Písnička z roku 1957 vyvolává trochu nostalgický úsměv. Už si ji pamatuje málokdo, ač byla prvním československým videoklipem. Slova pokračovala:
Do vázy kytici, pod vázu stůl, ke stolu židli, kdo židli má, bydlí, každý, kdo bydlí, má starostí půl, jen jedno lůžko radši a dva kartáčky zubní, když lůžko nepostačí, tak se má milá zhubni... Josef Bek a Irena Kačírková si před kamerami zařizovali bydlení.

Židle by vám možná jedna stačila. Ale jedno lůžko? To ani omylem. Pořádná postel pro dva je základ všeho. Hlavně vztahu a tedy dobré nálady. Není nic horšího, než se špatně vyspat, stále se převracet, hledat svou polohu. A vidina lůžka s chrápajícím partnerem? Hrůza, nikdy! Odborníci vědí, proč doporučují bytelné postele nebo oddělené spaní; vztahy posiluje jednoznačně. I když ani ta společná postel není k zahození. Hlavně zpočátku manželství. Ano, povečeřová fáze je příjemná. Hezky vykoupaní a voňaví vedle sebe, mazleníčko, tuleníčko, trochu té fantazie…
Ono je nádherné usínat někomu v náručí, ale zkušenost říká, že jen občas. Rachot prohánějící se ústy a nosem do prostoru, přeležená ruka, kdy partner veškerou svou váhu
přenese na vaši končetinu, no kvůli tomu jste se přece nebrali. Taky chrápu, a vím, že nejen já. Taky sebou házím, vykřikuji a z úst vypouštím roztodivná citloslovce. Taky jsem za netvora, ale nedá se s tím vlastně nic dělat. Spánek je totiž navýsost intimní záležitost. Stejně jako to, co se v posteli všechno ještě odehrává. V posteli se řádí, pláče i směje, v posteli se sní i koná to, co dává základ dalšímu pokolení. A jsme u toho.
Základem normálního manželského vztahu je opravdu postel. K odpočinku, souznění i k té rozkoši. Tu asi jen výjimečně obyčejná postel stimuluje. Když je člověku dvacet, tak o tom nepřemýšlí, pekelný oheň ho teprve nese ke zkušenosti. Jenže právě ono poznání společně s věkem dovedly mne k závěru, že postel pro odpočinek, budiž, s dobrou zdravotní matrací, to už dnes není problém. Ale postel pro zážitek, která by v sobě měla i něco z ergonomie, abyste se mohli pohodlně uvelebit, tu a tam se něčeho přichytit, klečet a neúpět, že bolí kolena, abyste se mohli vzepřít a nemyslet na křeč ve noze či pánvi, zkrátka, aby byla nápomocna tomu úžasnému, co s léty z manželství prchá rychlostí světla, taková postel se asi u nás sehnat nedá. Nevím, proč se ještě žádný výrobce o něco takového nepokusil. Muselo by to být
terno. Šly by na odbyt. Manželské páry se rozvádí často, noví a noví nešťastníci si říkají své ano. A nakupují postýlky… Takové lůžko se šuplíčkem pro příslušnou kosmetiku a pomůcky, polička pro erotické časopisy, chladicí boxík na šampáňo, výsuvné zrcátko, pomocné zábradlíčko, vymýšlet by se toho dalo!
Takže až se budete znovuzařizovat, třeba před odchodem do důchodu, nebo naopak vstupovat právě do manželství, nezapomínejte: postel je důležitější než příkon elektrospotřebičů či barva vašeho vozu. Na posteli nešetřte. Myslete na vztah.
A pokud máte dokonce prostor pro lůžka oddělená, doporučuji. Oddělené ložnice působí jako potlačovaná vášeň. Věřte mi. Kde máte partnera, víte, a když vás popadne touha, hup a jste u něho. A když to krásné odezní, hup a jste zase ve svém. Sny máte stejně každý jiný, a koho v noci voláte, to zase vědět každý nemusí.
Ať spíte spolu, či každý jinde, jedno je však jasné: užitečná postel s náležitou přidanou hodnotou by měla být vaše společná kamarádka. Kde ji vzít, to však netuším. Prodávají se všelijaké, ale pořádné manželské, no, třeba jste vynalézavější, než si myslím… Dobrou noc!
Vratislav Konečný