Navléknout na ruku maňáska a povídat si. O věcech všedních, běžných, zdánlivě obyčejných. Nemusí to být jen pohádky o pejskovi a kočičce, o království nebo skřítcích. Stačí výjevy z cesty do školky nebo scénka o uklízení oblečení. Málo, ale pro děti je to víc než drahá zahraniční dovolená. Troška něhy, špetka zájmu o to, co prožívají, co je těší nebo trápí. Vzájemný vztah, který se pomocí počítače, notebooku a tabletu nevybuduje. Hračky neslouží jen k tomu, aby si hrálo dítě. Jsou také můstkem v komunikaci mezi ním a rodiči, mezi malými a dospěláky. Tak to chápe Jana Malá, předsedkyně Moravské ústředny Brno, družstva umělecké výroby: