Život neustále překvapuje. Přináší nečekané, nutí nás měnit své pevné zásady podle pravidla, že odříkaného chleba největší krajíc. Sám život je tou nejlepší školou, vychovatelem i arbitrem. Nikdy nevíte, co nám právě chystá za zavřenými dveřmi. Proto je otvírejme opatrně a buďme předem připraveni na vše. To pak přijímejme s pokorou, protože největší duchovní moudrost praví, že nic není ani dobré, ani špatné. To jen nám něco zrovna nevoní, nebo nám to hraje do noty, aniž bychom tušili všech důsledků.

Připomněl jsem si to nedávno, když jsem si prohlížel svou sbírku retro budíků a hodinek, kterou jsem si pořídil na Aukru. Chtěl jsem totiž trochu přivolat zpět čas svého dětství a mládí, a obklopit se předměty té doby. A hodiny, které nejen ukazují tehdejší čas, ale k tomu i dobově tikají a musíte je pravidelně natahovat, no nekupte to...!

Stát se účastníkem dražby je docela vzrušující záležitost. Především musíte hledat předmět, který vás zaujme a chcete ho získat. Pak se nutně zjeví otázka, kolik jste ochotni za něj zaplatit. A poté se pustíte do licitování s ostatními zájemci. Až do konce se stupňuje napětí souboje s neviditelnými protivníky a teprve posledním úderem „kladívka“ pomyslného licitátora zjistíte, že vytoužený objekt vašeho úsilí je opravdu váš – anebo není. Je to hra jako každá jiná a za málo peněz přináší docela dost příjemného vzrušení, nadějí i zklamání.
Brzy jsem však přišel na to, že vítězství v aukci ještě nemusí být tou pravou výhrou. Další překvapení se totiž skrývá při rozbalování zásilky, v níž se vydražený předmět ukrývá. První obstarožní budíček, kterého jsem takto získal, byl zabalen důkladně, jako by šlo o vzácné korunovační klenoty. V pevné krabici, mnohokrát přelepené širokou izolační páskou, utopený v molitanovém lůžku se skrýval on. Pocit štěstí, když jsem ho vybalil a poprvé měl ve svých rukou, byl sice krátký, ale intenzivní. Prožitek vítěze!
Budík pochopitelně nešel, a proto jsem ho natáhl. Pružina se smrštila, a tím to skončilo. Nefungoval. A proč by taky? V popisu draženého zboží na internetu totiž nestálo, že zařízení je funkční. Proč by měl ostatně někdo očekávat, že strojek po půl století bude ještě tikat, že?
Poučen prvním nezdarem pustil jsem se do dalšího nakupování. Bedlivě jsem sledoval, zda prodávající doplnil informaci o funkčnosti nabízeného předmětu. Teprve pak jsem začal přihazovat. A světe, div se, po několika dnech jsem se stal opět šťastným výhercem dalšího retro budíku, tentokrát už s garancí. Když jsem si vyzvedl balíček a začal se nořit do jeho útrob, prožíval jsem opět stejné pocity, jako v prvním případě. Po určitém zápase s obalovými materiály jsem se propracoval až do cíle. Budík byl přesně jak na obrázku, dal se natáhnout a tikal. Jen už na první pohled bylo jasné, že tady něco nehraje. Ručičky nebyly v korektním postavení. Když jsem velkou posunul na dvanáctku, pohybovala se malá někde uprostřed mezi pětkou a šestkou. „No nevadí, hodinář je srovná,“ pomyslel jsem si a druhý den odnesl pacienta k odborníkovi. Ten mi však pokazil radost. Vysvětlil, ručičky že jsou vyrobeny z plastu a v bajonetovém uložení, které se už vymačkalo. Opravit nelze.
Možná si o mě pomyslíte, že nejsem normální. Nevzdal jsem to. Do další aukce jsem se pustil s odhodláním, že tentokrát už si dám pozor a nenechám se napálit. Po týdnu mi pošťák přinesl další zásilku. Budíček z šedesátých let měl lehkou patinu stáří a den šlapal doslova jako hodinky. Pak se stalo něco neočekávaného. Budík náhle zarachotil a divoce poskočil, aby ztichl docela. Známý hodinář mi řekl, že prostě prasklo péro. U tohoto typu strojku se používalo silnější, které však nelze objednat. Takže mám zase smolíka.
Abych příběh nenatahoval: Z osmi budíků a hodinek z aukce ani v jednom případě nepřišlo zboží bez vady. Buď byla uvolněná vteřinová ručička, která zablokovala chod, nebo chyběl kožený pásek, a podobně. A proč jsem po těchto špatných zkušenostech pokračoval ve hře? Z obyčejné zvědavosti. Chtěl jsem se dozvědět o poctivosti malého českého člověka. O tom, jestli dokáže alespoň jednou nepodvést, i když jsou v banku jen drobné. Vidíte, jak to dopadlo!
Pavel Kačer