Michaela ZikmundováSíť prodejen dm v tomto roce dál rozšiřuje a obohacuje nabídku zboží a služeb, a to se zvláštním ohledem na ochranu životního prostředí. O nových i osvědčených věcech dm jsme hovořili s Ing. Michaelou Zikmundovou, MBA, sortimentní manažerkou této společnosti.

Zuzana Celarová PetrofováKlavírní koncert v ojedinělém prostředí pražského Rudolfina nebo v PETROF Gallery v Hradci Králové, kdy člověk zavře oči a nechá se unášet šplouchavými vlnkami tónů, jež pronikají duší a oživují časoprostorové dobro světa? Jak dlouho už jsme ochuzeni o zážitky, jež dotvářejí člověka v lepší já? Raději nepočítat. Přesto, jak se ukazuje, mají složitosti, jimiž procházíme, i svůj přínos. Je zřetelně znát, co koronavirová krize podnikatelům připravila: prvopočáteční šok a logické obavy o vlastní existenci. Ale obecné zákonitosti vývoje nezklamaly. Stále více společností se vzpamatovává a přiznává, že jim problémy také naznačily novou cestu. Mnohé firmy pochopily a odkryly svůj potenciál, zrodila se spousta nápadů, potíže přivolaly rozvoj. Jaro roku 2020 přineslo novou strategii také skupině Petrof. Jakou? O tom již Mgr. Zuzana Ceralová Petrofová, prezidentka:

Danuše NerudováJak žít, aby člověk zvládl vše, co mu bylo předurčeno? Aby splnil své poslání, přispěl ostatním ke štěstí? Hodně lidí o tom v souvislosti s děním od loňského března začalo přemýšlet, někteří intenzivněji než kdy jindy. Koronavirus otevřel nové dimenze sebezpytování, nastolil řadu otázek, které by lidem na mysl možná ani nepřišly, pokud by trend neustálé honby za výsledky, tlaku na výkon, touhy po naprostém komfortu věcí pokračoval svým zběsilým tempem. I když, kdo ví... Odborníci tvrdí, že pandemie některé diskuze vyhrotila, uspíšila a přidala k nim další otazníky. Mnohé se týkají vztahů v nejširším slova smyslu, výchovy nastupující generace, obzorů studia, podnikatelské orientace firem, ekonomických i společenských změn. Jak na věci nahlíží rektorka Mendelovy univerzity v Brně prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D.?

Sednout si a v klidu si dát něco sladkého, jen tak, pohladit duši veršem z mouky, cukru, tuku, čokolády, vajec, koření, kávy, tvarohu, máku, ořechů. Proč ne? Ostatně jíst zakázané ovoce chutná nejvíc. Je to radost z pokušení, promenáda drobných požitků, které k hříšným nádobám patří.

David PirnerŽeny v businessu tvoří svéráznou kategorii osobností. Zpravidla je charakterizuje velká houževnatost, dobrá komunikativnost, značná kreativita, empatický styl řízení. Ženy v managementu firem a organizací, jak se stále častěji ukazuje, mají pozitivní vliv na rozvoj jednotlivých subjektů, a do těchto pozic zkrátka patří a měly by patřit v ještě větší míře. Poradenská skupina Grant Thornton zveřejnila výsledky svého celosvětového výzkumu, který sleduje podíl žen ve vrcholovém managementu.

Františka ŠádováPražský koláč. Moc se o něm nikde nedočtete, údajně to byl dávný nápad jednoho Poláka, který se přestěhoval do Francie. Nikdo neví, i když nikdy neříkej nikdy, jak se receptura vlastně do Prahy dostala a proč. Jisté však je, že se v 70. a 80. letech v našem hlavním městě běžně pekl a mohli jste si ho koupit skoro v každé prodejně pečiva. Buď celý, polovinu, nebo čtvrtku. Já na něm byla doslova závislá, ale protože jsem se musela během studií skoro živit sama a penízky se vydělávaly těžko a skutečnou prací, ať již psaním černé kroniky, nebo tříděním nahnilé mrkve ve velkoskladu, či mytím nádobí na hlavním vlakovém nádraží, mohla jsem si pražského koláče dovolit jen tu čtvrtku a jen občas. Nebyl totiž nejlevnější. Jeho chuť však byla jedinečná. Od té doby, co naše životy pozměnila sametová revoluce, zmizela z povrchu pražského.

Lucie ČešpivováNaučili jsme se říkat, že žijeme v době nejistoty, nepředvídatelnosti, ale zároveň i nových očekávání. V čase velkých změn se rodí další příležitosti seberealizace, objevují se výzvy, které by před pár lety vypadaly jako science fiction. Ruku v ruce s tím jde komunikace, nebo lépe, půjde. Bude nezbytnou součástí DNA firem, organizací, celospolečenského pohybu. Její význam poroste, ať chceme, nebo ne. O tom jsou následující řádky s členkou prezidia Asociace komunikačních agentur Lucií Češpivovou:

Lenka MynářováNaše planeta se topí v odpadu. V takovém, který ji znečišťuje, může zahubit, a s nímž si moc neví rady. Vezměte třeba jev současnosti: vyrábí se roušky. Co s těmi použitými? Válí se na poli, v příkopě, na chodníku. Kupujeme nápoje v plastových lahvích, ty prázdné mnozí z nás pohodí kdekoli. Oceány a lesy jsou skladištěm nepotřebného. Spotřeba obalového materiálu roste, a to nejen z důvodů hygienických, ale i pro absolutní komfort lidí. Je to však i dobrý business. Proč ne? Jenže... Ekologické problémy poukázaly, že je třeba změnit směr, nedrancovat, ale navracet, přemýšlet a vyrábět jinak, protože to lze.