Kam se poděla letošní zima? Stále jsem čekal, kdy udeří pořádné mrazy, zamrzne obecní rybník, sněhem zapadnou okolní stráně a silničáři budou, tak jako každý rok, opět zaskočeni. Čekání však vyznělo naplano, ačkoli  rosničky a po nich média strašily, že se máme připravit na tuhou zimu - a to už v prosinci. Není nic horšího než nenaplněné očekávání.

Kdyby nebylo těch dramatických předpovědí, zřejmě bych nad několika uplynulými měsíci jen mávl rukou. Nebylo by to poprvé, co se zimní počasí nedostavilo a milovníci lyžování museli vzít za vděk umělým zasněžováním nebo vycestovat za sportem do jižních krajin, Rakouska, Itálie, Francie nebo Slovinska. Příroda si zkrátka nedá poroučet, i když jsme se o to dříve, ovšem bez úspěchu, pokoušeli.

Vypadá to tak, že hydrometeorologé zase střelili kozla. Dlouhodobá předpověď jim nevyšla, ostatně jako vždycky. Připadá mi, že stále vědečtější metody, sofistikovanější modely a přibývající počet satelitů nad hlavami vedou ke stále větším omylům a chybám. Co je to platné, že počasí na čtvrt roku dopředu se dá přesně spočítat, když výsledek se ani náhodou nerovná nastalé skutečnosti.

Asi je to tím, že jsme přestali věřit svým instinktům a zkušenostem, znamením přírody a lidovým pranostikám, o to víc se upnuli na údaje, které vyplivne nějaký supervýkonný a neobyčejně drahý počítač. Domníváme se, že k dokonalosti mohou vést jen ještě lepší software, ještě více meteorologických satelitů a ještě chytřejší mašinka v Praze - Komořanech.

Ale to je  veliký omyl. Když jsme ještě dali na pozorování přírody, jak se chovají zvířata, co nám napovídají rostliny, měli jsme informací o příští zimě víc, přesnějších a spolehlivějších. Bohužel však lidí, kteří si takových znamení uměli všímat a z nich si odvodit věci příští, kvapem ubývá. A nebo raději mlčí a své poznatky si nechávají pouze pro sebe, proto moderní svět pro ně už nemá pochopení.

Že letošní zima nebude, to mi našeptávala má žena už od listopadu. Velmi ji totiž znepokojovalo, že jí v Praze chyběly vrány. Zatímco v minulých letech to byli neodmyslitelní zvěstovatelé mrazu a sněhu, tentokrát nic. Černí ptáci buď vůbec neopustili své letní domovy a nebo se vypravili jinam, kde se mohli na tuhou zimu spolehnout.

Možná se ptáte, jak to mohli vědět? Nevím, nejsem ornitolog, nehledě na to, že zřejmě ani ti nedokáží dát uspokojivou odpověď. Zřejmě opeřenci dostali zprávu, že do Čech, na Moravu a do Slezska se nevyplatí cestovat. Tahle jejich informační technologie není závislá na počítačích, mobilech a televizních přijímačích, o to víc se dá na ni spolehnout. Je vyvinuta a nesčíslněkrát prověřena přírodou. Dá se předpokládat, že jsme ji jako primitivní lidé používali taky, abychom v tvrdých podmínkách dokázali přežít. Ale když jsme zcivilizovali, začali spoléhat na modernější prostředky, tato unikátní schopnost se někam vytratila.

Přál bych si, abychom uměli zase jako dřív obojí, tedy zacházet s nejvyspělejšími high-tech zařízeními a zároveň dokázali naslouchat hlasu Země. Pak teprve bychom se přiblížili k určité dokonalosti, po níž se dosud marně pídíme. Ale asi na to nejdeme „od lesa“.  Nespoléhejme jenom na další technické vynálezy, ale zkusme si vzpomenout na dovednosti, které nás provázely tisíce let. Myslím, že šanci stále máme.

Pavel Kačer