Naše roubená chalupa toho hodně pamatuje. Stála už za první průmyslové revoluce, kdy tkalcovský stav v sednici vytlačovala textilní manufaktura. Byla svědkem pádu Habsburské monarchie, vyhánění českých rodin ze Sudet a o pár let později odsunu německých spoluobčanů. Na to, že byla sroubena z borovicových trámů a slepena slámou s jílem, vypadá pořád zachovale a bytelně. Jen ten komín!

Roubenku vlastně korunují komíny dva, protože stavení bylo postaveno jako dvougenerační a disponuje dvěma topeništi. Každý z nich se však chová jinak. Když zatopí ve svých kamnech mladá chasa, okolí se dusí v temném dýmu. Z komína nás starých vychází sotva viditelný proužek kouře, i když přikládáme vydatně a topíme všichni stejným dřevem z nedalekého lesa. 

Díky tomu jsme si vysloužili u místních pověst skrblíků, pražských lakomců a chudáků. Myslí si o nás, že se i v mrazivých dnech tetelíme uvnitř zimou a kamna necháváme studená. Protože se naše obydlí otočilo ke vsi zády a okny se dívá jinam, připisují nám k horšímu, že si večer ani nerozsvítíme, abychom šetřili elektrikou. Korunu vší té chamtivosti jsme nasadili tím, že se obloukem vyhýbáme hospodě, nechodíme na pivo a jsme zapřísáhlí nekuřáci. Nahromaděné úspory zřejmě strkáme do slamníku.
Náš komín tedy nekouří, ani když kamna naládujeme smolnatými poleny. Ale už dávno ho poznamenal zub času a události, které po staletí procházely vesnicí a zanechaly tu svá svědectví. Prostě mu nahoře dobrý kus chybí. Nevypadá to pěkně, výškou nedosahuje úrovně hřebenu střechy, a v tom spočívá to čertovo kopýtko. Nedokáže se vypořádat s klimatickou změnou.

V praktickém životě se to projevuje tak, že se bojíme zapálit oheň, kdykoli se zvedne prudší vítr. A že počasí bývá v posledních letech divoké a větrné! Mohutný proud vzduchu pak nabere opačný gard, chytí jakousi kontrafaleš a žene se shora potrubím dovnitř chalupy. Plameny, které pak z kamen vyšlehnou, nahánějí hrůzu i otrlému ignorantovi, protože hrozí zničující požár. V takových dnech raději zůstáváme bez tepla. Ono však stačí, když vítr vyžene saze z komína a trubek a rozfouká je po místnosti. Neznalý člověk, jenž by nás navštívil, by se dal potom stěží přesvědčit, že v domě už nemáme černou kuchyni.

Rodinná rada proto přišla s radikálním řešením. Komín se musí zhruba o metr a půl nastavit, tak jak se sluší a patří. A začala sháňka po mistru kominickém, který umí nejen vymetat, ale i stavět. V nejbližším okolí však už vymřeli po meči a v okruhu padesáti kilometrů pracují tři. Oslovili jsme je s poptávkou. Přilákat se nám podařilo dva. První sliboval, že se ozve, až dokončí zakázku v Podkrkonoší. Jenže týdny ubíhaly a kominík nikde. Skončilo to výmluvou, že nemá pokrývače a bez něj do toho nepůjde.

V ohni jsme měli ještě jedno želízko. Odborník přijel, znalecky posoudil zchátralost komína, vypočítal, jak situaci napravit, i cenu. Vše jsme odkývali v naději, že tentokrát to vyjde. Jenže k provedení nastavení si znalec vyžádal hydraulickou plošinu. Nepoleze přeci na komín po žebříku, že?! Speciální stavební technika, která je na okrese pouze jediná, a proto žádaná, se však také ukázala jako nepoužitelná. Chybí prostor, kam by se mohla umístit. Další šance tedy padla.

Ještě se rozhořel nápad na vyřešení komínové krize svépomocí. V zeťákovi, který má stavební průmyslovku, se probudila hrdost. Řekl, že se do práce pustí sám. Snad to myslel upřímně. Ale po smutné zprávě v novinách, že předseda poslaneckého klubu komunistů propadl při opravě víkendové chalupy střechou, jsme ho od tohoto úmyslu odradili.
Na obecním úřadě nám poradili šikovného místního zedníka, který umí i komíny. Než jsme se ho však rozhodli vyhledat a oslovit, musely do naší vsi přijet čtyři hasičské sbory k požáru, který vznikl od špatně provedené opravy komína. Na vině byl zedník-všeuměl. Řekli jsme si, že jsme měli štěstí v neštěstí, protože jsme mohli dopadnout podobně.
V letošní zimě budeme bedlivě sledovat předpovědi počasí. Nejen teplotu, rosný bod a srážky, ale také sílu a směr větru. Pokud bude hrozit kalamita, nejenže nezatopíme, ale pečlivě utěsníme všechny výstupy z komína. A vzdálenější budoucnost? Těšíme se na čtvrtou průmyslovou revoluci, až dorazí i k nám na sever. S ní se snad objeví i robotický kominík, který se nebude bát vylézt na střechu, obejde se bez pokrývače a žádná zakázka mu nebude zanedbatelná.

Pavel Kačer