Mgr. Jitku Zajíčkovou jsem poznala na jedné tiskové konferenci značky Tchibo, kde předváděla malování kávou. Vůbec jsem netušila, že taková technika existuje. Když jsem autorku pozorovala, tušila jsem, že ji dříve či později pozvu na naše stránky. Protože to bude příležitost zeptat se na spousty věcí, třeba na to, proč se tato žena stala výtvarnicí, proč maluje a kreslí, proč jí učaroval akvarel a proč do jeho kouzel s chutí zasvěcuje další nadšence, a proč jí to dělá radost. A tak se také stalo:

Co vás přivedlo k tomuto způsobu seberealizace?

Už jako malá holka jsem si ráda malovala a kreslila. Velice brzy jsem objevila kouzlo tvoření. Může to znít trošku zvláštně, ale asi už ve třech letech jsem bezpečně věděla, že u malování a kreslení se cítím velmi dobře. Že je to něco, co ke mně patří. Mám zdravotní postižení, kvůli kterému jsem od tří let musela jezdit do lázní. Tenkrát to bylo vždy na dva měsíce, bez doprovodu a v těch nejrannějších letech i bez návštěv a osobních věcí. To byly doby, kdy jsem si intenzivně kreslila a úplně podvědomě na sobě aplikovala arteterapii. Postupně, jak jsem rostla, jsem zjišťovala, že pro kreslení dokážu nadchnout i ostatní děti. Během let jsem sice výtvarnou činnost na chvíli odložila a vystudovala jiný obor, ale to nadšení tam bylo pořád a nezmizelo.

Milujete akvarel. V čem je jeho kouzlo?

O akvarelu bych mohla povídat hodiny! Malování akvarelem je o zkoušení, objevování a taky o tom, že musíte přijmout to, že ne vždycky všechno vyjde podle vašich představ. Absolutně nedostižný je akvarel v tom, že při správném použití tvoří naprosto neodolatelné a jemné barevné vrstvy. Zajímavé na něm je také to, že v tom „pravém“ akvarelu se nepoužívá krycí bílá. Co má být bílé, se nemaluje. Bílou barvu zastupuje bělost nedotčeného papíru.

Věnujete se rovněž malbě kávou. O jakou techniku jde? A nezmizí časem obrázky?

Jako jeden z mála výtvarníků v ČR se malbě kávou skutečně věnuji. Je to nádherná voňavá a dobrodružná disciplína, při které se využívají barvicí schopnosti kávy. Malba je podobná technice lavírované tuše a obrázky mají docela slušnou světlostálost, pokud se v rámu kryjí sklem.

Vaše tvorba je velmi mnohostranná. Ilustrujete knížky, vyučujete různé techniky malby, na Fleru provozujete e-shop se svými designovými předměty. Jste tedy vlastně podnikatelka, manažerka a výtvarnice v jednom. Dá se to zvládnout? A co převažuje?

Máte pravdu, není to jenom o malování obrázků, jak to navenek může vypadat. Upřímně, malování je nakonec jen malou částí toho, co život výtvarníka na volné noze obnáší. Některé činnosti mě baví víc, jiné méně. Všechny jsou ale potřebné k tomu, aby to všechno fungovalo. Moje jméno je mou značkou, a tak vše, i správu sociálních sítí, dělám sama. Mám ale štěstí, ohledně správy webu nebo točení „velkých“ videí pro YouTube a online kurzy mám pomoc v mužské části rodiny.

Navrhujete také obaly přírodní kosmetiky, jste autorkou motivů pro výrobce dětských plenek, součástí vašeho portfolia jsou loga, limitované kolekce textilu či papírových výrobků. Do čeho byste se ještě ráda pustila?

Všechny spolupráce, které zmiňujete, jsou moc krásné a obohacující. Je báječné, a za to jsem moc vděčná, že mě klienti sami oslovují a už mají nějakou znalost mého záběru a rukopisu, takže je velmi pravděpodobné, že si takříkajíc „sedneme“. Ráda bych pokračovala v ilustrování knih, mým velkým snem je ilustrovat herbář. Nebráním se ale ničemu, mou vášní je botanická ilustrace, takže bych ráda ještě více rozvíjela tuto oblast. Tady se nabízí spolupráce třeba s výrobci bylinných čajů, ale umím si představit i kolekci ložního prádla s motivy léčivých bylin. To by byla pohádka, v něčem takovém usínat!

