Možná je to tím horkem, v jehož obětí nyní uléhám. Možná je to stresem, i když to předem vylučuji, protože stres přímo vyhledávám, je mi v něm dobře. Nebo by to mohlo být frustrací z toho, že zdánlivě nic nestíhám? Třeba však i proto, že si pořád něco vymýšlím a vymýšlím, aby toho předešlého nebylo málo. Že pokouším osud, kolik vydržím.

Pátrám totiž po tom, proč se mi posledních pár měsíců každou noc zdají sny. Na rozdíl od let dřívějších, kdy jsem je okamžitě zapomínala, nebo když jsem tvrdila, že se mi nic nezdá. Nejvýše nějaká legrace, sny krásné, příjemné, o báječných mužích a jemném flirtu, který my, ženy, ve velké většině máme tak rády. Bývaly to příběhy rozverné, takové ty něžné románky do růžova, kdy byl příběh na krajíčku, nebo s nádechem červené knihovny, prostě pro odpočinek na druhou, tedy ve spánku. Bylo to pohodlnější, než chodit do kina.
Zato teď! Vyskakuji z postele nejen s pocitem viny, co jsem včera ještě nestihla, jaký mail je třeba odeslat hned v pět ráno, poznamenat si, komu je nutné okamžitě po osmé zavolat. Vyletím z místa, jemuž normální lidi říkají postel, jak namydlený blesk, abych ze sebe setřásla noční můru – sen. Během rituálu, který k vstávání patří, se přesvědčuji, že jsem doma. Že náš dům nevyhořel ani není vytopen, ani ho nezdolávají slimáci nebo zloději v podobě mravenců. Přitom nemám důvod. Moje sny ještě pořád nejsou zlé detektivky a krváky o vrazích, či bombových útocích z televizních zpráv. Ale jsou takovými, jichž se tak jako tak člověk rád zbavuje.
Třeba o tom, jak vám ujel vlak neznámo kam se zavazadly, s kabelkou s doklady i mobilem, když jste si na chvíli vystoupili, protože přepřahání lokomotivy mělo trval půl hodiny, ale záhadně bylo kratší. Nebo o tom, že vám ukradli všechny platební karty a vy zloděje nesmíte chytit přesto, že ho máte na dosah ruky, neb byste porušili zákon. Jdete k lékaři, a on vám nechce prozradit, co vám vlastně je. Nebo – začínáte hubnout, jde to krásně, a pojednou vám dietolog nařídí konzumovat každý večer před spaním celý tučný dort. Jiný sen je o tom, že do vaší kanceláře musí nastěhovat všichni elektrikáři z Prahy, nebo o tom, že musíte používat jen ochrannou známku toho, kdo ji vůbec nemá. Jsou i bláznivější snové náměty, ale ty se snad nedají ztvárnit ani v brakové literatuře. Natož abych vás do jejich tajů zasvěcovala. Pravda, motanice absurdit, to je moje, ale…
Psychiatr by si s tím jistě věděl rady, jenže co my, ubohé ženy, které patříme podnikání a manažerské profesi! V mnohém jsme nepoučitelné, v mnohém se na lecjaká překvápka přímo těšíme. A sny, ty patří k vzrušení noci stejně opojně, jako divoký večírek jednou za čas. Bylinářky by jistě doporučily – koupejte se v meduňce, pijte z meduňky vonný čaj před spaním. Zdravý selský rozum by poradil – nesledujte horrory v televizi, komedie jsou lepší!
Nevydávám se žádnou z doporučených cest. I později večer usedám k počítači v očekávání, zda mi ještě někdo pošle slíbený článek  a fotku či odpovědi na otázky. Jestli se ten někdo ťukne do čela a z notebooku, s nímž usíná, mi odešle to, co před pár hodinami slíbil…
Eva Brixi