
Srdečně Vás zveme na festival DNY TANTRY, spojený se zahájením pravidelných programů v novém prostoru KARLOVKA v srdci Prahy.
Z rozhovorů s Monikou Michaelovou, zakladatelkou Cest prožitku, jsem vybrala následující úvahy, abych vám vizi celého festivalu i fungování nového prostoru v Karlově ulici přiblížila.
Jakou hodnotu, jakou kvalitu tohle místo má a co na něm člověk může zažívat?
KARLOVKA je označována jako Oáza, jako Chrám, jako studna pro občerstvení a nasycení. Spousta lidí už tady zažila silné momenty, které ovlivnily jejich život, pomohly jim uvědomit si vlastní zdroje ve smyslu „co mi v životě dělá dobře". Dům i dvůr pochází z 10 století a jako jeden z mála v centru Prahy si zachoval svůj charakter a zůstal pro "Čechy".
Dny tantry budou v podstatě dílnou pro inspiraci, setkávání, sdílení, tvořivost a porozumění. Komu je takový festival určený?
Je to jiná nabídka. Tato pozvánka je pro lektory, kouče, poradce, lékaře, maséry, zkrátka pro lidi, kteří s lidmi pracují nebo je vedou. Prožitkové programy jsou pak určeny maminkám a rodinám s dětmi. Festival Dny Tantry je i pozvánkou pro lidi, kteří bydlí nebo pracují na Praze 1 a v okolí, ale třeba i pro turisty, jdoucí cestou tradičních učení.
Na festivalu a v programech, které v Karlovce pravidelně budou, vycházíme z faktu, že všichni mají svoji životní cestu, mají dostatek informací o životě ... a tady si to všechno, jak žijeme, pracujeme a milujeme... můžeme prožít v kontextu tradičních učení pro každodenní život.
Nejsou to tedy klasické semináře, kde vás někdo učí, jak žít.
Čím jsou Dny Tantry specifické? Co je tady ta CHUŤ?
Dny Tantry jsou kompletně organická záležitost. Kdo s čím přijde, kdo tady bude dělat jaký program, kdo koho pozve. Organický vznik a tento dům, toto místo, dává možnost prožít něco, co skutečně má potenciál žít a ne to, co někdo zorganizuje za něčí peníze.
A co to znamená organicky?
Já to sama na sobě testuju, kdy pouštím kontrolu a již nemanipuluji lidi do toho, aby se to stalo tak, jak já chci. Když si dám možnost se nadechnout a všimnout si, kolik úžasných lidí sem chodí, tak vidím že to funguje, samo, bez úsilí a stresů. Už teď sem přichází kolem dvaceti lidí denně, aniž by provoz Karlovky oficiálně vůbec začal. Vidím, že si sem chodí zažít to, co potřebují, ať už je tady program nebo prostě jenom sedíme na pavlači a v obědové přestávce se kocháme krásou nebe nad hlavou a zelenajícího se dvorku pod sebou.
Dny Tantry nejsou proto, abychom vás učili, jak přirozeně počít a porodit dítě, nebo vést firmu... Nepotřebujeme vůdce , abychom mohli tvořit. Jsme lidi, kteří prostor Karlovky spoluvytváří a společně sdílí.
Je to tedy pozvání do neduálního bytí, v přítomné chvíli, na konkrétním a KRÁSNÉM místě.
Dá se vyjít z toho, co máme. Nemůžeme stavět na nějakých snech nebo iluzích, takže Karlovka a Dny tantry budou přesně takové, jaké vzniknou. A v tom je svoboda. To je princip organického vzniku. Vzniká to, co může vzniknout a zůstává to, co má potenciál žít. Vzniká něco pro lidi, vzniká to, co spolutvoříme a ne, že někdo organizuje ostatní, aby něco vzniklo podle jeho systému.
I organický způsob má samozřejmě strukturu, jisté mantinely a pravidla. Obsah je ale svobodný a tvořený lidmi.
Dá se čas a prostor, stanoví se dny. Patří tam všichni, kdo tam v tu chvíli jsou. Organická organizace a organické vedení seminářů a setkávání je o tom, že se vždycky sejdou lidé, kteří můžou a nemusí to dělat na úkor něčeho, co patří do jejich života.
Nic není dobré ani zlé, aniž by tomu člověk sám dal tyhle nálepky. Všechno je přirozenost života a to, jestli je něco pro člověka nebo pro zemi dobré či zlé, si určujeme my sami. A to se týká i oblasti tradičních učení. Nejsou mantinely život a smrt, není dole a nahoře, vše je jedno.
To je záměr pro „Rozkvétání Karlovky" teď v dubnu, pro festival Dny Tantry i do budoucna. Aby každý, kdo sem přijde, byť sednout si na kafe dole na dvorku, měl možnost, a to je zase ten tantrický aspekt, něco přijmout, něco dostat. Dát si kafe, užít si výhled z pavlače, připojit se k nějakému programu, může si zajít na masáž nebo na koučink, na oběd... koupit si něco pěkného a praktického.
A zároveň tím, že něco přijímá, tak i něco dává, protože má důvěru v to, že sám sem i něco nese, už jen tím, že sem přijde....
Tohle místo si říká o to, aby se na něm lidé začali potkávat a vidět, cítit, vnímat.