1 Reniin deník foto Nakladatelství ZEĎVychází Deník Renii, dechberoucí zápisky „polské Anny Frankové". Deník Renii Spiegel, strhující zápisky polské židovské dívky, kterou krátce po jejích osmnáctých narozeninách v létě roku 1942 zavraždili nacisté, vychází 15. října v češtině.

Deník „polské Anny Frankové“, jak média Reniu nazvala, vyšel nejprve v polštině a v angličtině a okamžitě se zařadil mezi literární klasiku o holokaustu. Paměti mladé básnířky, prozářené v temné době světlem její první velké lásky, se ke čtenářům dostaly až po 70 letech od jejich vzniku. Na český knižní trh titul pod názvem Deník Renii uvádí Nakladatelství ZEĎ, zaměřené na literaturu s poutavými příběhy. Během podzimu chystá ZEĎ k vydání ještě další knihu věnovanou šoa, Milá číslo 18., slavný román Leona Urise odehrávající se koncem války ve varšavském ghettu.

První kapitolu svého deníku si Renia napsala 31. ledna 1939, aby v ní coby bystrá, literárně nadaná studentka dívčího gymnázia v Přemyšli trefně a vtipně popsala svou rodinu, kantorky a spolužačky. Do zápisků se ale postupně vkrádá stesk po matce, která po rozdělení země zůstala ve Varšavě, i obavy z blížící se války. Mladá básnířka popisuje napadení Polska, útěk z hořícího města a krátký pobyt ve Lvově. A po návratu domů tíživou realitu, spojenou s nočními raziemi, odvlékáním lidí kamsi na východ a uzavřením Židů do ghetta. Do toho všeho ale proniká Reniin nový zájem: láska a kluci, zejména zelenooký fešák Zygmunt, který se do ní zamiluje a ona do něj… Jejich vztah plný citu a romantiky uzavírá poslední zápis z 25. července 1942, kdy se Renia obrací k matce a Bohu s prosbou o záchranu – jedinou útěchou je jí maminčina fotografie zaslaná v posledním dopise. O 5 dní později je už dívka mrtvá.

11 Deník Renii Spiegel čekal na vydání dlouhých 70 let foto archiv Elizabeth Bellak dříve Ariany Spiegel„Než sestřin přítel Zygmunt počátkem 50. let předal tento deník mojí mámě, neměla jsem tušení, že si ho Renia vedla,“ líčí v knize Reniina mladší sestra Ariana, která se pokusila vzpomínky na válku vytěsnit a deník zaklapla na desítky let do bankovního sejfu nedaleko svého newyorského bytu. „Nedokázala jsem si ho přečíst, bylo by to pro mě příliš emotivní,“ přiznává Ariana, jíž se podařilo válku přečkat a začít žít pod novou identitou. Právě její líčení v druhé části knihy tvoří neméně silnou část celého vyprávění. Osud Renii tak doplňují příběhy jejích nejbližších, včetně těch, kteří pro záchranu ostatních nasadili vlastní život.

K těm patřil i Zygmund Schwarzer (1922-1992), Reniina osudová láska, jehož srdcervoucím výkřikem její zápisky končí. Mnohem později, už jako starý muž, si pak na jaře roku 1989 poznamenal: „Je tu další máj, měsíc lásky… Je to 47 let, co jsem ztratil Renusii. Když na ni myslím, připadám si tak malý a nedůležitý. Vděčím jí za tolik věcí. Díky Renii jsem se poprvé v životě zamiloval, hluboce a upřímně. A ona milovala mne neobyčejným, nadpřirozeným, neuvěřitelně vášnivým způsobem. Byl to úžasný, křehký cit. Díky ní naše láska rostla a rozvíjela se. Neumím vyjádřit, jak moc jsem ji miloval. A to se nezmění až do konce…“

„Minulost není pryč tak dlouho; je přítomna v našich srdcích, našich činech i v tom, co učíme naše děti,“ je přesvědčena Ariana Spiegel, jejíž dcera, Alexandra Bellak, nakonec sedm set stran zápisků připravila k publikování. „Čelit tomu, o čemž jste si mysleli, že už jste nechali za sebou, může být bolestivé, ale učit se a poučit se z toho je jediný způsob, jak teď mohu žít. Doufám, že deník mé sestry vás naučí dělat to také tak,“ uzavírá Ariana Spiegel.
Reniin deník. Renia Spiegel, 352 stran, cena 398 Kč. Vydává Nakladatelství Zeď.

www.knihyzed.cz 

Renia Spiegel se narodila ve východním Polsku v roce 1924. V lednu 1939 si začala psát deník. Když vypukla válka, žila i se svou mladší sestrou v Přemyšli u babičky s dědečkem. Válka ji oddělila od matky. Město nejprve obsadili Sověti a dospívající dívka pocítila komunistickou brutalitu. Když Německo rozpoutalo válku se Sovětským svazem, obsadili nacisté i Přemyšl. Pro Židy nastala doba temna. Bylo vytvořeno ghetto. V létě 1942 byla Renia nucena se začít ukrývat, aby se vyhnula likvidaci ghetta – deportacím do vyhlazovacích táborů. Jen o pár dní později nacisti její úkryt objevili a zastřelili ji, bylo ji čerstvě osmnáct let.

Víte, že…?

Adriana Spigel, roztomilá, o šest let mladší Reniina sestra, byla před válkou v Polsku známá jako dětská herečka a jako „polská Shirley Temple“ snila o kariéře filmové hvězdy. Během války se jí povedlo setkat se matkou ve Varšavě, obě přijaly křest a žily pod jmény svých zachránců. Většinu života prožila pod jménem Elizabeth Bellak Leszczyńská.
Když Renia nedostala pracovní povolení a hrozila jí deportace, pokusil se ji Zygmunt ukrýt. Byli ale prozrazeni. „Moje krásná sestra byla zavražděna 30. července spolu se Zygmuntovými rodiči. Někdo je udal: v podkroví činžovního domu pana Goligera se ukrývají tři Židé a když se gestapo dostalo dovnitř, Reniu a Zygmuntovy rodiče vyvlekli ven a zastřelili,“ vzpomíná Ariana Spiegel, jíž se Zygmuntovi povedlo z ghetta vyvést.

Život Renii se stal námětem divadelní hry, byl o něm natočen dokumentární film Rozbité sny (Broken Dreams) a byl využit ve výuce o šoa.

Reniin deník je unikátním svědectvím o životě během holokaustu, mezi které patří i zápisky Anny Frankové poprvé vydané už v roce 1947. Známý je příběh židovského chlapce Otty Wolfa, který byl zavražděn nacisty v obci Zákřov. Memoáry popisující dobu před transportem do koncentračního tábora Terezín napsala také dvanáctiletá Češka Věra Kohnová. K dalším „dětským deníkářům“ patří Hana Goldszajdová, Rutka Laskierová, Dawid Rubinowicz nebo český Petr Ginz.

Před svou smrtí se Zygmunt Schwarzer s Reniou naposledy rozloučil. Ze své úspěšné pediatrické praxe na Long Islandu odešel do důchodu a ve svém sklepě si vytvořil prostor pro Reniin deník. Okopíroval si všech jeho sedm set stránek a pečlivě si je rozprostřel, jako kdyby to byl poklad. Každých pár dní nebo nocí se vydal do sklepa a četl si a studoval deník u fotografie Renii, kterou si pověsil na zeď. Jeho syn Mitchell řekl, že čas strávený tam dole byl pro otce takřka duchovním prožitkem, jako by Renia byla jeho múza.

(tz)