky, a její pěstování je tedy relativně náročné. Letošní první sklizeň začne za pár dnů a snad se nám ji podaří dostat nejen na všechny pulty významných supermarketů.

Stoupá v České republice poptávka po této zelenině? Objevuje se stále častěji na jídelníčku v restauracích, nemocnicích, lázních?

Určitě ano, brokolice je čím dál populárnější. A není to náhoda. Přestože ji tvoří téměř z 90 % voda, je plná živin a můžeme ji považovat za bojovníka proti rakovině číslo jedna a hvězdu zdravé výživy. Řadí se mezi tzv. „superpotraviny“. Je příbuzná květáku (ostatně její botanický název je brokolice květáková), ale obsahuje o 60 % více vitamínu C než květák. Je bohatá na vlákninu, betakaroten, vitamín E a kyselinu listovou. Brokolice je velmi silným antioxidantem, který snižuje hladinu volných radikálů, a tím i riziko vzniku cévních onemocnění, podporuje celkovou obranyschopnost organizmu. Obsahuje tolik vápníku jako mléko. Je prostě velmi zdravá a také chutná, a tak ji vyhledává každý, kdo se o zdravé stravování zajímá. A počet takových zákazníků roste. Proto je to z našeho pohledu zajímavý segment produkce zeleniny. Chceme – jako ostatně u všech našich produktů – dodávat na trh jen kvalitní a zdraví neškodné potraviny.

Do popředí se dostala diskuze o soběstačnosti v zásobování domácího trhu potravinami. O podpoře českých zemědělců, potravinářů. Co byste k tomu dodala?

Musím říct, že jsem moc ráda, že v posledních dnech se opravdu diskuze o potravinové soběstačnosti dostává do popředí pozornosti. Je to myslím jeden z pozitivních aspektů koronavirové krize. Ta nám totiž ukázala, že situace se zásobováním se může dramaticky změnit ze dne na den – a příště se to nemusí týkat jen roušek, ale třeba i základních potravin.
Dlouhodobě zastávám názor, že zajištění potravinové soběstačnosti by mělo být prioritou národní zemědělské politiky. Právě taková situace, která nastala s koronavirem, nám připomíná, jak zranitelný je globálně propojený svět. A jak je krátkozraké přesouvat celé segmenty výroby do určité oblasti. Ukázalo se to zcela zřetelně. Zatímco brokolice se vloni v dubnu prodávala koncovému zákazníkovi za 35 Kč/kus, letos v dubnu to bylo skoro 50 Kč. Je to přímý důsledek kolapsu dovozu od tradičních evropských výrobců.
Koronavirus nám dává skvělou příležitost zamyslet se na tím, jak krátkozraké je převážet potraviny po celém světě. My zemědělci na to upozorňujeme už dlouho. Nesmyslná honba za často pochybnou tzv. biokvalitou dovezených potravin je nejen zátěží pro životní prostředí, ale také posiluje naši závislost na dovozech, a tím pádem zranitelnost obdobnými krizemi. A neúroda v některé části světa může způsobit zvýšení cen potravin u nás, pokud jsme v té dané komoditě převážně závislí na importu. Proto vítám podporu českých zemědělců a jejich produktů. Měli bychom se snažit produkovat co největší množství těch potravin, které zde produkovat lze. Dovážejme jen to, co u nás vypěstovat neumíme. Z ekologických, ekonomických i bezpečnostních důvodů by to mělo být zájmem nás všech.

Stálo by za to vyzvat třeba absolventy vysokých škol k podnikání? K zakládání farem, pěstování zeleniny, chovu králíků, kuřat, krůt, koz? Nebo jsou takové myšlenky utopií, vezmeme-li v potaz investice, zkušenosti, produktivitu práce velkých zemědělských podniků, konkurenceschopnost?

Nemyslím si, že by podnikání mladých lidí v zemědělství bylo utopií. Domnívám se, že je to jako v každém jiném oboru. Úspěch záleží na kvalitě a promyšlenosti podnikatelského záměru, na píli a nasazení, na schopnosti nevzdávat se a poučit se z chyb. V tom se zemědělství nijak neliší. V řadě evropských zemí je problémem stárnutí zemědělců, mladí lidé se do oboru nehrnou. U nás v družstvu je však mladých lidí dost – s úsměvem ráda říkám, že věkový průměr kazím jen já. A jsou velmi šikovní.

Několikrát jste hovořila o tom, jak vaše družstvo nahlíží na udržitelnost, ekologii, kvalitu. Co se Všestarským v poslední době podařilo?

Věřím, že se nám stále daří to, co považuji za náš hlavní úkol: dodávat na trh kvalitní potraviny a mít nejen dnes, ale i v budoucnosti viditelný podíl na živém příběhu kulturního dědictví venkova a jeho krajiny. Protože to je stejně důležitý cíl zemědělství jako kvalitní potraviny.
Chceme se taky aktivně podílet na zviditelňování českého zemědělství a podpoře regionálních potravin akcemi, jako je tradiční Oslava Všestarské cibule – každý rok ji navštíví přes 3000 lidí. Za rok 2019 jsme získali zase několik cen, například za cibuli značku Dobrý tuzemský potravinářský výrobek – Česká chuťovka nebo první místo v kategorii cibulová zelenina v soutěži Zelinářské unie Čech a Moravy, jejíž výsledky byly slavnostně vyhlášeny na Floře Olomouc. ZD Všestary získalo prestižní ocenění Českých 100 nejlepších. Letos naše družstvo opět obhájilo certifikát kvality Global G.A.P. pro cibuli a sóju (GMO Free). Toto ocenění potvrzuje fakt, že pro nás je bezpečnost potravin, ochrana životního prostředí a práce na prvním místě. A za úspěch považuji i to, že jsme se stali nekuřáckým pracovištěm. Určitě to koresponduje s filozofií našeho podnikání: kvalita, ekologie, ohleduplnost k přírodě i k sobě navzájem.

otázky připravila Eva Brixi

Martin StiborV Česku se ročně vyrobí tisíce tun korálků z nejrůznějších materiálů. Většina české produkce korálků a komponentů k výrobě šperků je určena na vývoz a míří do všech koutů světa. Tato orientace se ale vlivem koronavirové pandemie na dlouho změnila. Více napoví rozhovor s Martinem Stiborem, zakladatelem společnosti Korálky.cz, největšího e-shopu v Česku s komponenty k výrobě šperků:

Radka BenešováMnozí z nás, kteří se na jaře ocitli na home office, přesto, že měli najednou spousty práce navíc a nové povinnosti, se hýbali méně, než bývá zvykem. Více jsme seděli u počítače, u televizního vysílání, na zahradě, u knížky nebo s dětmi nad učením. Léty zaběhnutý rytmus pracovního dne se proměnil, ubylo kroků na stanice MHD, ulicemi, na nákupy, omezili jsme procházky v parku. Nejedna žena si po čase postěžovala, že přibrala. Nejen kvůli nedostatku pohybu, ale třeba i proto, že pobyt celé rodiny doma sváděl k vaření, pečení, ochutnávání ve větší míře než v předchozích měsících. Co teď? Kromě hojnějšího množství zeleniny a ovoce můžeme zařadit do jídelníčku i více mléčných výrobků. Potvrdila to Ing. Radka Benešová, ředitelka marketingu Mlékárna Valašské Meziříčí.