Říká se, že kdyby bůh chtěl, aby člověk kouřil, udělal by mu místo nosu komín. Silný argument proti kouření! Ale platí ve všech dalších případech? Že by ani nechtěl, aby létal, protože jinak by mu na zádech přidělal křídla? Bůh suď?! Jedno však vím jistě. Všem mužům (a některým ženám) vložil do srdce lásku k automobilům, motocyklům, výbušným motorům a rychlosti. Někdo by mohl argumentovat, že kdyby si stvořitel přál, aby lidé kolotali v neustálém pohybu z místa na místo doprovázeni velkým hlomozem a puchem ze spáleného benzinu a nafty, vytvořil by jim místo nohou kola s pryžovými pneumatikami a místo srdce čtyřtaktní osmiválec.

Od dob, co byl vynalezen spalovací motor, propadla naprostá většina lidské populace tomuto fenoménu. Dlouho jsem si myslel, že tato přitažlivost roste s počtem koňských sil a litry spotřebovaného paliva. Čím víc válců, kubických centimetrů, kilowattů, tím líp. Tak jsem to viděl donedávna. Jenže jsem změnil názor, celý životní styl. Už vím, že všechno je i jinak. Že méně může být více. Pochopil jsem, že pouto lze vytvořit z malých, dokonce velmi intimních rozměrů pohonné jednotky, skromné velikosti rámu i obvodu a šíře kol. Takovému kouzlu jsem propadl a získal mnohem víc než jen roztomilý dopravní prostředek.
Ani vlastně nevím proč, koupil jsem si skútra. Zřejmě někde hluboko uvnitř mého nevědomí dřímala touha již odmala a v jistém věku se probudila a chtěla ven, ovládnout a pohltit mne. Takže jsem z domu vyprovodil silnou motorku a přivezl skútr. No slovo skútr je pravým opakem eufemizmu, je to až příliš silný výraz. Pořídil jsem si takového křížence skútra, malého motocyklu a mopedu. Povedený bastard, jenž od každého svého předobrazu si vzal něco dobrého. A hlavně všechno je na něm malinké až titěrné, zvuk má tlumený, zápach a kouř z výfuku nevydává téměř žádný, k přírodě se staví veskrze přátelsky. Jízdní projev se vyznačuje umírněnou střídmostí, postrádá zběsilost nadupaných supersportovních motorek a vyzývavost závodních speciálů. Není jankovitý, nechá se ovládat snadno a se samozřejmostí dobře vychovaného poníka, který vykonává bez protestů a rád povely svého postaršího pána.
Když na něj člověk poprvé pohlédne, něco se v něm ozve, jako vzdálená vzpomínka na příjemný okamžik, jako na pocit dobře odvedené práce, splněného úkolu, dobytí vysněné mety. Co teprve, když vyslyšíte jeho prosbu a nasednete do sedla, uchopíte řídítka, spustíte motor. Pak se to stane. Najednou jste jiným člověkem.
Na skútříku neuháníte zběsile přes pole, louky a lesy, neřítíte se s ohlušujícím burácením ulicemi, neděsíte k smrti chodce, babičky a matky s kočárky, invalidní důchodce. S ním, lépe řečeno, na něm jen jaksi letmo putujete krajinou. Pomalejším tempem, s jistou důstojností a noblesou. Můžete se s ním dostat, kam máte namířeno včas a bez skrupulí, právě tak jako se necháte jen nerušeně a láskyplně kochat českou krajinou. Do duše se vám vpisují dojmy, splétají se v náhrdelník úžasných zážitků a prostého bytí.
Koupí skútra se vy i váš život docela změní. Přestáváte absolutizovat rychlost jako nejvyšší prioritu. Začínáte se jinak dívat na svět podobně, jako dřív jezdci shlíželi dolů ze hřbetu koně. Pohled se vám zdá krásnější, bohatší, odhaluje půvaby dříve zahalené. Mění se vám myšlení, vnímání i city. Zpomalujete životní tempo, vychutnáváte okamžik teď, zastavujete se v čase, přestože se kola nepřestávají točit. Ústa se roztahují do širšího úsměvu, slunce vás hřeje v duši, starosti zůstaly daleko za zády. Přitahujete pozornost cizích lidí. Zajímají se o vás, o vaši cestu, o toho malého „oře“, kterého jste si osedlali. Přicházíte jako posel dobrých zpráv, jako zvěstovatel naděje a lepších časů. Kluci na pozdrav mávají, děvčata se zasní.
Poznáváte, že jste se příslušností začlenil do komunity postižených, kteří jsou potrefeni stejnou vášní a vyznáním. Sdílíte spolu stejné hodnoty, jste poznamenáni stejnou posedlostí a životní filozofií. Přitahujete se navzájem, poznáte se na první pohled, aniž byste museli mít na klopě zvláštní, viditelné znamení. Jste naladěni na stejné vlně, hovoříte stejným jazykem, rozumíte si beze slov. Jste skútr pozitivní!
Kdyby se svět skládal ze samých řidičů (malých) skútrů, byl by jiný. Ubylo by v něm sebestřednosti, agresivity, sobectví a nenávisti. Stal by se přívětivějším místem na slunci, kde vás pohupuje měkké pérování, příjemně ofukuje větřík, bublání motoru konejší a vůně benzinu a výfukových plynů nesmrdí. Svět spokojených, vyrovnaných a vědoucích bytostí na dvou kolech, které se radují z drobných, obyčejných zázraků.
    Pavel Kačer