Na jednom ze setkání s novináři pořádaném NN pojišťovnou a penzijní společností jsem si uvědomila, že pojistný produkt lze nabídnout jinak než s podtextem hrůzy z toho, co se mnou bude, až skončím na invalidním vozíku. Ano, zhoubný fenomén strachu, který nás ovládá více než kdy v minulosti, stal se podivuhodným zaklínadlem ovlivňujícím stále silněji lidské emoce. Strach jako prostředek manipulace, strach jako klíč k vyššímu prodeji čehokoli, strach namísto zdravého rozumu. Nic nového pod sluncem, ale stejně... Není to fér. NN pojišťovna a penzijní společnost jde opačnou cestou. Chce dobře sloužit, být rádcem, dát jistotu a naději. Nestrašit, ale vést k prozíravosti. A tak to také klientům komunikuje. Snaží se budovat vztah, důvěru, být optimistou. Líbí se mi to. Směr, který jako jediný může dlouhodobě fungovat. Lidé chtějí být šťastní a spokojení, ne se bát. Být zodpovědný a dobře se pojistit neznamená být posedlý strachem a myslet na nejhorší. Výsledky NN napovídají, že to jde. O této filozofii jsem hovořila s Kateřinou Štěrbovou, členkou představenstva NN ČR zodpovědnou za marketing a produktový vývoj:

Když nemám po ruce cibuli, v kuchyni se ztrácím. Určitě nejsem sama. Cibule je zázrak. Hlídá naše zdraví, dokonce prý stimuluje libido. Na vysoký tlak podle jistých tvrzení účinkuje okamžitě – stačí si prý změřit před konzumací a chvilku poté, co jste ji snědli. Snižuje cholesterol, podporuje trávení a dává do pořádku střeva. Její silné antibiotické účinky jsou léty prověřené. Cibule nás provází dny všedními i svátečními. Jako nepostradatelná kamarádka, součást vaření, syrová jako příloha k čemukoli, od salátů po chleba s cibulí, krásná na pohled a příjemná na omak.

Dny se krátí a člověk rád usedne večer k bylinkovému čaji, aby zklidnil uspěchaný den. Může-li zakousnout něco málo sladkého potěšení v podobě perníčku, zavřít oči a nechat plynout čas, rád si vychutná takovou chvíli. Perníčky z firmy JaJa Pardubice s.r.o. už čtenáři z našich stránek znají, ale především z nejrůznějších ochutnávek, prodejních trhů, z vánočních nákupů i v roli obdarovaných. Zakladatelka a jednatelka Jarmila Janurová má stále co dělat.

Společnost Abydos s.r.o., která podniká v západním pohraničí, se zabývá především opracováním kovů. Poloha v dotyku s německým trhem jí přináší četné výhody, zároveň však vytváří obrovský konkurenční tlak na pracovní sílu. Nedostatek zaměstnanců zde pociťují ještě víc než jinde v České republice. Nejen o tom jsme hovořili s jednatelkou firmy Dr. Olgou Kupec.

Gabriela Křivánková je spoluzakladatelkou a předsedkyní správní rady obecně prospěšné společnosti yourchance, která sídlí v Praze. Před pár lety vstoupila do světa businessu, do světa citlivých vztahů a konání dobrých skutků a své kariéře dala nový směr. Nelituje.

Umíte si představit jídelníček bez vajec a kuřecího? Bez krůtí šunky a silné slepičí polévky? Vánoce bez cukroví a vánočky, které bez pořádného vajíčka prostě neuděláte? Grilovačku jen z vepřového? Myslím, že ne. A víte, jak se podniká producentům drůbežího masa, vajec, výrobcům krmiv či obalů? Každý by na to asi odpověděl jinak a po svém, podle oboru, který reprezentuje. Souhrnné znalosti má Ing. Gabriela Dlouhá, Ph.D., předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie, z.s.:

Zabývat se zdravou výživou je nejen módní, ale potřebné. K udržení kondice, radosti ze života je pestrá, čerstvá a jednoduchá strava více než vhodná. Však si to přiznejme – když se naobědváme v klidu a sníme „něco“ jednoduššího, je nám lépe, než když do sebe v chvatu cestou odněkud někam naházíme „cosi“ z papírového sáčku. Návrat k osvědčené kultuře stravování, včetně prostých receptur, má své jasné důvody. Ovlivňuje naši pohodu, výkonnost, zdraví. Důležité faktory, o nichž přemýšlíme stále více. Přesvědčen je o tom také Ing. Jíří Kopáček, CSc., předseda Českomoravského svazu mlékárenského. Zeptala jsem se ho:

Jak byste nabídli turistům, ať domácím či zahraničním, Českou republiku? Čím byste upoutali jejich zájem, naladili jejich zvídavost? Ostatně - znáte svou zemi? A máte ji rádi? Proč se vám doma líbí? V poslední době snad až příliš často mluvíme spíše o tom, co nás tady trápí, obtěžuje, co vadí a překáží. V záplavě každodenních banálních stesků zapomínáme na to pěkné, co tu máme, na drobnou poezii všedního dne i na kořeny předků spočívající v citlivém ztvárnění krajiny do svědectví dějin v nevídané hodnoty.