Máte za sebou kolekce šátků či designových polštářů. Mohou si takové originální kousky objednat například firmy jako dárek pro své obchodní partnery, pro výjimečné osobnosti svého týmu?

Vše, co tvořím, vyrábím v malých edicích, ve velmi omezeném počtu kusů. Chci zachovat punc výjimečnosti. Tyto malé edice jsou jako stvořené pro to, aby byly nevšedním a neokoukaným dárkem. Firmám mohu nabídnout i jinou formu spolupráce, ať už formou workshopů pro zaměstnance, nebo program s ukázkou malby na výjimečné firemní akce.

Jste zároveň pedagogem, vyučujete zájemce různým výtvarným technikám. Kdo jsou vaši „žáci“? A tušíte, proč se k vám hlásí?

Učím už od roku 2013, za tu dobu mi prošlo kurzy velké množství lidí různých věkových kategorií. Jedno mají ale společné: hledají radost v kreativní činnosti. Je zajímavé sledovat, jak se jejich motivy mění napříč generacemi. Ti starší, zejména ženy ve věku 50+, často své zájmy odkládají „na někdy“. Až půjdou děti do školy, až dostaví dům, až... a pak najednou přijde nějaký zlom, a žena si konečně udělá čas na sebe a jde si udělat radost něčím, co vždycky chtěla zkusit. Další část mých studentů vždy ráda kreslila, ale ve škole se setkali s kritikou, a tak si myslí, že kreslit nebo malovat vlastně neumí, a nemá tedy cenu se tomu věnovat. Pak na ně někde na internetu vykoukne nějaký pěkný obrázek a oni si řeknou, že by to přece jen mohli opět zkusit. Na kurzech studentům vytvářím příjemné a bezpečné prostředí, kde se nemusí bát se výtvarně projevit. Učím ve velmi malých skupinách, a to mi umožňuje s každým pracovat opravdu individuálně.

Říká se, že tvorba dokáže člověka přenést do jiné dimenze, že osvobozuje, uklidňuje, odbourává stres. Je to opravdu tak?

Je to velká pravda, a dokonce bych mohla dohledat i vědecké zdůvodnění, proč tomu tak je. Při kreativní činnosti se zapojuje hlavně pravá mozková hemisféra, dochází k vyplavování endorfinů. Samotný proces tvorby (a to teď nemluvím jen o akvarelu!) může být tím vzácným časem, kdy nevnímáte hodiny, hlad ani žízeň a jen tak jste. Klidně tomu můžeme říkat flow, nebo i meditace. Ani zdaleka nemusí jít jen o nějaké vrcholné umění, tenhle stav můžeme zažít i u pletení nebo třeba vyšívání!
Tady bych moc ráda zdůraznila, že malovat a kreslit nebo jinak kreativně se rozvíjet může opravdu každý, vše se dá natrénovat. Samozřejmě, každý máme své hranice trochu jinde. Protože mě zajímá, jak to vnímají mí kolegové, před lety jsem u sebe na webu začala publikovat rozhovory o kreativitě, nazvala jsem je Setkávání, které bych opět ráda oživila.

Jak vaše profese ovlivnila váš osobní život? Prolíná se s ním, nebo je od něj striktně oddělena?

Přemýšlím nad tím, jestli bych dokázala malování od svého života odstřihnout. Asi ne. Co ale striktně odděluji, je řešení pracovní administrativy o večerech a víkendech. Pokud něco opravdu nehoří, počká to na „pracovní dobu“. Když jsem někde v přírodě, automaticky a úplně podvědomě nasávám inspiraci, přemýšlím, jak bych co namalovala nebo jak bych namíchala barvu pro ten nebo jiný objekt. Je to se mnou marné!

Myslíte si, že bychom s emocemi mohli ve dnech všedních i svátečních ještě lépe nakládat? Že bychom ty pěkné, kladné mohli vědoměji využívat k pohodě a radosti?

Současná doba na nás klade opravdu velké nároky a myslím, že je opravdu důležité umět se radovat i z maličkostí, užít si slunečný den, vychutnat si šálek čaje nebo kávy, pohovořit s přáteli. Tyhle malé radosti dokážou zpříjemnit i jinak nepříjemný den, jde jen o to, je vidět a užít si je bez výčitek.

ptala se Eva Brixi