Mám rád knihy, které je možno číst, knihy, na které se dá dívat se zalíbením a knihy, které voní...
Nevěříte, že knihy mohou i dnes vonět? Snad je to tím, že v chvatu všedního dne nezbývá čas otevřít, listovat a nechat se unášet fantazií, sněním, vzpomínáním...
Kapitán Nemo přinese závan mořských příbojů, prázdninových dobrodružství a převratných vynálezů...

Tropický déšť, vůni táboráků i křik cizokrajných ptáků připomenou lovci orchidejí... Oblaka prérijního prachu a jemný písek pouští štípou v očích, skřípou mezi zuby a chutnají romantikou... Každý máme ty své knížky oblíbené a nejoblíbenější, ale není to jen pověstná četba dobrodružná, mohou to být knihy na notu ekonomickou, publikace o marketingu stejně tak jako životopisy slavných, poezie nebo edice o říši rostlinné.
Filozof-zahradník nabízí náruč květů, horských, lesních i těch prostých – polních.
Díky, pane Čapku, vás mám nejraději. Najít mezi regály vonící knihy není opravdu lehké, nejkrásněji voní totiž ta prostá člověčina laskavosti, dobrých lidí a pomoci bezmocným.
Proč je to tak těžké, hledat a často nenacházet? Inu je to tím, když někdy chybí průvodci na cestách za ušlechtilou knihou. A tak děkuji vzdělaným dámám i pánům z antikvariátů, ochotným knihkupcům, mistrům polygrafům, že nás, hledající přece jen stále ještě alespoň oni dobře vybavují. Ti mají rádi voňavé knihy, tak jako já. A tak díky, přátelé, a díky i vám, s nimiž jsem se nepoznal. Díky všem, kteří mají ke knize v papírové podobě vztah a dokáží ho přenést dál.
Milovat knihy, radovat se z jejich vůně, tedy obsahu, i z toho, co je třeba
vyčíst mezi řádky, znamená leccos pochopit, souznít se slovíčky, přemýšlet. Mít rád knihy a umět číst v době plné stresu a civilizačních zbytečností, jimž někteří přezdívají pokrok, je skoro umění.
Původně jsem chtěl skončit poděkováním z předchozích řádků, ale nedá mi to, abych se nezmínil o připravovaném navýšení prodejních cen tiskovin všeho druhu. Tady nám, obyčejným a věrným čtenářům, kteří své nadšení dělí mezi milion povinností a nutností, nepomůže ani to pověstné a osvědčené nadšení pro dobrou věc. Knihy se možná stanou, pomalu a jistě, zbytnou nákladovou položkou v rodinném či firemním rozpočtu.
Blíží se snad soumrak dobré české literatury, kvalitně vypravené knihy?! Odpověď netroufám si vyslovit.
Jen se táži sám sebe, jestli je opravdu nutné řešit státní dluh, byť hrozivý, na úkor vzdělanosti generací. Dost na tom, že nejmladší věnují svůj čas převážně internetu. Ne, vím, že četba není povinná ani spasitelná. Ale je v lidském bytí čímsi, co povznáší a tříbí názor, co učí a směruje, co vytváří prostor k tomu, aby se člověk nezbavil své důstojnosti, aby byl hoden svého já.

Spolu s klasikem, byť v jiném kontextu, mne napadá citace: „Kupředu, levá a vpředu smrdí síra!“
Václav Jedlička