Když si dnes pořídíte motocykl, neděláte to proto, že nemáte čím dojíždět do práce, na nákupy a cestovat o dovolené. Nezískáte dopravní prostředek, protože stejně už máte auto v garáži nebo před domem, ale „hračku“ pro velké kluky, a stále častěji i děvčata. A stáváte se, ať vědomě, či mimoděk, členem klubu. Nikoli dárcem orgánů, jak motorkáře často posměšně nazývají „plechovkáři“, ale někým, kdo získal nového kamaráda. A nedivte se, že velmi rychle vzniká mezi člověkem a strojem pevná citová vazba. Stačí se podívat na web motorkari.cz a v mžiku pochopíte, o co v takovém případě vlastně jde. Tady si vzal zdravý rozum (?) náhradní volno a srdce buší v divokém omamném rytmu pod přívalem adrenalinu.

Chtěl bych se tu však trochu rozepsat o vztahu k podnikání a businessu vůbec. Mnoho manažerů, majitelů firem, lidí, kteří tvrdě a úspěšně pracují, si pořídilo „hárleje“, „goldwinga“ nebo „bavoráka“ a mají ho jako hobby. Říkají, a to jim můžete věřit, že jim slouží k „vyčistění hlavy“. Usednou za řídítka a všem starostem, úkolům a událostem odjedou. Ne, neřítí se po silnici závratnou rychlostí, nekrouhají zatáčky a stupačkami nebrousí asfalt. Jedou na pohodu a jen si užívají „vítr ve vlasech“, relaxační pocit, který jim nic jiného neposkytne. Vrátí se za hodinu nebo za týden omládlí, odpočatí a s obnovenou chutí do života.

Jsou mezi námi ti, kterým stačí jedna láska na celý život. Já patřím do jiné kategorie. Motocykly střídám a shromažďuji. A tím pádem získávám zkušenosti s nákupem a prodejem. Zejména když zájemce hledá bazarové kousky, musí postupovat obzvlášť opatrně a pečlivě vybírat. Přesto někdy přebere a napálí se.

Jako každý business i obchod s ojetými motocykly je o lidech. Bývají to takoví „koňští handlíři“ moderní doby, vychvalují své zboží, i když „kulhá na obě nohy“. Najít mezi nimi solidní firmu se rovná malému zázraku. A přece jsem na takového poctivce narazil. Na jednom velkém motorkářském fóru mu říkají Bob a pějí na něj jen samou chválu. Musel jsem ho vidět! Proto jsem za ním zajel do jedné zapadlé obce ve středních Čechách.
Pan Bohumil už má trochu léta a mírně nadváhu, ale na první pohled vidíte, že je to „sekáč“. Vychodil hotelovou školu a vydal se jako kuchař do světa, až do Austrálie. Když se vrátil domů, nezůstal v branži, podnikatelský osud ho svedl do jedné stopy. Z Německa vozí „bavoráky“ a můžete vzít jed na to, že od něj koupíte to nejlepší, co se dá z druhé ruky sehnat. Za dobrou cenu!

Jak to dělá? „Hýčkám si je tam plzeňským. A za ta léta už k sobě máme důvěru,“ poodhalil cípek tajemství obchodního úspěchu. Nechce prý na kšeftování zbohatnout, chce se motorkářům, s nimiž se pravidelně setkává, dívat zpříma do očí. „Když vidím v Rozvadově, co se do České republiky vozí za materiál, tak si říkám, že touhle cestou nikdy nepůjdu,“ pověděl mi Bob.

Na vysvětlenou se dozvídám, že těžce havarované motocykly se u nás co nejlevněji opraví, naleští a nabízejí jako výhodný nákup. No nekupte to za ty peníze! A mladí kluci, co mají horkou krev, ale hluboko do kapsy, po tom rádi sáhnou. Vždyť motor tak skvěle vrní, brzdy brzdí, podvozek se nekroutí, když jedete pomalu. Ale jistě si dovedete představit, jak se taková mašina chová ve dvousetkilometrové rychlosti... Stává se z ní smrtelně nebezpečná záležitost. Jsou mezi námi i podnikavci, kterým provozovat takový kšeft nevadí, vždyť prachy přece nesmrdí.

Známé přísloví praví, že když nejde o život, jde o h.... Jenže v tomto případě o život jde.

Motorkáři jsou trochu jiná sorta. Mají k sobě blíž. Spojuje je jedna velká láska k těm jejich rychlým „potvorám“. Proto dokážou ocenit výjimečného férového člověka, i když je, nebo právě proto, že je to „koňský handlíř“.

Pavel Kačer