Když mi bylo dvacet a měl jsem, jak mi tehdy říkali, ještě celý život před sebou, připadali mi lidé z generace mých rodičů staří. Bylo jim čtyřicet, padesát let… Teď bych ty padesátníky a padesátnice považoval za mladíky a mladice.

Máte pocit, že je toho na vás v poslední
době nějak moc? Že vás také rozpálí
do ruda a dýchavična každá pitomost,
nad kterou byste se dřív ani nepozastavili? Tak to
jste na tom jako já. Běž k psychiatrovi, zaslechla
jsem v kruhu rodinném, ten to za tebe vyřeší
a budeš mít pokoj. Jo, to tak, takovou radost vám
tedy neudělám, k Chocholouškovi nejdu... opá-
čila jsem v duchu, když jsem rovnala horu ruční-
ků, která se právě převrátila na vázu s pivoňkami.
Varovně zdvižený prst jsem přesto pocítila.