Sestra žije v Rakousku. Píše mi pravidelně. Nemine týden, abych od ní neměl ve schránce dopis. Otevřu email, zpráva zase chybí, zato v příloze čtu tklivé ponaučení, že bez lásky to na světě nejde. Proti lásce a milování v zásadě nemám vůbec nic. Chci však přejít k prozaičtějším věcem, proto hodlám tuto korespondenci utnout. Nemohu.

„Když pošleš tento mail deseti svým přátelům, do týdne Tě potká velké štěstí,“ uvádí se v dopisu.
O štěstí za takovou protihodnotu nestojím. Ať si každý, zištně nebo s nárokem na odměnu, posílá co chce a komu chce, ale mne ať vynechá!
Jenže k cukru je přidán i bič, vedle dobré rady nacházím i sdělení drsnějšího kalibru.
„Emily H. v New York City hodila tento mail do koše a o měsíc později ji lékař diagnostikoval rakovinu prsu!“ informuje mě neznámý z mailu. A aby toho nebylo málo: „Bruno W. ze Salzburska nevěřil v účinek lásky a naděje, poselství rovněž nerozeslal po síti a smrtelně havaroval se svým vozem při cestě z práce.
Pro mě jsi obyčejný a dost vlezlý spam, říkám si a mažu email se stejnou rutinou jako desítky předchozích. Přes opakovaná varování odcházím stále z vyšetření orgánů bez nálezu. Dopravním nehodám se taky úspěšně vyhýbám. Pro jistotu jsem však zlepšil životosprávu a za volantem snížil rychlost.
Poslední a předem očekávaný mail od sestry obsahoval nové obrázky vnoučat – s babičkou a dědečkem, na sáňkách, se štěňátkem, v obchodním centru. Pocítil jsem vděčnost, že přišly neškodné věci bez jakýchkoli dalších příloh, dobrých rad a varování. Dojetí ze setkání rodiny, byť jen na dálku a zprostředkovaně, bylo opravdové.
V té chvíli mi zcela unikla velmi podstatná informace. Má sestra Iva používá Badoo. Co je Badoo, jsem nevěděl a chtěl jsem v tomto stavu blažené nevědomosti zůstat. Nebylo mi to dopřáno.
Druhý den jsem dostal upozornění:
„Badoo si přeje tvoji fotografii.“
Náhodou jsem se nechal krátce před Vánocemi vyfotografovat na občanský průkaz. Podobizna se mi natolik líbila, že jsem naplněný pýchou přehlédl hrozící nebezpečí a foto zaslal. Badoo si mohlo spokojeně zamnout ruce, snadno získalo mou sympatickou tvář.
Další den mi dorazila žádost:
„Chtějí Tě poznat přátelé Badoo. Přejí si vidět další tvoje fotky, tak je nezklam!“
Zvědavost mi nedovolila smazat zprávu dřív, než si prohlédnu, koho jsem na Badoo zaujal. Začal jsem myší klikat na prázdné ikonky, z nichž se jako v otvíraných oknech začaly objevovat podobenky žen i mužů nejen mého, usedlejšího věku, ale i vysloveného mládí. Badoo ví, kde mám slabou stránku! Poslal jsem další fotku. Pro jistotu s přítelkyní, aby bylo hned jasno, že na Badoo nejsem z nedostatku příležitostí se seznámit.
Odpověď byla okamžitá. „Badoo je nespokojeno s Tvou fotografií. Muselo ji přesunout mezi Moji přátelé, protože u skupinového snímku není jasné, kdo je kdo.“
Badoo asi nebude příliš bystré. Další korespondence však následovala.
„Další lidé na Badoo si Tě přejí poznat.“
Nechci se s nikým seznamovat, být vystavován jako orangutan v opičinci, přesto jsem přijal hozenou rukavici. Otevřel Badoo a všem nabízeným přátelům jediným stiskem tlačítka dal najevo nezájem. Prostě NECHCI! Nevím, jestli je to rozhodilo. Ale pohněval jsem Badoo.
„Jseš si opravdu jistý, že o přátelství s těmito lidmi nestojíš? Projdi si nabídky ještě jednou!“
Teď už mi zatrnulo. Vzpomněl jsem si, že krátce před tím jsem Badoo odhalil víc než jsem měl. Začalo to nevinně. Badoo po mně chtěl osobní záliby.
„Oblíbená hudba?“
„Hrobové ticho!“
„Vyhledávaná četba?“
Bílý papír!
„Nejčastější sport?“
„Klid na lůžku!“
„Další záliby?“
„Zevlování.“
Byl jsem na své odpovědi náležitě hrdý. Asi proto ze mě Badoo dostal i společenské postavení, majetkové poměry a rodinné vztahy.
Badoo ve mě začíná budit hrůzu. Co až začnou chodit první nabídky sňatku?
Pavel Kačer