Máme se až příliš dobře? Když o tom svého času chtěl obyčejné lidi přesvědčit ministr financí Miroslav Kalousek, se zlou se potázal a málem dostal přes ústa. I průzkumy veřejného mínění zcela jasně ukazují, že většina z nás není spokojena s klesající životní úrovní a přála by se mít lépe. Očekává to především od vlády a politiků. 
Nechci teď psát o tom, že podnikatelé a živnostníci do této většiny nepatří, protože spoléhají především sami na sebe. Od státu pouze chtějí, aby jim neházel klacky pod nohy, vytvořil rovné konkurenční podmínky na trhu a neumořil je nadměrnými daněmi.

Mám na mysli občany, kteří se dokáží proměnit v demonstrující dav, jenž proklamuje nezadatelné právo na sociální jistoty. Chápu, v ustavičné nejistotě a obavách z budoucnosti nechce žít nikdo. Co si však pod takovou jistotou představit? Záruku stoprocentní zaměstnanosti a možnost téměř beztrestného rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví už nikdo slíbit nemůže. Tenhle stát dělníků, rolníků a pracující inteligence jsme tu totiž měli a sami jsme si ho „vytunelovali“ naprosto dokonale, takže se zhroutil a ekonomicky, sociálně a politicky už nemohl fungovat dál.
Lidé tedy musí vymyslet něco jiného, co by uspokojilo voličskou většinu a zachovalo sociální smír, tedy ochotu těch bohatších a pracovitějších „dobrovolně“ přispívat do společné kasy. No jedno řešení bych nabídl, ale nevím, zda bude všem po chuti. Sám jsem si ho už vyzkoušel na sobě a nemohu si ho vynachválit. Jde o nepopulární metodu utahování opasků spojovanou s osobou prezidenta Václava Klause. Ten se neptal, utahoval a padla vláda.
Když vidím před sebou národ otylých Čechů, bodrých Moravanů a usedlých Slezanů, říkám si, že mírná dietka v rozumných mezích by jim vůbec neuškodila. Když je vidím v nákupních střediscích, jak nakládají obrovské nákupní vozíky potravinami (a často je tam všechny ani nedokáží vtěsnat), ptám se: Co jsme to jedli před čtvrtstoletím? Kam jsme to chodili nakupovat, když na celé sídliště připadala jediná samoobsluha s titěrně maličkými drátěnými košíky pro zákazníky? Jak jsme mohli přežít celé víkendy bez návštěv hypermarketů, zábavních parků a multikin? Nedostává se mi správné odpovědi, a to někdy z nostalgie sleduji Televizní noviny z 80. let v ČT 24. A když na Nově, Primě nebo Barrandově reprízují Dietlův seriál Žena za pultem, civím na vše i s titulky a ani nedutám.
Když vidím okolo sebe všechny ty nadměrné velikosti, nemohu si odpustit poznámku: Což takhle zhubnout o pět, deset, patnáct kilo? Pánové, vy si dáte denně ve své hospůdce o pivo míň, a vy, dámy, vynecháte větrník u Myšáka. Za měsíc s potěšením zjistíte, že jste ušetřili několik stokorun, stáhnete opasek o jednu dírku a do schodů se vám hned začne chodit líp. Nenabízím nic, co jsem sám nevyzkoušel. Právě mám za sebou jarní odtučňovací kúru a cítím se o pět let mladší. Získal jsem zdravé sebevědomí, že jsem dokázal překonat pohodlnost i nepříjemné pocity mírného strádání (nebylo to tak hrozné).
Pokud půjdete v mých stopách, ušetříte na rodinných financích. Podaří-li se vám zhubnout, klesne vám tělesný tlak, riziko cukrovky a spotřeba přípravků proti pocení. Dostanete se fyzicky i duševně do figury a postupně přestanete s pravidelnými návštěvami svého lékaře. A uvidíte, že osobním příkladem a viditelnými výsledky dokážete k podobnému chování strhnout i blízké, přátele a další lidi v okolí. Budou-li nás miliony, české zdravotnictví bude méně zatěžováno a časem se může dostat i z krize. Klesne-li poptávka po potravinách, povede to k poklesu jejich ceny, případně se zlepší jejich kvalita, možné je i obojí zároveň.
Jakákoliv závislost se snadno vytváří a velmi obtížně potírá. Ať jste ujetí na plném talíři dobrého jídla, na alkoholu, cigaretách, drogách, nebo jiných požitcích, projev zůstává stejný. Už samotné omezení dávky vyvolává nevoli, odpor a bouři. Když ale závislost překonáme, překonáme sami sebe a odměnou nám bude emocionální zisk. Najednou nám bude jasné, že život máme jen ve vlastních rukou a už nám nic nevnutí sebevlezlejší reklamní klip a neopijí nás sebechytlavější sliby politika.
Co vám budu vykládat, dobře to se sebou myslíme jen my sami. Ne ti, kteří se snaží prodat své zboží nebo politický program a spoléhají na naši pohodlnost, slabou vůli a nechuť samostatně se rozhodovat.
Vím, že to trochu bolí, ale bez námahy to nepůjde. Vím však, že to stojí za to.
Pavel Kačer